Když se před pěti lety zrodil projekt bikového týmu Pavla Čábelického, byl Rajchart členem nejlepší tuzemské silniční formace Elkov/Author. „Vychoval mě Franta Raboň starší, silnice mě bavila, viděl jsem tam šanci dostat se se ještě výš a dostal jsem tam smlouvu,“ vzpomíná rezident Stupna, odkud vzešel i Ondřej Cink. Jenže po roce mu kontrakt v hradecké stáji vypršel a nebyl obnoven. Po pár měsících v silniční Spartě odešel do České spořitelny, pak do moravského Ethiku za bike maratony. Jakmile se ale objevila nabídka Kolofixu, neváhal. „Olympijská cross-country mě sportovně víc naplňuje,“ říká 25letý jezdec.

I když teď na dvoutýdenním kempu na Kanárech jezdil na silničce… (sedlá Cannondale Super Six se SRAMem v elektrice a jen by přivítal věší než 50zubový převodník) „Denně do pěti a půl hodiny, už zařazujeme také intenzity, za chvíli máme závody. Pořád si na silničce odsedím až šedesát procent času, jsem tam zvyklý,“ prozrazuje tréninkové plány.

I když postupem času se zaměřuje víc na watty a hodiny, než kilometry jako dřív. Nejdřív na biku míval 22 000 km, v Hradci najezdil až 30 000 km za sezonu, teď má okolo 18 000 km. V rámci přípravy pravidelně jezdí silniční kritérium na plzeňské Lopatárně. „Víc už nestíháme, protože bikových závodů přibylo. Nás doma často berou jako blázny, když toho jezdíme víc. Ale u Van der Poela, Van Aerta nebo Pidcocka to je normální. Záleží, na co máš a jestli to umíš,“ dodává.

Silnice zůstává v cyklistické hierarchii (i rozpočtech) pořád výš. I když Cink se dokázal vrátit zpět, většina cyklistů míří opačně, což letos z těch předních potvrzují Victor Koretzky a Milan Vader. Na druhou stranu silničářské dovednosti se hodí v bike poli. „Třeba orientovat se v tlačenici po startu ti hodně pomůže zkušenost ze silnice z pelotonu, schopnost dát si loket, udělat si prostor, prostě to tam poslat,“ přidává zkušenost muž, který už pomáhá s výchovou mladých cyklistů ve Stupně nebo u Karla Martinka v cyklotrenink.cz. Ostatně sám se nebojí ani cyklokrosu.

Teď je tedy pevnou součástí už osmičlenného týmu Gapp systém/Kolofix. Ten vyhlásil druhou etapu rozvoje s cílem dvou členů na olympiádě v Paříži 2024. Vedle jisté Jitky Čábelické o to budou usilovat Jan Vastl, Lukáš Kobes, Jan Škarnitzl i Jan Rajchart(„mladší program“ pojedou ještě Filip Jech, Vojtěch Hrstka a Filip Samec). „Mezi kluky mi to vyhovuje, teď při větším počtu závodníků se i ten tlak rozprostře mezi víc lidí,“ usmívá se jediná česká účastnice olympiády v Tokiu 2021.

„Jedeme dál a uvidíme. Máme český mistrák u nás doma ve Stupně, tam už jsem pár skalpů získal. Rád bych se dostal na světový pohár aspoň v Novém Městě na Moravě,“ říká Rajchart. Tým se chce dostat také mezi top 15 UCI elite MTB teamů (zatím je 21., pozn. aut.), proto chce sbírat body na kvalitních mezinárodních závodech. Začíná už teď ve španělském Banyoles na HC.