Proč zrovna Indonésie?
Odmalička jsem měla vztah k divadlu, protože táta byl scénograf, v divadle jsem tak vlastně vyrůstala. A když mi bylo šestnáct, poprvé jsem s rodiči odjela do Indonésie, kterou si nadělili k výročí. Letěli jsme na Bali, kde jsme viděli různé ceremonie a hlavně jejich divadlo, které mě hrozně nadchlo. Když jsem pak studovala divadelní vědu, zažádala jsem ve druhém ročníku o indonéský stipendijní program – obor stínové divadlo. Stipendium jsem dostala a téměř dva roky jsem potom na Bali studovala divadlo a tanec. To mi bylo 22.
Viděli jsme, jak místní připravují jedovaté šípy, jimiž střílejí malé ptáčky a ty následně jedí. Bylo to tam docela divoké.
