Podle švýcarské SRF je stav Terezína ostudou Česka

Zdůrazňuje, že je jedním z nejvýznamnějších památných míst holocaustu ve východní Evropě a stav této historické scény je více než znepokojivý. Do dějin vstoupil nacistickým dokumentárním filmem o „organizovaném“ židovském osídlení, kde proti sobě soupeřili dva fotbalové týmy, poukazuje pořad SRF. Všichni hráči, všichni diváci byli nacističtí vězni, většinou Židé z bývalého Československa, Německa a Rakouska. Cílem Němců bylo oklamat svět, aby uvěřil, že Židé žili v Terezíně jako v normálním malém městě. Zinscenovaná normalita a lidé, kteří přežili holocaust, jako Inge Kahnová, vědí, jak neslavná tato lež je. Jako dítě byla se svou rodinou deportována do Terezína z Německa a později se o své vzpomínky podělila s nadací Shoah Foundation. „Přišli jsme do prázdné místnosti s dvaceti lidmi a nic zde nebylo ani matrace, ani deka, ani hřebík, prostě prázdná místnost."

Po okupaci Československa vybudovali nacisté za městskými hradbami věznici gestapa v tzv. Malé pevnosti a později bylo celé posádkové město přeměněno na koncentrační tábor. Celkem Němci deportovali do Terezína více než 140 000 mužů, žen a dětí – téměř všichni byli zavražděni ve vyhlazovacích táborech, jako je Osvětim. Nacisté se snažili prezentovat Terezín jako „vzorové ghetto“. Konaly se kulturní akce, byla ustanovena židovská rada starších, která organizovala život. Než tábor v červnu 1944 navštívila delegace Červeného kříže, byly fasády vybíleny a velký počet vězňů byl deportován do Osvětimi, aby se zatajily skutečné životní podmínky v koncentračním táboře. Součástí této propagandy měl být i film s fotbalem ve velkých kasárnách. Jak řekl emeritní šéf Terezínského památníku Jan Munk "Osvětim byla popraviště, Terezín byla jediná cela smrti." Životní podmínky v Terezíně byly stejně jako v jiných koncentračních táborech hrozné. Tábor v barokním posádkovém městě byl zcela přeplněný, nucené práce těžké a panoval nedostatek jídla. V Terezíně zemřelo 30 000 vězňů a dalších 90 000 nacisté odsud odvezli do vyhlazovacích táborů a tam je zavraždili – jako mnoho příbuzných Inge Kahnové, a včetně fotbalistů z propagandistického filmu.

Dnes na nádvoří Velkých pěchotních kasáren zakopnete o rozbité cihly, konstatuje SRF. Malinové keře rostou z chodníku, kde kdysi vězni stříleli branky pro nacistické kamery. Tam, kde se již zřítila vysoká střecha kasáren, o rozpadající se fasádu opírají hrubě otesané kmeny stromů. „Tyto kasárny jsou nejslavnější budovou v Terezíně. Je také nejvíce zchátralá a ostuda pro celou Českou republiku,“ říká ve švýcarském pořadu Jiří Hofmann, historik vedoucí místní turistické kanceláře.

Terezín, pak se městu česky říká, dnes vypadá podobně jako na konci 18. století. Po válce se z ghetta opět stalo vojenské město a až do roku 1996 utvářela život v Terezíně armáda a poté byli vojáci staženi. „Tyto obrovské, historicky významné budovy nám tehdy stát předal,“ říká Robert Czetmayer, městský architekt Terezína, "ale na jejich renovaci jsme nedostali žádné peníze." Dnes je bývalé posádkové město příliš velké pro pár obyvatel, konstatuje pořad švýcarské SRF. Navíc stažením armády město ztratilo tři čtvrtiny svých obyvatel jedním šmahem. 

Terezín sotva těží z turismu a v Malé pevnosti za městskými hradbami – je zřízen oficiální památník holocaustu. Expozice v bývalé věznici gestapa přiláká sice ročně kolem 300 000 návštěvníků, ale město z toho sotva něco dostane. Většina turistů tam utrácí peníze a do našeho města ani nejezdí, říká Jiří Hofmann. Člověk se diví, proč památník, který financuje ministerstvo kultury, neplatí za záchranu velkých pěchotních kasáren. Nemáme na to peníze, náš rozpočet je určen na muzeum v Malé pevnosti a vlastní budovy, odpovídá Vojtěch Blodig, zástupce ředitele památníku Terezín. Zřícení historicky důležitých pěchotních kasáren by bylo katastrofou i v jeho očích. 

Na dvoře kasáren se v pořadu stavební mistr prodírá křovím, ukazuje na zřícenou střechu budovy a říká, že již jen dva tři roky ji zbývají. Je však přesvědčen, že k tomu nedojde. Na obnovu pěchotních kasáren má Terezín získat na 40 milionů švýcarských franků z fondu EU na obnovu škod z covidové pandemie. Jde o obnovu podlahové plochy o velikosti deseti nádražních hal v Curychu, kterou je třeba zaplnit, aby se Terezín nestal skanzenem, ale opět živým městem, poznamenává pořad SRF. Vedoucí stavebního úřadu Robert Czetmayer by chtěl v jedné třetině kasáren postavit byty, v jedné třetině zřídit komerční provozy a do poslední třetiny umístit občanskou vybavenost, dále výstavu o nechvalně známém fotbale a školu či školku. Tato budova musí přispět k revitalizaci města a pokud se to podaří, Terezín by se mohl stát klenotem. Neměl by se stát skanzenem, ale opět živým městem. Stejně jako před a po holocaustu a do odchodu české armády konstatuje pořad švýcarské rozhlasové a televizní stanice SRF.