Moravské Lurdy, tak se přezdívá malebné vesnici Pyšel na Třebíčsku. Z jakého důvodu? I to zpracoval autor Karel Špalek s kolektivem do dokumentu, který lze spatřit na webových stránkách obce. 

Začíná básní Jakuba Demla, který působil v nedalekém Tasově, a opěvuje zdejší krajinu. Název Pyšel není původní. Nejprve se vesnice nazývala Pýšelec či Pýšelov. A rozhodně nesouvisí se slovem pyšný.

Název je odvozený od slovesa pýšeti, což znamená zadýchávat se. „Kdo zdejší kraj prochází, určitě si uvědomí, proč je tento název nejpravděpodobnější,“ říká se v dokumentu.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1348, což znamená, že sídlo existovalo ještě před tímto zápisem. Z tohoto období pochází i zachovalá část tvrze stojící na návsi.

Legendy praví, že do ní čeští bratři při svém pronásledování ukryli Bibli kralickou. Tu vytiskli nedaleko v Kralicích nad Oslavou.

Postupně tvrz ztratila svůj význam a stala se hospodářským objektem. V roce 1778 byl v obci postaven pozdně barokní kostel s farou, jehož patronkou se stala svatá Barbora.

Vnitřní vybavení bylo přivezeno z premonstránského kostela sv. Barbory ze Znojma v době církevních reforem císaře Josefa II. Roku 1876 daroval kostelu pyšelský rodák kvardián kapucínů Metoděj Jelínek nadživotní sochu Panny Marie Lurdské s výslovným přáním, aby byla umístěna na hlavní oltář.

„Jedná se zřejmě o první sochu Panny Marie Lurdské na našem území,“ praví se v dokumentu. V pyšelském kostele je i unikátní oltář z doby nedávné. Jeho autorem je akademický sochař Miloš Vlček. Jeho díla ze dřeva patří ke špičce nejen v Česku, ale i v zahraničí.

Složité začátky

„Začátky pyšelské školy nebyly jednoduché, protože neměla vlastní budovu, a sahají do roku 1780. Školu navštěvovalo 150 až 180 žáků a vyučoval zde i vysloužilý voják, který uměl číst a psát,“ vypráví Bronislava Černá. A těší ji, že ta současná nabízí svým vybavením moderní výuku.

V roce 2010 založila škola Alej prvňáčků. Každý si tam zasadí strom, o který později pečuje a bude jim připomínat docházku do tamní školy.

Dříve to ovšem děti neměly tak snadné. Musely pomáhat v domácnosti, na polích. Když jedna z generací chlapců dospěla, začala první světová válka, a i je čekaly útrapy bojů. Osudy těch, kteří se nevrátili, připomíná pomník na návsi.

Mezi nejvýznamnější rodáky patří Petr Široký, legenda letecké akrobacie. Vyučil se obuvníkem, osudový zlom nastal po nástupu na vojenskou školu. Byl přidělen k leteckému pluku v Olomouci.

Během několika let oslavovala jeho úspěchy celá Evropa. Dosáhl mnoha úspěchů včetně druhého místa na olympiádě v Berlíně v roce 1936, ale zřízením protektorátu jeho doba leteckého akrobata končí.

Obrovské balvany

Okolí Pyšela tvoří obrovské balvany, o kterých hovoří geolog Stanislav Houzar. Diváky vede do údolí blízké řeky Oslavy a upozorňuje, že se jedná o vyvřeliny nazývané žulosyenity staré 335 milionů let.

Upozorňuje, že krajina lákala první trampy, nacházejí se tam přírodní rezervace a turistům má co nabídnout. Nedaleko Pyšela se nachází obec s příznačným jménem Kamenná a tam se podařilo objasnit nález na kameni teprve nedávno.

Nacházela se na něm dírka v kruhu a dvě rysky. Nakonec se ukázalo, že se jedná o primitivní sluneční hodiny, které ukazovaly poledne a také dobu, kdy se hnal dobytek z pastvy. „Nikde jinde v okolí něco takového není k vidění,“ podotýká Houzar.

Dokument dále přibližuje v krajině smírčí kříže. Ty se často stavěly na místech, kde došlo k násilnému usmrcení. Na jejich umístění se domluvila rodina násilníka i oběti. Ty u Pyšele ukazují vraždu novomanželů žárlivým mladíkem. Někdy se ovšem dávají do souvislosti s putováním Cyrila a Metoděje na Moravu, byť historici mají jiný názor.

Dokument se dostává k přízvisku Moravské Lurdy, lokalitě Ve Stráži. Jedná se o místo, odkud byl kraj střežený proti nepřátelům. A také se tam staly události, o kterých se hovořilo a psalo po celém kraji.

