Preview 16. hracího dne kvalifikace na MS (zóna CONMEBOL)

Oba týmy ještě mají o co hrát, takže lze očekávat tvrdý souboj. Proti Chile Bolívie ztrácí svou přirozenou výhodu v podobě stadionu Hernanda Silese v La Pazu, jelikož i Chilané jsou od dětství zvyklí pobývat ve vysoko položených oblastech. Když se však dva perou, třetí se směje, což by v tomto případě znamenalo remízu, která by oba celky takřka jistě z bojů o postup vyřadila.

Bolívijské výkony v domácím a venkovním prostředí jsou jako den a noc. V domácím prostředí si Bolívie drží lichotivou bilanci 4-1-2, zatímco venku po osmi zápasech má bilanci 0-2-6. Bylo to ale právě Chile, se kterým Bolívie dokázala venku v jednom případě remizovat. Bolívijské výkony jsou navíc jako na houpačce a po zcela pokaženém venkovním zápase často přišel naopak velmi povedený zápas domácí. Tento případ může nastat i nyní. Zápas ve Venezuele skončil pro Bolívii naprostým fiaskem. Nyní má družina Césara Faríase možnost porážku 1:4 odčinit a své jihozápadní sousedy odstřihnout od šancí postoupit.

Bolívie však bude postrádat jednoho z klíčových mužů středu pole. Leonel Justiniano si totiž musí odpykat trest za červenou kartu. Náhradou za něj může být tandem mladíků Villarroel, Vaca, kteří sice nemají tolik zkušeností, kvalitou však Justiniana možná i předčí. Problémem ale určitě zůstane zajišťování středu pole, jelikož oba zmínění hráči se častěji tlačí do ofenzivy.

Pro Chile je z hlediska skladby kádru zápas ještě důležitější pro Bolívii. Od té nikdo postup nečekal a vůbec to, že o postup bojuje, je pro její fanoušky příjemnou změnou. Chile je však nedávný dvojnásobný vítěz Copy América a pro velkou část jeho hráčů půjde nyní téměř jistě o poslední šanci postoupit na velkou akci. Dlouholeté opory jako Bravo, Medel, Vidal, Isla, Mena, Sánchez nebo Fuenzalida už mají všichni minimálně 33 let. Aránguizovi a Vargasovi je pro změnu 32 let. Všichni tito hráči se zapsali do historie chilského fotbalu mnoha úspěchy a fanoušky i samotné hráče by tak druhý nepostup na MS za sebou mrzel dvojnásob, kdyby byl umocněn ještě koncem v reprezentaci. Zároveň to také může být určitá předzvěst úpadku tamního fotbalu, jelikož adekvátně nahradit 9 veteránů nejen, že nebude snadné, ale vzhledem ke kvalitě mladších hráčů nejspíš i nemožné.

Jako možný budoucí tahoun reprezentace se zatím ukazuje pouze poloviční Angličan Ben Brereton Díaz. Velký potenciál mají také záložníci Núñez, Alarcón a Galdames, ti však zatím pouze sbírají zkušenosti. Náhrada za oba krajní beky a legendárního gólmana Brava je zatím zcela v nedohlednu. Tyto problémy však stejně nevyřeší ani případný postup na MS, jen by je oddálil. Chilský fotbal zkrátka bude potřebovat v příštích letech zlepšit kvalitu práce s mládeží.

Od Uruguaye se v tomto zápase neočekává nic jiného než vítězství. Venezuela však v minulém zápase proti Bolívii konečně opět nabrala pošramocené sebevědomí. Obrovským posílením ofenzivy byl pro Venezuelu návrat Salomóna Rondóna, který se uvedl hattrickem. Zároveň také pozvedl týmového ducha a díky skvělé ofenzivní práci také víru v možnost úspěchu. Zajímavostí tohoto zápasu také je, že se utkají týmy vedené prozatím neporaženými trenéry. Oba ovšem své týmy povedou teprve ve druhém zápase.

Uruguayi se konečně v minulém zápase podařilo zastavit sérii porážek. Jako bonus pak navíc konečně dokázala uruguayská defenziva po čtyřech zápasech udržet nulu. Nový trenér Diego Alonso protočil sestavu na několika místech (někdy nuceně) a na hře to bylo znát. Premiéru v národním dresu si odbyli gólman Rochet, obránce Olivera a záložník Pellistri.

