„Musela jsem absolvovat karanténu, na závěr mít negativní test a pak jsem se hned vydala na letiště do Paříže. Neberu to nějak tragicky. Víme, jaká je doba, do jakého rizika ve sportu jdeme, a bohužel to vyšlo na mě. Postarali se tam o mě dobře, v pohodě,“ vyprávěla 36letá slovenská hráčka po návratu.
Celou dobu od minulého úterý jste byla v Bourges, nebo vás někam přesunuli?
Od začátku jsem zůstala na stejném pokoji, na kterém jsem se po příletu ubytovala. V pondělí jsme s Bourges hráli doma, v úterý jsme cestovali a mně z úterý na středu začalo být zle. Hned ráno jsem už měla pozitivní test, hned mě izolovali a nařídili karanténu. Odstěhovali ode mě spolubydlící a tak jsem tam byla celý týden. Na hotelu nedaleko od haly, do které jsem ani nedošla… na pokoji jsem měla okno, které se dalo otevřít na ventilačku, a třikrát denně mi hotelový personál nosil ke dveřím jídlo.
Vzhledem k tomu, že první zápas v Brně se odkládal kvůli nákaze v týmu Bourges, se ta otázka se asi nabízí: myslíte si, že jste se mohla nakazit od soupeřek na hřišti?
Měla jsem hodně času na přemýšlení, hlavou mi prošla každá možnost, a nevím. Možná ano. Ale zase jestli jsem onemocněla rovnou za 24 hodin, tak by to bylo takhle rychle taky zvláštní. Nechci nikoho obviňovat a hlavně v dnešní době je úplně jedno, kde to člověk chytí.
Co jste celý týden dělala?
Když je člověk nemocný, moc s toho nedá dělat. Není izolovaný proto, že by mu bylo hej. Neměla jsem těžký průběh, ale pár dní je člověk takový vyčerpaný, trochu jsem i kašlala. První den jsem měla teplotu. Horší to bylo až poslední dny, jak se mi vrátila energie, to už jsem se nudila. Jste na telefonu, komunikujete s kdekým, občas jsem koukala na nějaké baskety, četla knihy, koukala na Netflix… bohužel moc věcí jsem s sebou neměla. Nečekáte, že z třídenního zápasového výletu bude týden na pokoji. Nepřipravila jsem se na to. (úsměv)
Žabiny se vrátily do Evropy, spokojenost kalí francouzská paličatost |
Vracela jste se hodně otrávená?
Ale ne, brala jsem to normálně. Takový je život, myslím, že jsem s tím byla úplně v pohodě.
Staral se o vás domácí klub?
Moc toho nebylo potřeba, stačilo donést jídlo. V kontaktu s někým z klubu jsem ale byla, kdyby se něco dělo, že by mi pomohli. On tam se mnou chtěl zůstat i někdo z vedení Žabin, nepřišlo mi ale jako potřebné, aby tam byl další člověk vedle na pokoji, když ke mně stejně nikdo nemohl. Měla jsem kontakt po telefonu, jídlo od hotelu a víc jsem nepotřebovala.
Nevadilo vám skoro týden navíc zůstat sama?
Asi by mi nepomohlo, kdyby vedle na pokoji někdo byl. Akorát jsem pak na konci požádala, aby mi někdo vybavil cestu domů. Z Bourges do Paříže je to asi tři hodiny cesty. Za ty roky jsem v životě něco prožila, z Francie není takový problém se dostat, a jestli se mnou někdo poletí nebo poletím sama, to už zvládnu. Na to jsem už velké děvče. (smích)
Dívala jste se na zápas, který Žabiny musely proti favoritovi Eurocupu odehrát v šesti?
Samozřejmě jsem se dívala. Bab mi bylo líto, že v té situaci musely nastoupit, navíc tam bylo riziko, že mezi nimi bude někdo nemocný, i když byly testované, a hlavně proti nim byl soupeř, se kterým jsme měli problémy i doma v plné sestavě. Myslím si, že v dané situaci to zvládly nádherně, byla jsem na baby i na vedení a celý klub hrdá, že se to tak zvládlo. (Žabiny po domácí prohře 49:79 podlehly v odvetě 55:94.)
Porážky byly vysoké, ale v Bourges vypadal zápas snad i líp než doma, souhlasíte?
Možná i tím, že je nesvazovala nějaká zodpovědnost, to baby zvládly hladčeji. Ten zápas doma nás mrzel, to je pravda.
 |
Mrzí vás, že jste si neužila návrat Žabin do Bourges, což byla taková připomínka starých slavných časů brněnského basketbalu?
Mrzí, ale takový je život. Co mi pomůže, když nad tím budu plakat. Taková je situace, brala jsem to jako realitu, nějak to bylo a moc jsem se nad tím nezamýšlela.
Každopádně za Eurocupem, v němž jste při premiéře došly až mezi šestnáct nejlepších, je to smutná tečka?
Takhle jsme si to nikdo nepředstavoval. Je možná ironické nebo sarkastické, že právě takto to skončilo, s takto absurdním koncem nikdo nepočítal. Víme, že je taková doba, riziko je pořád a takto to vyšlo. Určitě bychom si to přáli uzavřít jinak.
Těšila jste si už na trénink?
Zapojím se postupně, potřebuji se rozhýbat, nebude to hned velká zátěž. Poslední dny na hotelu jsem se snažila trochu cvičit a to je všechno, víc moc nešlo dělat. Rozběhnout je to potřeba pomalu, po koroně člověk neví, jak tělo reaguje.
