Dezinformace hýbou veřejnými debatami napříč Evropou. Boj proti rychle šířícím se mýtům a lžím na internetu proto probíhá na několika frontách, od komplexních digitálních aktů na úrovni EU až po dobrovolné iniciativy z řad občanů. Mezi nejangažovanější kybernetické aktivisty patří tzv. elfové.
Cíl elfů je jasný – odhalovat lži kolující na internetu a poukazovat na způsoby, jak falešné narativy vznikají a jak se šíří. Elfové pravidelně zveřejňují monitoringy, vytvářejí statistiky a obecně se snaží „popsat celkovou mozaiku“ dezinformační scény. Podle vlastních slov odmítají ilegální metody a používají zejména volně dostupná data z otevřených zdrojů. Někteří aktivisté se pro získání dat dokonce „infiltrují“ mezi trollí skupiny na sociálních sítích, aby byli přímo u zdroje dezinformací.
Tajemný svět elfů
Od skromných počátků v roce 2014, kdy malá skupina dobrovolníků v Litvě začala systematicky zkoumat lživý obsah na internetu, se elfové vyvinuli v mezinárodní síť poboček v 13 evropských zemích, včetně České republiky. Elfí armády se nyní počítají v řádech tisíců aktivistů a komunita se rozrůstá i mimo Evropu, například na Tchaj-wan.
V jejich řadách se nachází pestrá paleta lidí, od internetových nadšenců až po bývalé zpravodajce či vojáky. Elfové mají navíc zavedený přísný „vetting“, a každý zájemce tak musí projít testem důvěryhodnosti, než se stane součástí elfího ekosystému, vysvětluje redakci výzkumnice Adéla Klečková, která zhruba rok mravenčí práci těchto kybernetických aktivistů v přímém kontaktu zkoumala.
Samotná míra organizace elfích buněk se však mezi jednotlivými státy liší. Roli hraje stav občanské společnosti v dané zemi, životní úroveň a také, jak moc daná společnost vnímá Rusko jako hrozbu. Právě česká elfí odnož patří podle Klečkové mezi ty lépe organizované, a to i přesto, že není nejpočetnější.
„Co se týče organizace, roli hraje i to, že elfové jsou často z řad bývalých členů bezpečnostních složek. Ti nemají rádi anarchii a zmatek. Skupiny jsou proto velmi dobře řízené a funguje zde i pyramidové schéma, kde šéfové lokálních buněk zodpovídají za práci svých elfů a reportují jejich práci výše. Na druhou stranu zde musí být určitá míra decentralizace a anonymity,“ poodhaluje fungování Klečková.
Právě anonymita je pro aktivisty zásadní, a členové se proto často neznají ani uvnitř vlastní domovské organizace. Kvůli svojí práci se totiž odhalovači lží a polopravd mohou sami často dostat do hledáčku trollů. To byl případ i finské investigativní novinářky Jessikky Aro, která mapovala ruské „trollí farmy“ v Petrohradu, a dostala se tak pod internetovou palbu trollů, včetně osobních útoků a kyberstalkingu.
Pomsta dezinformátorů není jediné úskalí elfí práce. Podle Klečkové je procházení dezinformací extrémně náročná činnost. „Tito lidé procházejí denně septik internetu plný nenávisti a toxicity. Je to psychicky vyčerpávající, zvláště pokud to děláte ve svém volném čase a zadarmo. Většina elfů to proto vydrží dělat zhruba půl až dva roky,“ dodává.
Balanc mezi státní podporou a nezávislostí
Zajímavým aspektem fungování elfích organizací je jejich vztah ke státním institucím. Jejich aktivity totiž do značné míry korespondují s činností bezpečnostních institucí, včetně armády či zpravodajských služeb. Spolupráce obou světů se proto nabízí. Podle Klečkové jsou v tomto nejdál pobaltské státy, kde se aktivisté a oficiální instituce ve své práci vzájemně doplňují. Stát jim v tomto smyslu navíc dává mediální prostor, sdílí jejich práci a pomáhá šířit jejich poselství.
Ne všechny evropské země však mají chuť elfy podporovat. Na vině je samotné vnímání ruské hrozby, a také zájem jednotlivých vládnoucích stran o podporu občanské společnosti. „To byl případ i bývalé české vlády. Ta elfy nepodporovala tak silně, jako tomu je v Pobaltí. Nová vláda má šanci spolupráci více rozvinout,“ říká výzkumnice.
A spolupráce se státem je rovněž v některých ohledech problematická i pro samotné aktivisty. Zejména v otázce finanční podpory nejsou elfí organizace jednotné. Část aktivistů finance od státu odmítá s tím, že by taková podpora porušila jejich nezávislost, a chtějí se v tomto smyslu odlišovat od placených trollů v Rusku. Druhá názorová skupina naopak potřebu peněz vyzdvihuje, a to i od státu či mezinárodních organizací. Podle nich se „holýma rukama pár dobrovolníků nedá vyhrát informační válka“.
Akt o digitálních službách může otevřít dveře i elfům
Kromě kybernetických aktivistů a národních států řeší problém dezinformací také EU. Ta v průběhu letošního roku schválí tzv. Akt o digitálních službách (DSA), který by měl nastavit jasnější pravidla týkající se mediálního obsahu na velkých on-line platformách, jako je například Facebook či Twitter. Z připravované legislativy tak s největší pravděpodobností bude velkým hráčům plynout povinnost lživý obsah ze svých platforem stahovat.
DSA může znatelně ovlivnit i činnost samotných elfů. Ve stávajícím znění by totiž akt měl dovolit „verifikovaným výzkumníkům“ přístup k datům, které velké platformy schraňují, a umožnit jim tak z první ruky zkoumat informační toky. Tedy i odkrývat dezinformační aktivity na sociálních sítích.
Na konkrétní definici, kdo takový výzkumník bude, však dosud nepanuje shoda. Komise totiž navrhla přístup udělit lidem spjatým pouze s akademickými institucemi. Naopak Evropský parlament ve svém stanovisku k návrhu DSA požaduje rozšíření záběru a udělení přístupu i dalším aktérům občanské společnosti. Takové pojetí by mohlo zahrnovat právě elfí komunitu, čímž by se jejich práce mohla značně zefektivnit.
Podle filipínské novinářky a laureátky Nobelovy ceny za mír Marie Ressové, která na začátku února vystoupila v europarlamentu, by měla Unie schválit DSA tak, aby se „otevřela černá skříňka“ dat i pro novináře, nevládní organizace a informační aktivisty. Podle ní je přístup k informacím nezbytný k tomu, aby uživatelé lépe pochopili, jak je s jejich daty nakládáno.
DSA je nyní předmětem jednání mezi ministry členských zemí a europoslanci v rámci tzv. trialogů. Pokud půjdou jednání podle navrženého časového plánu, finální podoba DSA by měla být schválena ještě během francouzského předsednictví, tedy do letošního července.