Přednost v útoku před Cavanim pak dostal talentovaný Darwin Núñez. V zápase proti Venezuele bude nucen Alonso provést ještě minimálně jednu korekci sestavy, jelikož Matías Vecino dostane stopku za nasbírané žluté karty v kvalifikaci. Na jeho postu nemůže trenér využít ani nemocného Torreiru ani Nahitana Nándeze. Přednost tak nejspíš dostane Mauro Arambarri z Getafe. Reprezentaci také kvůli Covidu musel opustit smolař Diego Rossi, který tak opět nepřidá svůj premiérový reprezentační start. Do nominace se nevešel například ani gólman Muslera (zranění) nebo záložník De La Cruz (výkony). I přes početné absence však bude Uruguay v zápase jasným favoritem a utkání by měla s přehledem zvládnout.

Proti tomu, aby se Uruguay přiblížila postupu na MS, se ale postaví Venezuela s novým stratégem na lavičce Josém Pékermanem, který si premiéru proti Bolívii musel pořádně užít. Nicméně nyní ho čeká mnohem těžší soupeř, a to navíc na venkovním hřišti. Venezuela stále má teoretickou šanci prosmýknout se do mezikontinentální baráže, musela by však vše vyhrát a doufat v neuvěřitelně šťastnou shodu výsledků. I bez reálné šance na postup ale Venezuelané budou bojovat alespoň kvůli národní hrdosti.

Pro evropského fanouška je většina týmu Venezuely neznámá, ta ale disponuje i na jihoamerické poměry docela solidní silou, kterou je třeba respektovat. Venezuelané jsou navíc zvyklí na rozdíl např. od Bolívie na důslednější dodržování taktických pokynů, takže jsou schopní vytvořit vzadu skutečnou zeď, s jejímž překonáním může mít nepříliš efektivní Uruguay potíže. S návratem Rondóna se pak ofenzivní síla Venezuely mnohonásobně zvyšuje. Jediná velká absence na straně Venezuely je již tradičně zraněný Yangel Herrera.

Uvidíme, zda Uruguay Venezuelu nepodcení. Defenziva Uruguaye bude pravděpodobně ve větší permanenci než proti Paraguayi.

Jednoznačný šlágr kola bude okořeněn možností Argentiny protáhnout sérii neporazitelnosti už na 29 zápasů a na druhé straně zase nutností Kolumbie zvítězit. Případnou kolumbijskou porážku by nejvíce ocenili v Ekvádoru, ten by se tím totiž už téměř jistě kvalifikoval na MS bez ohledu na výsledek ze zápasu s Peru.

Trenér Lionel Scaloni se sice mohl radovat z výhry proti Chile, zároveň ale přišel o čtyři důležité hráče základní sestavy. Kvůli akumulaci žlutých karet nebudou proti Kolumbii k dispozici Nicolás Otamendi, Nicolás Tagliafico, Rodrigo De Paul a Leandro Paredes. Když k tomu připočteme ještě plánovanou absenci Messiho, který dostal volno, a rekonvalescenci stopera Romera, sestava Argentiny nebude ani náhodou v plné síle. Zranění si ze zápasu s Chile odnesl také "Papu" Gómez, jehož start je nejistý. Navíc se v argentinském týmu objevil Covid, který vyřadil ze hry také záložníka Alexise MacAllistera. Pozitivní zprávou jsou naopak návraty Guida Rodrígueze, Emiliana Buendíi, Lucase Ocampose a Maxiho Mezy.

Nejsnazší bude nahradit vykartovaného Tagliafica, jehož místo zaujme podobně kvalitní a zkušený Marcos Acuña. Uvolněné stoperské místo vedle Germána Pezzelly nejspíš zabere jeden z dvojice Lucas Martínez Quarta, Lisandro Martínez. Vzhledem k o něco větším zkušenostem volba padne nejspíš na prvního jmenovaného. Místo defenzivního záložníka připadne uzdravenému Rodríguezovi, nejvíce však bude Argentinu bolet absence nepostradatelného Rodriga De Paula. Jeho absence nejspíš bude mít za následek změnu rozestavení a herního stylu, jelikož podobně kvalitní střední záložník v současném okleštěném kádru Argentiny nefiguruje. Do sestavy se tak nejspíš podívá Lucas Ocampos, který bude operovat na kraji hřiště.

