Nesouhlasit je normální a není to důvod k vyčlenění z diskuse, říká nová rektorka AVU Maria Topolčanská
Výzvy moderních měst, problémy dostupnosti bydlení a teorie architektury a urbanismus – to je parketa nové rektorky Akademie výtvarných umění v Praze. Maria Topolčanská by se ve své pozici ráda zaměřila na otevřené diskuse a taky na to, aby se škole dařilo ohodnotit a dlouhodobě udržet kvalitní pedagogy. Ve Vizitce o tom mluvila s Markétou Kaňkovou.
Od šesti let hrála na housle. Působila v amatérském symfonickém orchestru a až do šestadvaceti s ním jezdila do zahraničí na festivaly. „Fungování s padesáti lidmi v orchestru mě naučilo zabývat se souhrou, k hledání souladu mám pedagogický vztah,“ říká nová rektorka Akademie výtvarných umění Maria Topolčanská. Rodačka z Bratislavy a žena s teoretickou i praktickou zkušeností s městskou architekturou v Barceloně, kam se na studia i za praxí vydala mimo jiné i proto, že toto město znala ze svých koncertních cest, chce na svém novém postu klást důraz na rovnocennou, otevřenou komunikaci mezi školou, studenty a státem a zároveň se chce zaměřit na názorovou inkluzi: nesouhlasit s druhým člověkem je normální a není to důvod k jeho vyčlenění z diskuse.
Ráda by se také zaměřila na definici toho, co vlastně škola a studenti očekávají od pedagogů, a chtěla by podporovat akademický růst – přínos vyučujících pravidelně vyhodnocovat a těm dobrým nachystat takové podmínky, aby si nemuseli hledat ještě další pracovní uplatnění. S udržením kvalitních lidí souvisí i dostatek financí na mzdy; před dvěma lety založené odbory si na AVU vyjednaly navýšení mezd tak, aby došlo k dorovnání inflace. „Chtěla bych potlačit ten druh chápání, že finance z veřejných zdrojů mají jít na věci a ne na lidi. Tak si kvalitní učitele a tým spolupracovníků nesestavíte,“ konstatuje Topolčanská.
Architektonický výzkum je důležitý
Architekturu vystudovala v Bratislavě, po návratu z Barcelony tam pracovala jak v architektonické praxi, tak v akademickém výzkumu. Práci v Oddělení architektury Ústavu stavebnictví a architektury při Slovenské akademii věd (2000 – 2014) si dodnes pochvaluje, využít tu mohla španělské zkušenosti s městským bydlením a v malém týmu pod vedením schopné šéfové úspěšně oponovali tezi, že paneláková sídliště jsou anonymní prostory. Výzkum jejího týmu měl i praktické výstupy, například ve městě Partizánske byl uprostřed náměstí zbourán panelový dům, který na něm v kontextu soudobého urbanismu neměl co dělat. „Baví mě zkrátka sledovat, jaký má architektonický výzkum vliv na dané město. Jeho výsledky jsou stejně relevantní jako výzkumy vědecké a těší mě, za i AVU se bude zapojovat do spolupráce praxe a teorie.“
Související
-
Tohle je design, děti. Chtěl jsem výstavu, na které se smí na materiály sahat, říká designér Pelcl
V pětašedesáti získal Jiří Pelcl Fulbrightovo stipendium a v New Yorku studoval tvorbu nábožensky založené skupiny Shakers, která vytvářela a mezi sebou směňovala nábytek.
-
Tomáš Vaněk: Počet žen a mužů ve vedení ateliérů je citlivá věc, ale kvóty na AVU zavádět nechceme
Až do prosince budou probíhat oslavy 220. výročí založení pražské Akademie výtvarných umění, jejichž součástí jsou i tři výstavy nebo vydání knihy 220 míst AVU.
-
Zatím jsme byli svobodní. Diplomanti pražské AVU skončili výstavou Nejkrásnější věk
Výstava Nejkrásnější věk si vypůjčila svůj název z filmu Jaroslava Papouška z roku 1968, který se odehrává v sochařském ateliéru budovy AVU na pražské Letné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
