Divadelní noviny Aktuální vydání 9/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

9/2024

ročník 33
30. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritik Lab

    Smazané hranice mezi realitou a snem

    V Horáckém divadle se poprvé představil režisér Jakub Maceček a rozhodl se pro známý titul Modrý pták – příběh o nepoznaném, a přece nám tolik blízkém a plně nevyřčeném. Divadelní hra Maurice Maeterlincka s komplikovaným sdělením klade na inscenátory značné nároky. Jihlavské divadlo zapojilo v podstatě celý herecký soubor a také pěvecký sbor Základní umělecké školy Jihlava.

    Během závěrečné scény všichni účinkující společně zpívají Hymnu života FOTO IGOR STANČÍK

    Symbolistické drama neztratilo v podání Horáckého divadla své tajemné kouzlo. Provedení nabízí dvojí způsob, jak příběh o Modrém ptáku chápat. Inscenační tým na jedné straně neupouští od pohádkových konotací, jež příběh nabývá z dětské perspektivy. Ostatně děti jsou hlavními hrdiny a průvodci děním a na své cestě za hranice reality se setkávají s mnoha fantaskními a pohádkovými jevy a bytostmi, včetně personifikovaných zvířat či potravin (postavami se stávají například Pes, Cukr nebo Oheň).

    Prostřednictvím nejrůznějších indicií se ovšem inscenační tým zároveň obrací k naší existenci na tomto světě, zejména k problematice konzumní společnosti, ovšem činí tak prostředky symbolickými. Převrácený nákupní vozík je pro zchudlé sourozence Tyltyla a Mytyl klecí a vězením, ze kterého mohou jen pozorovat bohatší sousedy. Tento takřka archetypální symbol konzumu se objevuje například i ve scéně ze Země budoucnosti: Čas (Josef Kundera) do vozíků nakládá ještě nenarozené děti a jako zboží je posílá na vykládací pás (točnu) z budoucnosti do přítomnosti, tedy na Zem. A Modrý pták – symbol vnitřní podstaty věcí – je zase loven do nákupního košíku. I personifikované potraviny, které děti doprovázejí, jsou odkazem na konzum.

    Střet pohádky a skutečnosti, snu a reality prostupuje celou inscenací. Svět fantazie spoluvytváří výrazná audiovizuální složka inscenace. Na točně je umístěna bílá stupňovitá pyramida, na jejímž vrcholu vystupují především děti nebo se zde zjevují nejrůznější magické postavy. Noc (Alexandra Palatínusová) například sedí na vrcholu pyramidy a na cello hraje jednoduché dlouhé tóny, zatímco Tyltyl svým smyčcem jako klíčem otvírá jednotlivé místnosti, ve kterých se schovávají tajemství Noci – třeba špatné lidské vlastnosti nebo nemoci. Sóla na cello a techno hudba plně zaměstnávají sluch, zrak zase opájí projekce, která dotváří jednotlivá prostředí a situace. Projekčním plátnem se stává celá scéna, především pak bílá pyramida. Mikroskopicky přiblížené živé organismy – nemoci jako kdyby mohly každou chvíli opustit prostor jeviště a začít se rozlézat do hlediště…

    Lidské postavy jsou oděny v šatech umírněného střihu a tmavších barev. O to kontrastnější jsou třpytivé, nepřehlédnutelné kostýmy kouzelných, alegorických bytostí či oživlých surovin. Děti jsou oblečeny v černé, Tyltylův kouzelný diamant, díky němuž děti cestují časem a vidí věci, jaké opravdu jsou, má originálně podobu baterky umístěné v obyčejné běžecké čepici. Tyltyl ji nesundá ani nikomu nepůjčí. Ve ztvárnění Michala Krause se projevuje chlapcova rozhodnost a odhodlanost, hraničící s tvrdohlavostí. O tom, že nejde o neporazitelného pohádkového hrdinu, ale o obyčejného chlapce, svědčí jeho dětský strach z neznámého. Takových strachem je často paralyzovaná jeho bázlivá mladší sestra Mytyl (Stanislava Hajduková). Ve světě fantazie se necítí bezpečně a často hledá ochranu u oživlých surovin, kterým důvěřuje.

    Dobrodružství, které děti prožijí, odkazuje k lidské touze po poznání všeho, co kolem nás je, i toho, co je nám skryto. Ty nejpodstatnější fenomény se však často vymykají jednoduchému výkladu, a patří k nim i skutečná povaha modrého ptáka. Odpověď je skryta v lidské mysli a fantazii. A je na každém, zda ji přenese i do reality dnešního světa. Vodítkem může být i text Hymny života od Matky Terezy, již v intermezzech zpívá dětský sbor: Život je šance – využij ji/život je krása – obdivuj ji.

    Inscenace zapadá do vize letošní sezóny Horáckého divadla, věnované příběhům o dobré vůli a nových, lepších začátcích. Tvůrčí tým dokázal, že Maeterlinckův Modrý pták není pouhou pohádkou odtrženou od reality, ale že má co říct i dnešní materialisticky založené společnosti.

    ///

    Horácké divadlo Jihlava – Maurice Maeterlinck: Modrý pták. Režie Jakub Maceček j. h., dramaturgie Barbora Jandová, scéna a kostýmy Eva Jiřikovská j. h., hudba David Smečka. Premiéra 18. prosince 2021 (psáno z reprízy 7. ledna 2022).


    Komentáře k článku: Smazané hranice mezi realitou a snem

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,