Místo v útoku připadne pravděpodobně dvojici Lautaro Martínez, Ángel Correa, je však možné, že si větší porci minut připíše i velmi talentovaný mladík Julián Álvarez, kterého nedávno angažoval Manchester City. Bude zajímavé pozorovat, jak si Argentina povede bez svých dvou klíčových hráčů Messiho a De Paula.

Základem úspěchu Kolumbie bude na první pohled naprostá banalita - vstřelit gól. V případě Kolumbie se však střílení gólů stalo nejspíš zakázanou činností. Pokud nebudeme počítat přátelský zápas se slabým Hondurasem, kde za Kolumbii nastoupil v podstatě rezervní tým, nevstřelila Kolumbie v soutěžním utkání gól už šest zápasů. Naposledy se Kolumbie z gólu radovala 9. září 2021 proti Chile. Současný největší tahoun kolumbijské ofenzivy Luis Díaz před několika dny přestoupil do slavného Liverpoolu, v reprezentačním dresu se však poslední dny trápil podobně jako jeho spoluhráči.

Je však fér zmínit, že proti Peru měla Kolumbie i pořádný díl smůly. Peruánci takřka celých 90 minut stěží stíhali odrážet kolumbijské útoky a že jejich trápení bylo nakonec oslazeno vítězným koncem i přes naprosto minimální ofenzivní aktivitu, bylo spíš k pousmání. Tato "facka" by tedy snad mohla Kolumbii konečně probrat, protože v zápase proti Argentině jí jde už o všechno.

Nepříjemností je absence kvůli žlutým kartám stopera Yerryho Miny, který kromě svých defenzivních schopností dokáže i slušně zahrozit v ofenzivě. Jeho místo zaujme zkušený William Tesillo, na nějž se může trenér Rueda spolehnout, že předvede kvalitní výkon. Uvidíme, zda si Kolumbie před závěrečnými zápasy s Bolívií a Venezuelou připraví snadnou pozici díky výhře nebo naopak proti Argentině vyhoří a bude muset doufat v příznivou shodu ostatních výsledků.

Nebýt prohry ve finále Copy América, měla by Brazílie na kontě už velice slušnou sérii zápasů bez porážky. Bohužel finále neovládla, nicméně její série neporazitelnosti trvá už sedm zápasů a proti Paraguayi by jí určitě měla natáhnout. Paraguayci totiž ani pod novým trenérem nejsou schopni vítězit.

Probíhající kvalifikace byla ze strany favoritů Brazílie a Argentiny až podivuhodně jednoduchá. O síle těchto tradičních fotbalových velmocí samozřejmě nikdo nepochybuje, přesto je s podivem, že ani jeden z týmů dosud v kvalifikačních bojích neokusil hořkost porážky. Napomohl k tomu samozřejmě také vzájemný zápas v Brazílii, který se nedohrál a nejspíš už ani neodehraje (ano, zdá se, že po postupu obou týmů se nedohraný zápas zamete pod koberec). Brazilci navíc doteď inkasovali pouze pět gólů, na čemž má obrovskou zásluhu téměř dokonalá defenzivní práce, kterou obstarávají superhvězdy jako Casemiro, Maruqinhos nebo stárnoucí, stále však vynikající, Thiago Silva.

K tomu připočtěte tradičně velmi talentovanou ofenzivu a dostanete tým, který je schopen porazit kohokoliv na světě. Právě zdánlivě snadné proplutí jihoamerickou kvalifikací může ale Brazílii připravit problémy na MS. V zóně CONMEBOL sice po výrazném zlepšení Bolívie nenajdeme žádný slabý tým, zároveň je ale herní styl na kontinentu dost odlišný od evropského. Precizně organizované a zároveň kvalitní týmy z Evropy by Brazílii mohly na MS připravit horké chvíle.

Teď ale zpět k zápasu s Paraguayí. Pokud některý z hráčů nepředvede zkrat vedoucí k červené kartě, měla by Brazílie zápas s přehledem zvládnout. Chybět sice bude vykartovaný Emerson, na post pravého obránce se ale tím pádem dostane legendární Dani Alves, jehož nejspíš poslední zápasy v národním dresu každý Brazilec (a nejen Brazilec) uvítá. Vzhledem k jistotě postupu a síle soupeře se dá předpokládat, že šanci v reprezentačním dresu dostanou některé méně okoukané tváře (minimálně kvůli zabránění zranění klíčových hráčů).

