Na jednokolce kolem kousku světa |
|
||||||
Houby vandr. S Hrochem...26.října Po čase mám zase přístup ke klávesnici, který fungujou všechny čudlíky, takže můžu napsat pár vět z poslední víkendové akce. Jelikož jsem mistr prokrastinace, je tenhle článek z víkendovky poněkud vzdálenější. Ale ono je to vlastně úplně jedno. "To víte, já mám čtyři děti a nemocnýho manžela. Dneska jsem si to lajzla a jedu se do Brna podívat za synem. On je sám, víte? Nechala jsem mu byt, když j… Jak jsem se vydal za Andulkou... a domů8.srpna Jestli tu existuje někdo, jako věrnej čtenář, mohl si všimnout, že jsem na psaní více méně dlabal. Spíš více než méně. Pořád jsem to odkládal a odkládal až se nakonec stalo, že tenhle příspěvek píšu z pohodlí a tepla domova. Toho tepla by nemuselo být zas tak moc, ale tak už to u nás na slunné Moravě holt chodí. Aspoň si můžu pustit ten úža větráček s modrým světýlkem. Poslední dva a půl měsíce j… Pět set metrů a tři hodiny17.července "Nasedej!" volá na mě řidič, kterej mi právě zastavil u kraje silnice v parným letním dni uprostřed Transylvánie. To když jsem byl na cestě do hor poté, co jsem se celej včerejšek válel u vody a servisoval oblečení. Po kilometru zastavujeme. Píchlý kolo. "Sakra! Promiň, tohle se mi normálně nestává." A tak kolo společně vyměňujeme. Za chvilku zase jedeme. "Mám stavební firmu. Jedenáct zaměstnanců… Nejsem pověrčivej, ale Tomáš to zakřikl...9.července DVycházím z pokoje, abych skočil do města pro peníze. Když stojím u bankomatu, přepadá mě známej pocit z Repedei. "Ježišmarja, co se děje?! Dělej sakra ty kráme jeden nebo se tady potento! Ne, nechci eura! Lei, do hajzlu, chci LEEEI!!!" Cesta trvá nasi deset minut. Nemám šanci. Vypadá to, že za mnou bude souvislá stopa, páč všechno spodní a ostatní prádlo je právě v pračce. Využívám jakoukoliv pl… Politia de frontiera3.července "Nechcete komnatu?" "Co že nechci? Á, ne ne, já se tu nezdržím. Jdu do Rumunska." "Nechceš taxík?" "Ne, pudu pěšky." Solotvina je zřejmě turisticky dost navštěvovaná. Sotva jsem vylezl z maršruty, už by mi nabízeli pomalu i modrý z nebe. Pot se ze mě řine. Musí být nejmíň dvaatřicet. K hraničnímu přechodu jsem došel úplně mokrej. "Kudá, kamarát?" "Do Rumunie." "A sám?" "Tak." Celník se začíná divně šklebit a prohlíží si pas. Je mi to jasný. Turista, sám, s velkým batohem. To je trochu podezřelý… Horhany. Peklo nebo ráj?27.června "Nemáte zaplacenou bagáž! Můžete si to doplatit u řidiče." Řidič přichází celej vynervovanej. V puse cigáro a v ruce jakejsi papír. "Chci si zaplatit ruksak." "To není potřeba. Sedejte." A tak se kodrcám, společně s dalšíma snad dvaceti lidma, maršrutkou do Rachova. Je to dodávka přestavěná na autobus. Nikdy bych nevěřil kolik lidí a věcí se sem vejde a že to pak ještě pojede. Řidič je skutečnej … привіт!17.června "Pojedeš s náma na přehradu? Bajkovačka a pak koupačka. Co?" Je to fakt lákavý. Na nový slovenský kamarády jsem si zvykl fakt rychle. Ale s takovou bych se odtud nikdy nedostal. Po obědě se loučíme. Pro chalány to znamená pokračování dovolené. Pro mě novou kapitolu... Na nádraží chytám síť a tak se dávám do práce. Přes noc jsem vymyslel plán. Abych to upřesnil. Na Slovensku jsem měl, co se trasy … Jak Juro posral Polsko a Tomáš poblil penzion14.