Jitka Chodorová

Prostě mě to jinak nedá, čas tulipánů je tady. Je to asi nejkrásnější čas jara vůbec, ale já zalétám zpět do dětství, a hlavně mládí. Jak už jsem několikrát tady psala, bydlela jsem v činžáku v centru Plzně, ale hned za rohem je park, kde trávník zd…

Tak se zas rozednilo, i když je únor, vůbec není bílo. Z mlhy však slyším Tvůj mužný hlas, vrať se mi zpátky, až půjdu večer spát, ty projdeš vrátky, chceš přece domů lásko má, k nám domů!        

Tak bych se ráda podělila o svůj zážitek ze Štědrého večera. Vše kolem nás šlo cestami, které si nikdo nepřeje. O naší rodině už jsem toho napsala dost, tak to napíši jen stručně. Asi v půli prosince jsme dostali od dcery pozvání na společný Štědrý …

Ztratila se láska, někdy během rána, zústala tu po ní nedopitá káva. Nemám ráda kafe, ani jeho vůně, moje srdce po lásce pernamentně stůně. Měla jsem Tě ráda, lásko malicherná, vidím Tvoje záda, a to se dělat nemá.

Stojím na nábřeží, dívám se, jak řeka tiše pluje, vzpomínky dávné přiletí, teď na tenkrát se proměňuje. Ach tenkrát, řeka své kouzlo měla, a my četli nahlas její řádky, asi jsme si namlouvali, že řítíme se do pohádky. Stojím na nábřeží, a v očích se…

Den zklidnil se až večerem, ze stromů padá tiše listí, půlnoc, ta už je v dohledu, a lampy atmosféru jistí. Na paletě některé barvy chybí, léto se ještě nechce vzdát, listopad na trůn směle sedl, chce víno s Martinem si dát. Hřbitovy plné lásky, sví…

Říjen se představil mlhavým ránem, o slunce v měsíci má ale zájem, letos má naději, že to tak bude, že na něj po létě zas něco zbude. Hvozdy jsou zelené, kytičky kvetou, to si však řekneme jen jednou větou. Rána jsou chladnější, dny pořád krásné, čl…

Ptám se tě obláčku něžný, kam léto odchází, kam ztrácí se vlna veder, když podzim nadchází. Ptám se tě měsíci mocný, co děláš při úplňku, jsi kouzelně krásný, úplně bez doplňků. Ptám se tě slunce zářivé, kde teplo tvé se skrývá, když oheň táboráku p…

Chci jít zas ulicí snů, ulicí mládí a rodinných pout, chci se zas nevinně smát, a hledat ten pokojný kout. Zajít si s kámoškou do kina, nehledat pořád to své já, být tam, kde něco začíná, a kde to význam má. Zarostla cesta zpátky, smutkem mých pozdn…

Je ráno, jsem sama doma, můj manžel leží opět v nemocnici, je mi smutno, i když tam s dětmi jezdíme často, prázdnota mě provází celým bytem, na vše jsem tu sama, i když děti mi pomáhají a vnuci jsou radostnými střípky mého života. Protože špatně cho…

Protože o Plzni, a všech mých plzeňských vzpomínkách jsem se zde na portále zmiňovala často, dnes jsem se soustředila na malý kousek tohoto města, pro mě však velký kus mého života. Jde o park v Kopeckého sadech, který se nachází takřka v centru Plz…

Bojím se vzít lásku do dlaní, nádherný čas jarního svítání, bojím se sama v náručí zbytkových odlesků, když čekám na chvíli rozbřesku. Bát se, či nebát? Vzít lásku do dlaní, bude to zklamání?