Opakuji to stále dokola, ale Paraguay zkrátka momentálně nemá takovou hráčskou kvalitu, aby byla schopná čelit těm nejlepším na kontinentu. Největší silou Paraguaye je defenziva, ta však často kvůli slabší záloze a útoku bývá pod tlakem a udržet soupeřovu ofenzivu "na nule" po celých 90 minut je takřka nemožné. Nepodařilo se to ani proti Uruguayi a mimo zápas se zcela impotentní Kolumbií se to nepovedlo ani od říjnového zápasu s Argentinou.

O kvalitě paraguayské ofenzivy nejlépe svědčí to, že Paraguay už šest zápasů v řadě neskórovala a v 15 zápasech vsítila pouhých devět gólů. Navíc nejlepší střelec Ángel Romero ani nefiguruje v nominaci, jelikož od srpna nemůže sehnat angažmá. Aby toho nebylo málo, tak největší ofenzivní hrozba současného výběru, což je paradoxně stoper Gómez díky standardním situacím, nezasáhne do zápasu proti Brazílii kvůli červené kartě z minulého zápasu.

Chybět bude také schopný ofenzivní záložník Matías Rojas. Zkrátka a jednoduše, pokud brazilská defenziva dokáže dostat proti Paraguayi gól, jsou to saláti. Ne, vážně, pokud vyloženě Brazílie zápas nepodcení, Paraguay by musela předvést nejlepší výkon za několik let, aby dokázala zvítězit a udržet tak ještě malou šanci na postup.

Na peruánskou hru se sice nekouká zrovna s radostí, je však nesmírně efektivní, o čemž se minule přesvědčila nebohá Kolumbie. Ekvádor sice neutnul brazilskou sérii bez porážky, i remíza s takto silným týmem se ale počítá.

Družina trenéra Ricarda Garecy se vyznačuje nesmírnou bojovností, která je doplněna individuální kvalitou několika záložníků a útočníka Lapaduly. Velice nepříjemnou ztrátou pro Peru je tak absence jediného opravdu kreativního hráče Christiana Cuevy kvůli akumulaci žlutých karet. Chybět bude také zkušený krajní bek Corzo, kterého ale nahradí stejně kvalitní Miguel Trauco.

Vzhledem ke zranění Pedra Aquina je ale absence Cuevy mnohem vážnější. Kvalita peruánského kádru už je tak poměrně úzká a při nasazení (pravděpodobně) Edisona Florese do základní sestavy na lavičce nezbývá prakticky žádná alternativa na oživení ofenzivy. Peru však už nejednou ukázalo, že se s nepřízní osudu dokáže velmi dobře poprat. Případné vítězství nad Ekvádorem by bylo už čtvrtým kvalifikačním vítězstvím v řadě a po hodně nepovedeném začátku kvalifikace by případný postup byl opravdu sladký.

Peruánský soupeř je však extrémně nevyzpytatelný. Ekvádorská nevyzpytatelnost spočívá především v poměrně častém rotování sestavy a překvapivých taktických tazích. Například ortodoxní střední záložník Alan Franco v důležitých zápasech, kdy Ekvádor spoléhá více na defenzivu, hrává na pravém kraji zálohy, aby se rozestavení Ekvádoru přirozeně pohybovalo ze systému 4-4-2 na 4-3-3. Stejně tak ale na pravém křídle může nastoupit kreativní křídelník Mena. Co se však nemění, je výrazná aktivita krajních beků a silový způsob hry.

Trenér Gustavo Alfaro bude muset provést minimálně dvě vynucené změny v sestavě, jelikož se vykartovali gólman Domínguez a nejlepší střelec historie Ekvádoru Enner Valencia. Do brány se postaví pravděpodobně stejně jako proti Brazílii Hernán Galíndez, který svůj tým několikrát podržel. Valenciova absence povede nejspíš k mírné systémové změně, kterou zajistí versatilní křídelník či útočník Ayrton Preciado. Od Ekvádoru se každopádně dá čekat nepříliš sympatická hra založená na tvrdosti. Remíza Ekvádoru totiž pravděpodobně bude bohatě stačit.