Ale dejme slovo osobě nejpovolanější, Marii Křížové: „Měl se tady stát zázrak, měla se tady zjevit Panna Marie roku 1893 děvčeti Šoukalovýmu, bylo jí asi jedenáct let, šla vlastně s kamarádkó na kopřive, a tade měle zjevení.

Pak sem začaly chodit celý proceství, hodně lidí, a aji se zde měly stát nějaký zázrake, ňáká paní z Hostákova donesla děvčátko, belo plný vředů, tak je položila na to místo, kde se zjevila Panna Maria, a než přišla dom a rozbalila je, dítě belo zdravý.

Prvně tade bela postavená kaplička dřevěná, pak se voplechovala, bela zase větší, a roku 1935 se postavila zděná kaplička. Ta Panna Maria chrání celó naší obec, ode všech pohrome, nikdy tady žádná záplava nebo krópe nebely.

Chodíme se sem modlit každó nedělo vodpoledne vo třech hodinách, protože ta kaplička byla vysvěcená na Svatý Duch, tak dycky zjara je tade mše svatá.

Udělalo se rovný prostranství tade, a ta mše svatá je slóžená venku. Když postavili to kapličko, tak co zbele kamene, tak je tade dole postavená jeskyňka, a belo to stavěný na způsob Lurd. Důle jeskyňka, navrchu kostel.

A pak eště tade v Stráži je vykopaná studňa, a i když bele sucha velký, tak ta voda se tade pořád udržovala. Stával tade vysoké smrk a ta Šókalová Julie, co se jí ta Panna Maria zjevila tam na tem místě prvním, tak tade měla vidět celó rodinu na tom stromě.

A pod tem stromě vytýkala malinká stružka, voda. Bábičke nás sem vodile dycky a tó vodó nás umévale třeba abechme byly zdravý, že je to zázračná voda. Proto pan Cabéšek se dal do toho, abe se to obnovilo a vykopal novó studno. A voda tade je.

Je mně 87 let, mně bylo, a zatím su zdravá a lidé se mě ptají, kde to zdraví beru. Já říkám Ve Stráži.“ Inu, Marie Křížová si ještě ponechala tamní nářečí.

Tradiční poutě

Zázraky daly základ tradičním pyšelským poutím, která jsou příležitostí k setkávání rodin, přátel a známých. Pyšel má hned poutě dvě. Takzvaná malá pouť probíhá Ve Stráži u kapličky v květnu a velká pouť, kterou žije celá obec, kolem 15. srpna. 

Ta se neobejde bez lunaparku a v jejich pořádání se střídají sokolové s hasiči. Stanislav Dvořák připomíná, že historie Sokola sahá do první poloviny dvacátého století. A pyšelské fotbalové zápasy jsou nejen sportovní, ale společenskou událostí. A fotbal hrají nejen chlapci, ale i dívky.

Sbor dobrovolných hasičů byl založen na začátku roku 1889. Mezi zasloužilé členy patří Karel Puža a říká, že hasiči spěchají tam, odkud ostatní utíkají. A zažil i nebezpečné chvíle, kdy šlo opravdu o život. Pyšelu se velké požáry vyhýbají. Snad to souvisí i s událostí, o které už se dokument zmínil.

Pyšel byl odjakživa rolnickou obcí. Důkazem je kolomazný kámen, kde si kolomaz na mazání kol připravovali sedláci sami. Další pamětník Josef Coufal říká, že se jedná o kraj, kde končí pole a začíná kamení.

Společné pasení

V minulosti se samozřejmě pásl hovězí dobytek společně. Každý dům měl povinnost jeden den pást.

 „Ráno se vyhánělo v sedm hodin a rolníci pak odjížděli na pole. Do společných hejn se vyháněly i husy. Krávy se vracely domů ve dvanáct hodin a ve dvě odpoledne se opět hnalo na pastvu,“ vypráví Coufal.

Družstvo se v Pyšelu založilo v roce 1957 a ještě chvíli se hospodařilo postaru. Dnešní družstvo vlastníků, to je něco jiného.

Patří k nejlepším v chovu strakatých plemen a má uznaný šlechtitelský chov a užitkovost dosahuje 8200 kilogramů mléka na dojnici.

Rostlinná výroba na téměř 800 hektarech se zaměřuje převážně na krmivo pro skot ve stelivovém ustájení. „Vysočina je pro takové hospodaření typická,“ vysvětluje František Dvořák, „býci z chovu se dostali i do zahraničí.“

Dokument končí. Představil obec ze všech úhlů a naznačil, proč se vesnici říká Moravské Lurdy. A voda ze zmiňované studny opravdu chutná. Je jako křen, jak se říká.

Diskuze k článku