Varnsdorfský spisovatel, překladatel a zprostředkovatel české a lužickosrbské literatury Milan Hrabal pracuje jako koordinátor mezinárodního projektu „Městská knihovna Varnsdorf – setkávání přes hranice“. Původním povoláním ekonom na učilišti vedl mimo to poetické studio Doteky. Po revoluci pracoval na Městském úřadě a jako redaktor čtrnáctideníku Hlas severu. Mezi jeho současnými aktivitami v různých společenských organizacích je prezentován především jako znalec lužickosrbské kultury. Jím realizovaný mezinárodní projekt spolufinancuje Evropská unie z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) „Investice do vaší budoucnosti“ v rámci projektu Cíl 3/ Ziel 3. Je v něm zahrnuta řada setkání občanů s lužickosrbskými umělci, výstavy, přednášky i editorská činnost. Milan Hrabal se v minulosti projevil jako básník, když v roce 1981 debutoval knihou Sólo větru. Na jeho konto mimo básnických sbírek přibyly i publikace menšího rozsahu o lužických Srbech. Zajímavá jsou například v jeho překladu lužickosrbská přísloví, další významnější publikací je antologie současné lužickosrbské poezie Jazyk, jímž porozumíš větru.

Významným počinem v oblasti kunsthistorie je Hrabalova monografie o Hance Krawcové, malířce s lužickosrbským původem, vydaná na konci minulého roku a prezentující umělkyni, která dlouhá léta žila ve Varnsdorfu.

Autor, dokonalý znalec jejího života a její tvorby, zobrazil malířku již dříve v drobnějších studiích, jeho kniha „Hanka Krawcec – výtvarné dílo“ je však dílem, které dokonale dokumentuje celý její život i tvorbu s četnými ilustracemi. I neprofesionál může být nadšen množstvím textového i obrazového materiálu z prostého života ženy z  Lužice. V úvodu poznamenává: „Přestože se dílo první lužickosrbské profesionální malířky a grafičky Hanky Krawcec zatím nestalo předmětem zevrubnějšího odborného zájmu, její jméno nepřestalo být značkou vysoké umělecké kvality….“ Dvojjazyčný text zpřístupňuje tak publikaci nejen českému čtenáři, ale nabízí německému občanovi, který se hlásí k národnosti lužickosrbské, přečíst si knihu v jazyce, který se stává dnes již jazykem zapomenutým. Vhodné by bylo podotknout, že kniha mohla být opatřena obsáhlejším výkladem v němčině.

Publikace již od prvních řádek nás zavede do rodinného prostředí malířky a seznamuje současně s životním během po boku jejího otce, vynikajícího lužickosrbského kompozitora Bjarnata Krawec. S ním poznala i prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garigua Masaryka, když koncertovali společně na Pražském hradě. Nadějná umělkyně však v otcově hudební tvorbě nepokračuje a svým vzděláním vykračuje mezi výtvarné umělce. Autor publikace zevrubně líčí její vztah k českým umělcům a poznávání historie, jazyka a literatury.

Nezanedbatelnou cestu Hanky Krawcec mezi českými umělci dokumentuje kniha v účasti na jejích výstavách a všímá si především debutujícího vystoupení v Hodoníně. Je neobvyklé, že lužičtí Srbové se prezentují na jižní Moravě, i když odtud přicházeli do Lužice katoličtí poutníci a Lužice byla právě svým náboženstvím a poutními místy včetně jazyka mezi Jihomoravany oblíbena. Jinou alternativou oné významné výstavy mohla být také prezidentova vstřícnost a následná nabídka výstavy v tehdejším vynikajícím Slováckém domě Joži Úprky.

Je reálné, že následovala tvorba obrazů s lidovými náměty, které již avizovaly ilustrace k hudebním sešitům jejího otce, právě po návštěvě jižní Moravy. Jedno z jejích exlibris zachycuje pár moravských Slováků v kroji věrně zpodobněných. Exlibris manželů Sukupových pochází pravděpodobně z Prušánek nebo Bojanovic, kde jsou podobná jména a současně kroj, který je bezchybně zachycen přesně tak, jak se stále v těchto obcích nosí.

Tady nechává autor publikace vyznít její vztah k Lužici, když popisuje tvorbu v Domowině, centru lužických Srbů v Bautzenu. Publikace nás provází v její rozsáhlé a rozmanité tvorbě jednak v Bautzenu, ale také ve Varnsdorfu, kde prožila značnou část svého života.

Kvalitu díla autora Milana Hrabala dotváří bohatý doprovodný materiál, marginálie doplňují text, soupis výstav, kalendárium života umělkyně a četná dokumentace ze všech oblastí tvorby. Skutečnost uměleckého díla podtrhuje jejím životním během v různých zaměstnáních a bez celebrálních ovací.