Počasí zrovna moc nepřálo, tak nás napadlo, že bychom si vyrazili s dětmi na Pražský hrad. Každý Čech přeci musí alespoň jednou za život navštívit kromě hory Říp i hrob Karla IV.
Do areálu hradního komplexu jsme dorazili chvilku před třetí hodinou. Ani ve snu nás nenapadlo, že by Pražský hrad zavíral dřív než v pět. A za dvě hodinky to s dětmi v pohodě oběhneme. Z našeho omylu nás však vyvedla paní prodavačka v informačním centru. Velmi odměřeně nás upozornila, že do otevřených objektů nás pustí nejpozději v 15.40. Ani o minutu déle. Takže bychom si měli dobře rozmyslet, zda má cenu si vůbec zakoupit vstupenku. Hned nato nás čekalo další překvapení, když nám zakroužkovala otevřené objekty. Ostatní proškrtala a suše sdělila, že je epidemie a že jsou prostě zavřené. Vstupenka však stála stále stejně bez ohledu na to, že je vlastně část areálu uzavřená. Ber nebo nech ležet…
Ale co, my se na výlet těšili a nějaká jedovatá prodavačka nám náladu nezkazí. Bylo zase příjemné, že jsme mohli do Chrámu svatého Víta jít hned a nečekat v nekonečném hadovi na nádvoří. Protože jsme měli vstupenku, mohli jsme navštívit zadní loď s hrobkami českých králů. „Mami, a kdo je tady pohřbený tady?“ „Tak to bohužel nevím.“ V placeném úseku jsme byli úplně sami. Není se čemu divit. U jednotlivých kaplí nebyl jediný popisek. Takže jsme mohli jen tušit, kdo či co to tam vlastně je. Když jsme se chtěli jít podívat do hrobky Karla IV., jakýsi hlídač nás rychle odbyl, že je prostě kvůli kovidu zavřená. Smůla. Vaše. Proč nám tuto informaci opět neřekla paní u poklady? Zřejmě už počítala minuty do zavíračky.
Nakonec jsme ještě proběhli rychle ostatní otevřené objekty a před čtvrtou hodinou společně s obrovským davem lidí jsme přemýšleli, kam se vydáme dál.
Naprosto chápu, že turismus v téhle zemi jde do háje. V Praze je největší hradní komplex světa a místo, abychom na to byli hrdí, tak bychom všechny návštěvníky hnali ven. Rozumím tomu, že v týdnu tam asi není taková návštěvnost, ale o víkendu? Proč se v některých objektech kovid šíří a v jiných ne? Podle čeho se to posuzuje? A proč zcela chybí informační tabule pro nás Čechy v celém Chrámu svatého Víta? Jasně, pro cizince tam byl k dispozici audioprůvodce…
Upřímně mne to celé zklamalo. Měla jsem pocit, že vlastně některým tento stav „nicnedělání“ zcela vyhovuje. A nebo byl problém v tom, že jsme jen mluvili česky?
