Praha 12 (odkaz na titulní stránku)  Praha 12 - Oficiální web městské části

Zenon Czech (6. dubna 1919 – 27. května 1962)

Zenon Czech se narodil v české rodině v obci Kolomye na západní Ukrajině, která následně připadla Polsku. V září 1939 tuto oblast zabral SSSR, a proto musel Zenon roku 1940 narukovat do Rudé armády. Po napadení SSSR Německem sloužil jako spojař a radista a v srpnu 1943 se přihlásil do formujících se polských ozbrojených sil v SSSR. S 2. polskou divizí prošel na jaře 1944 bojovým nasazením na frontě a poté se přihlásil k parašutistickému výcviku zvláštního určení.

Po vysazení byl Jura (krycí jméno) ubytován na Závisti (v té době Točné-Závisti, neboť větší část Závisti patřila k točenskému katastru) u slavného motocyklového závodníka Františka Chlada. Měl ale příležitost odeslat jen několik málo radiogramů. Po osvobození z pankrácké věznice 5. května 1945 se zapojil do pražského povstání. Zranění utrpěná během brutálních výslechů si léčil u slečny Turinkové, která se stala jeho snoubenkou a posléze i ženou. Po válce si roku 1946 podal žádost o repatriaci do Čech a zbytek života prožil ve vlasti svých rodičů.

František Chlad (3. září 1888 – 14. června 1955)

František Chlad se narodil v Chlumci nad Cidlinou, ale nejpozději po první světové válce žil na Závisti. Proslul jako motocyklový závodník, vítěz závodů do vrchu Zbraslav-Jíloviště (na fotografii z roku 1921) a Ecce Homo Šternberk. Během druhé světové války byl zapojen do odboje a pomáhal rodině Vladislava Vančury po jeho zatčení. Prostřednictvím Josefa Olivy z Točné byl napojen na skupinu kolem paravýsadku Lukaševič a po 27. březnu ubytoval polského výsadkáře Zenona Czecha. Po rozbití sítě a prvních zatýkáních schoval poblíž svého bydliště v propustku pod silnicí Josefa Olivu a jeho zetě Karla Ciryna, které se následně podařilo dostat na Podbrdsko k partyzánům.

Při zátahu, který u něho na Závisti proběhl pravděpodobně 6., nejpozději ale 7. dubna 1944, se pokusil uprchnout, nicméně na útěku byl postřelen a utrpěl průstřel pánve a močového měchýře. Po válce obdržel od prezidenta Beneše Československou medaili Za chrabrost před nepřítelem a v lednu 1968, in memoriam, sovětský Řád vlastenecké války II. třídy.

Pavel Zujkevič (8. září 1922 – 7. dubna 1945)

Bělorus Pavel Zujkevič se narodil v obci Laktyši na východě Polska, stejně jako Zenon Czech, a v září roku 1939 se stal nedobrovolně občanem SSSR. Poté jako podporovatel nového režimu pracoval na místě vedoucího místní knihovny. Po napadení SSSR a německé okupaci se přidal k odboji a spolupracoval s partyzány, za což byl zakrátko zatčen. Při transportu do koncentračního tábora se mu podařilo uprchnout, ale byl znovu chycen a odeslán do zajetí. I podruhé se mu podařilo uprchnout a v zimě 1943 se dostal k partyzánskému oddílu na Ukrajině. V týlu nepřítele tak bojoval až do osvobození Ukrajiny a na jaře 1944 se přihlásil do Rudé armády. Prošel radiotelegrafickým kursem a byl přidělen ke zvláštnímu oddělení pro vysazení v týlu nepřítele.

Karel Pilc, jak znělo jeho krycí jméno (volací znak Tadeuš), byl po vysazení ubytován v Psárech na chatě plukovníka technické zbrojní služby letectva v záloze Ing. Julia Philippa, který pracoval v pražské Aerovce stejně jako odbojáři Josef Hluchý a Karel Ciryn. Pavla Zujkeviče plánovali Kurilovič se Šahurem, s pomocí českých policistů Čižinského a Čelady, přesunout do Žamberka, kde byla místní partyzánská skupina po zatčení členů výsadku Barium bez spojení se zahraničím. Akci se ale bohužel nepodařilo kvůli brzkému zásahu gestapa provést.

Rozbití zpravodajské sítě

V době vysazení obou radistů již ale gestapo rozbíjelo Zatřepálkovu skupinu Obrany národa. On sám byl zatčený 20. března 1945, tedy týden před vysazením druhých dvou výsadkářů, další lidé z modřanské skupiny Františka Kolmana následovali 22. a 29. března a 6. dubna 1945. Protiparašutistický referát pražského gestapa zároveň pracoval na zaměření Šahurovy vysílačky v Nechánicích, neboť se nepřemísťovala a vysílala i v řádu několika hodin. Mezi zatčenými 29. března 1945 byl i Ljubomír Seykora z Komořan, Kurilovičova spojka k Zatřepálkovi a Kolmanovi, což výsadkářům pochopitelně nezůstalo utajeno. Ohlásili komplikace na štáb a dostali pokyn změnit stanoviště. Ke stěhování se chystali buď 3. dubna odpoledne, nebo 4. dubna, ale štěstí je již opustilo.

Večer 2. dubna přišel Kurilovič do Nechánic, pomohl Šahurovi sestavit depeše a přespal zde do rána. Šahur vše připravil na dopolední vysílání. Během něho ale došlo 3. dubna k zátahu, při němž byli zaskočeni a zatčeni Kurilovič i Šahur.

Konec výsadku Lukaševič

Druhá akce proti parašutistům proběhla buď 6. dubna na Závisti, nebo 7. dubna souběžně na Závisti i v Psárech, kde v přestřelce padl Pavel Zujkevič. V č. p. 90 na Závisti byli zatčeni manželé Chladovi a následně také Zenon Czech, který byl v době akce neozbrojený v zahradním domku. František Chlad se pokusil gestapu utéct, ale byl postřelen a těžce raněn do pánve. Z pankrácké věznice, kde měli být bez soudu popraveni, se všichni dostali po propuknutí květnového povstání 5. května 1945.

Autoři stezky: KVH Deutschmeister Infanterie z. s. a Spolek Pro Komořany, s podporou městských částí Praha 12 a Praha Zbraslav. Autoři textů Zdeněk Munzar a Pavel Kmoch, lektorování textů Tomáš Jakl, grafické zpracování Martin Krch, korektury Jana Klubalová.
Děkujeme sponzorům a institucím, rodinám i jednotlivcům, kteří se na tvorbě stezky podíleli financemi, obrazovým materiálem, sběrem informací i dobrovolnou prací.

K procházce po Stezce svobody můžete využít také mobilní aplikaci ČsOL Mapix, kterou si můžete zdarma stáhnout v tomto odkazu↗.