Vít Lukáš

I výroba staršího letounu Su-35S v Rusku stále probíhá, protože ho letectvo nutně potřebuje. Zatím nemá náhradu, která by ho dokázala plnohodnotně zastoupit.

Hypersonické zbraně jsou určené k pronikání protivzdušnou obranou, a jde především o zbraně strategické. Mako se přitom od všech existujících odlišuje.

Hypersonická protilodní střela schopná zasahovat i pozemní cíl má být ruským triumfem. Ale její schopnosti jsou podle analýz mnohem slabší.

Letouny F-16 jsou na nebi již 50 let, ale stále jsou považovány za velice schopné. Nejnovější verze bude rozhodně brázdit nebe ještě hodně dlouho.

I když je útočník neúspěšný, může to zkoušet znovu a znovu, a to i za cenu vysokých ztrát. Jde asi zejména o to, jak moc mu záleží na životech vojáků.

Pozemní robotické drony si stále častěji probíjí cestu i do bojových akcí. Ruské vozidlo působí dosti podivně, i když může být nepochybně funkční.

Již za několik let se mají na českém nebi objevit americké F-35, které si pořizují i jiné země. Nějakou dobu se přitom budou překrývat s těmi současnými.

Dostat se na kobylku těžkému raketometu je výhra, jelikož dokáže napáchat veliké škody. Jenomže jak je silný, je zároveň i snadno zranitelný.

Řízené střely určené k zasahování pozemních cílů mají řadu výhod. V případě vysoké přesnosti a velmi nízkého letu je navíc není snadné zneškodnit.

Pokud vojáci netuší, kde se jednotky nepřítele nachází, ani jak silné jsou, může jim to ztížit přípravy na bojové operace. Výhoda to byla již za 2. světové války.

Využívání robotů k útokům sice není žádnou novinkou, jejich efektivita však neustále stoupá, a pokud je nepřítel zničí, nejde zdaleka o tak citlivou ztrátu.

Příprava pilotů moderních letounů a vrtulníků je dlouhý a náročný proces. Cestu do kokpitu přitom otevírá bakalářský studijní program, i když letadla ještě armáda nemá.