Měla jsem problém cokoli sníst. Lékaři mi zjistili Crohnovu chorobu

Před deseti lety musela Petra Novotná vyhledat lékaře. Průjmy, nevolnosti a někdy i zvracení byly už tak intenzivní, že bylo jasné, že o nějakou „dietní chybu“ nejde. Dostala léky na zklidnění žaludku, ale ty jí nepomohly. Lékaři začali uvažovat o zánětu slinivky břišní, ale tato diagnóza se nepotvrdila.

Naštěstí Petru jedna známá přiměla, aby se vypravila do fakultní nemocnice v Plzni. A tam se jí ujala lékařka Jana Koželuhová. „Nebyla jsem na tom zdravotně vůbec dobře,“ vzpomíná Petra. 

„Měla jsem problém cokoli sníst, aby mi po tom nebylo špatně, a vážila jsem asi osmačtyřicet kilo. Lékaři ale provedli pár testů a víceméně za dva dny jsem věděla, že mám Crohnovu nemoc. Což mi samozřejmě radost neudělalo, ale alespoň jsem věděla, co mi je.“

Pomohla mi biologická léčba

Crohnovu chorobu nelze vyléčit, ale je možné zklidnit její projevy. O to plzeňským lékařům také šlo. „V nemocnici si mě nechali a dostala jsem kortikoidy,“ vypráví Petra. „Už při hospitalizaci mi však lékaři nabídli biologickou léčbu biosimiláry, a to bylo něco úplně jiného. Zánět se zklidnil, nemoc je od té doby víceméně pod kontrolou a tolik mě neomezuje,“ vypráví.

„Každý stres mi bohužel nemoc zhoršuje, takže po skončení rodičovské budu muset volit nějakou poklidnou práci. Dříve jsem pracovala třeba v lese, to je pro mě ideální. Sázet stromky a ničím se nenervovat,“ říká. 

Můj boj s nemocí Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Neznamená to ale, že Petra může třeba cokoliv jíst. Drží speciální dietu, při níž se mimo jiné vyhýbá mastným či kořeněným jídlům nebo alkoholu. Nemoc ji omezuje i ohledně zaměstnání. Před odchodem na mateřskou pracovala jako prodavačka v obchodě se sportovním vybavením, ale tamní shon a tlak jí neprospíval.

Petra je nyní na rodičovské dovolené, ale otěhotnět nebylo tak samozřejmé, jako kdyby byla zdravá. „Věděla jsem, že u některých případů Crohnovy nemoci se těhotenství nedoporučuje,“ vysvětluje. „Paní doktorka mi naštěstí řekla, že mě se to netýká a že biologická léčba je k tomu vhodná,“ vysvětluje.

„Při prvním těhotenství jsem léky dostávala jen do čtyřiadvacátého týdne, tehdy ještě nebyly jasné důkazy o vlivu na pozdější fázi těhotenství a kojení. Ale zánět se mi naštěstí po jejich vysazení hned nevrátil, takže jsem bez problémů porodila a začala kojit. Pak už se to začalo zhoršovat a po půlroce jsem musela s kojením přestat, abych mohla znova začít léčbu.“

Snažím se žít normální život

S manželem si ale troufli i na druhé těhotenství. A to proběhlo téměř bez potíží. „Mezitím se totiž prokázalo, že léčba nemá žádné vedlejší účinky ani v pozdější fázi těhotenství a je bezpečná při kojení, a proto nebylo třeba ji vysazovat. Zánět tak zůstal v klidu po celou dobu,“ vypráví Petra.

Unikátní léčba kmenovými buňkami pomohla pacientovi s Crohnovou nemocí

Petra žije jako kdokoli jiný, má rodinu, koníčky, psy, zkrátka normální život. Také proto, že dodržuje vše, co je pro udržení Crohnovy nemoci v klidu zapotřebí, dietou počínaje a poctivým braním léků konče. Obavy, zda děti nemohou Crohnovu nemoc podědit, nemá.

„Zatím není jasné, jestli se nemoc přenáší z rodičů na děti. Ani já nevím, po kom bych ji mohla podědit, v rodině ji nikdo neměl. Takže to nemá smysl řešit,“ konstatuje mladá žena, které ani chronická nemoc nezabránila stát se matkou.

Mateřství s Crohnovou chorobou Stovky žen se střevními záněty neznámého původu, tzv. idiopatickými (IBD, ISZ), se rozhodnou raději úplně oželet mateřství. Obávají se zhoršení zdravotního stavu nebo komplikací v těhotenství. Přitom podle odborníků pouze nemají dost informací. Onemocnění jako Crohnova nemoc nebo ulcerózní kolitida nejsou překážkou početí ani úspěšného donošení zdravého miminka. Podle lékařů je klíčové hlavně to, aby nemoc byla pod kontrolou. „Idiopatické střevní záněty se v největší míře projevují mezi šestnácti a pětadvaceti lety života, tedy v ideálním věku pro reprodukci ženy,“ říká gastroenteroložka Jana Koželuhová z I. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň. „Ovšem pouze pětadvacet procent žen po diagnóze otěhotní. Řada pacientek se dobrovolně rozhodne těhotenství vyhnout. A zbytečně, protože při správné léčbě jim v tom jejich stav nijak nebrání.“ Podle ní je jedním z důvodů pro odkládání nebo odmítnutí těhotenství obava ze zhoršení průběhu nemoci.  „To by však připadalo v úvahu pouze v okamžiku, kdy by pacientka při početí zánět neléčila nebo léčbu vysadila. Doporučujeme tedy ženám plánovat těhotenství ve chvíli, kdy je zánět neaktivní a mají nasazenu dlouhodobou léčbu. V takovém stavu mají stejnou šanci otěhotnět jako ženy zdravé. Většina způsobů léčby je v tomto ohledu zcela bezpečná a bez nežádoucích účinků. Důležité je, aby se pacientky s lékaři o možnostech těhotenství bavily a aby společně zvolili tu správnou cestu.“ Odborníci se shodují, že zásadní roli ve zlepšení vyhlídek na otěhotnění hraje také moderní biologická léčba. Jednou z jejích forem jsou tzv. biosimiliáry, verze originálních biologických léků. „Léky jsou zcela bezpečné jak v období gravidity, tak při kojení, a platí u nich jistota dlouhodobé remise, tedy klidového stavu nemoci,“ říká lékařka Koželuhová. Idiopatické střevní záněty jsou autoimunitní onemocnění, která napadají střevní sliznici a poškozují ji. Vedle bolestí břicha, nechutenství nebo krvácení mohou postihnout například i klouby.