Je tu březen, jaro i řehořská zima. Co říkají březnové pranostiky?

Snad žádný jiný měsíc v roce není tak očekávaný jako březen. S ním totiž přichází kalendářní jaro. Počasí při všem tom nadšeném očekávání nehraje takovou roli, ne nadarmo se totiž říká: „Březen za kamna vlezem.“ A také: „Duben, ještě tam budem.“ Březnové pranostiky, ostatně jako většina pranostik, mluví primárně právě o počasí. Protože na zahradách, v sadech a na polích již probíhají zásadní práce, myslí lidová rčení také na ně. Logicky se dotýkají i toho, jaká bude úroda.

Panská láska, ženská chuť a březnové počasí nejsou stálé.

Nedočkavě vyhlížíme, kdy už konečně přijde to pravé jarní počasí, zasvítí sluníčko a bude pěkně teplo. Dle pranostik čekáme marně, březen má být ještě studený. A nejde jenom o zmiňované „Březen za kamna vlezem.“ Říká se také:

• Panská láska, ženská chuť a březnové počasí nejsou stálé.
• Březnové slunce má krátké ruce.
• Lépe od hada býti uštknut než v březnu od slunce ohřát.
• Když je březen teplý, duben je chladný.
• Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl.
• V březnu sedlák stromy ořezává, ale kabát ještě nesundává.

Tradice hovoří také o tzv. řehořské zimě, která přichází na svátek sv. Řehoře, tedy 12. března. S tímto termínem se pojí další březnové pranostiky o nevlídném počasí:

• O svatém Řehoři mrazy přituhnou a vše umoří.
• Svatý Řehoř mrazy vodí, když nevodí, tak sněhem škodí.
• Svatý Řehoř naposledy obnovuje venku ledy.
• Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře.
• Na svatého Řehoře v kožichu je předobře…

Svátek svatého Řehoře

Svátek sv. Řehoře byl dříve považován za svátek školáků. Papež Řehoř I. Byl totiž označován jako učitel církve. Z toho vycházejí tradice průvodů školáků, kteří jako maškary ozdobené slávou procházeli vesnicí, zpívali a chodili na koledu. Svátek označovaný jako svatořehořské voračky měl do stavení měli přinášet hojnost, na pole úrodu. Koleda měla zajistit nová mláďata v chlévech i vejce, která slepice měly lépe snášet.

Svatořehořské voračky souvisí i s první orbou, i ta se pojila s dalšími rituály, kdy sedlák pluh i sebe kropil svěcenou vodou. Žehnalo se brázdám, ale především se oralo v duchu rčení: „Na svatého Řehoře líný sedlák, který neoře.“ Při setí se zohledňovaly i fáze Měsíce, zvláště obilí a len se vysazoval v době, kdy Měsíc dorůstá. Úplněk pak souvisel s obcházením osetého pole kolem dokola kvůli síle magického kruhu.

Čáp letí přes moře

Svatý Řehoř pamatuje i na ptáky, v dřívějších dobách byly za symbol ptačí migrace považováni čápi, ostatně jsou mezi posly jara nejvýraznější. Po cestě dlouhé tisíce kilometrů se čápi v březnu zase usazují na české komíny v duchu březnové pranostiky: „Na svatého Řehoře, čáp letí přes moře.“ Březnové pranostiky však nezapomínají ani na vlaštovky, konkrétně na den Panny Marie zvěstování. Připadá na 25. března, jen pár dnů po termínu jarní rovnodennosti, kdy se říká: „Panny Marie zvěstování vlaštoviček přivítání.“ Startuje také tzv. mariánské jaro.

Video: Čápi na hnízdě, YouTube

Josef s Marijú zimu zabijú.

Řehořská zima má končit kolem svátku sv. Jáchyma (20. března) dle rčení: „Na svatého Jáchyma, skončila se už zima.“ Další zní celé takto: „Na svatého Řehoře v kožichu je předobře, na svatého Jáchyma už né tak docela, na svatého Jiří kožich do komory míří.“ Jiří má přitom svátek až v dubnu.

První jarní den se tradičně pojí se svátkem svatého Josefa. Připadá na 19. března a pojí se s josefskými poutěmi. Na ty měli lidé oblékat letní oděv. Slavná josefská pouť se konala i v Praze před kapucínským kostelem svatého Josefa na dnešním náměstí republiky. Pražská josefská pouť byla provoněná medovými perníky ve tvaru srdce, kteří si kupovali milenci jako důkaz lásky. Svátek svatého Josefa je také svátkem sklářů, končila jim práce při umělém osvětlení. Konali se průvody sklářů, kteří se o svátku vydávali s lucernou k lesu. Pověsili ji na větev a pod ní slavili v doprovodu zpěvu a tance. Nakonec lucernu zakopali do země, pochovali světlo.

Pár dnů po Josefovi, 25. března má svátek Marie. S ním dle tradice začíná mariánské jaro. Březnové pranostiky k tomu říkají: „Svatý Josef naštípe dříví a Panna Maria zatopí.“

Na konci března, na svátek sv. Albíny (31. března) se pak jaro ještě potvrzuje slovy: „O svaté Albíně je už u nás po zimě.“ Na den předtím, na 30. března se vztahuje pranostika: O svatém Kvirinu už je teplo i ve stínu.