června "To není tak, že si teď sedneš na BUS a odjedeš si tam. To je konec světa, tam to jezdí jednou dvakrát denně." Je fakt, že moc lidí se mnou nejede. Do Humenného to ještě šlo, ale dál je nás tu všehovšudy deset. Nevím jestli to byl dobrej nápad. Totiž vydat se sem s chromou nohou. Ale tak snad to nějak pude. Medzilaborce. Od loňska, kdy jsem tudyma projížděl v sedle Gertrudy, se změnil jenom ten barák, u kterýho jsem tahal peníze z bankomatu. Opravili ho. Už po prvních metrech začínám cítit chod… Odpočinkovej (skoro) týden9.června "Tak se měj a drž se!" loučí se se mnou Milan a mizí společně s Krisem na lesní pěšince mezi stromy. Dál už musím sám. Nechce se mi. Nějak jsem ztratil takovej ten správnej zápal. Nevím kam dál. Nemyslím vpravo či vlevo. Myslím tak jako obecně. Z představ mě vyvede až pronikavá bolest. Pravý chodidlo. Nevím proč, ale najednou začlo bolet. K přístřešku jsou to ještě asi dvě hodiny. "Hergot co je? … Konám dobrý skutky9.června Z posledních pár dnů mám takový špatný tušení. Krásný počasí, pěkná krajina a do toho všeho ještě fajn pocit, že člověk udělal něco dobrýho. To se mi nelíbí, protože to jednoznačně ukazuje na to, že se to v nejbližší době pěkně podělá... Druhej den je v Rožňavě na zdechnutí. Začly horka. Než projdu město a znova nakoupím zásoby, který jsem včera sežral, jsem úplně mokrej. Mířím na takovou náhorní… NAPANT9.června Sedím v krmítku pro cyklisty, kam jsem se vybelhal z Telgártu poté, co jsem tam nakoupil, během čehož jsem zaslechl zmínku právě o té bouřce, která mě pod vrchem lapla. Čekám až to přejde. A že nemám do čeho píchnout, rozhodl jsem se vyplodit zase pár vět... "Víš, povím ti to tak. V Budapešti našla vietnamská mafie starou tajnou vojenskou nemocnici. Byla v podzemí. No a nenapadlo je nic lepšího, … Velkofatranská magistrála9.června "To víš, jako mladej jsem o prázdninách dělal nosiče v Tatrách. Když sis chtěl vydělat, musels aspoň dvakrát denně vynést takových 50 kilo." "Já mám patnáct a kňučím..." "No jo, na všechno jsme si vydělali. Na školu, na zábavu, na holky... na všechno bylo. A vidíš, dneska neujdu ani sto metrů, jak ty nohy mám slabý. Proto tady vedle tebe vlastně sedím. Tak já už pudu. A vem s sebou nějakou turist… Cesta hrdinov SNP9.června Začlo to pátýho května. První večer v hospodě byl ve znamení lehkýho zapití mých narozenin. Šestýho byla jakási dohra, která trvala až do světla nedělního rána, kdy jsem doma málem zboural bránu. No a sedmýho jsem se jakýmsi nedopatřením nachomítl ke skupince přátel s úmyslem udělat nějakou hospodskou štafetu. Na závěr té štafety jsem dokonce požádal jednu ze zúčastněných osob o ruku, načež jsem … Mezinárodní výprava za strašidlem aneb jak jsem letos poprvé sedl na jednokolku9.června Mimo témata o vzniku vesmíru, černých dírách, gravitaci nebo třeba obkládání koupelen, probíráme na informačních schůzkách taky naše minulý a budoucí výpravy. Schůzuje se samozřejmě v hospodě a jelikož se občas stane, že má jeden z nás výpadek paměti, je nutný schůze opakovat. A tak se stalo, že slovo dalo slovo, Hroch poslal pozdrav Kořínkáři, ten se v pátek posadil na BUS a vlak a moje maličkos… Jsem špatnej indián... a mistr prokrastinace9.června Fajn, tak jo. Už týdny si říkám, že bych měl zase něco vyplodit. A že jsem charakter, tak se vždycky stane, že něco začnu psát, ale než s tím skončím, dojde zase ke spáchání něčeho dalšího. A protože by bylo časově nemožný napsat jedno povídání ke každé akci, rozhodl jsem se to jenom tak naházet na jednu hromadu. Krom těch dvou titulů v nadpise jich mám ještě pár a jedím z nich je taky lenoch. Al… |
Noviny
Sépie
Černé
Konzole
Modré
Přihlásit
Založit účet
Souhrn
Moje
Z domova
Bulvár
Tech
Ze světa
Ekonomika
Sport
Lifestyle
Kultura
Ostatní