„Chodíme na kurzy, protože se chceme naučit jazyk a najít si tu nějakou práci. Říkali nám, že je teď těžké sehnat zaměstnání pro ty, co neznají jazyk,“ vysvětluje čtyřiadvacetiletá ekonomka Jana, která se svou o čtyři roky mladší sestrou Alinou, jež pracovala jako zdravotní sestra, utekla z Kyjevské oblasti.
I Tetiana Lysenková má podobnou motivaci. „Učím se česky, protože chci rozumět lidem, o čem mluví. Zároveň bych si tu chtěla najít práci a k tomu je znalost jazyka potřeba. Přijela jsem se svými dvěma dětmi, které tu teď začaly chodit do školy, a chtěla bych jim být také nápomocná v učení,“ vysvětluje žena, jež uprchla z Charkova.
Jak potvrzuje Dana Fiedlerová, ředitelka jihlavského F Pointu, zájem o kurzy češtiny pro ukrajinské občany je v Jihlavě obrovský. Hned první den přišlo závratných 43 zájemců.
„Teď už se nám podařilo rozvrhnout hodiny tak, že chodí na jednu lekci kolem 25 osob. Kurzy jsou od pondělí do čtvrtka. Na seznamech ale máme dalších 50 čekatelů a další stále přibývají,“ potvrdila Fiedlerová.
V F Pointu plánují, že v příštím týdnu otevřou další tři kurzy. „Připravujeme i dopolední lekce, ale ani to nepokryje budoucí poptávku. Rádi bychom skupiny dělili na menší počet posluchačů, aby výuka byla efektivnější,“ nastínila.
Výuku provádějí lektoři i dobrovolníci
K výuce využívají v F Pointu vlastních nasmlouvaných lektorů, ale i dobrovolníků, kteří s výukou pomáhají. Často jsou mezi nimi i místní pedagogové.
Středeční výuku vede ukrajinský pedagog Ilja Bey. I on patří k uprchlíkům, ale vzhledem k tomu, že dříve studoval v ČR, umí česky. Sám se nabídl F Pointu, že bude češtinu své krajany vyučovat. Asistují mu dva čeští dobrovolníci.
Studenti upírají zrak na papír s českým textem. Je na něm rozhovor dvou kamarádů o jejich bydlení na studentské koleji. „Těší mě, že se ti naše koleje líbí. Tobě se také líbí,“ předčítá česky dobrovolník Stanislav Caha.
Ilja Bey pak překládá větu do ukrajinštiny. Vysvětluje jednotlivá slovíčka a studenti si dělají na papír poznámky. Pak se učitel i jeho dva asistenti vydávají ke studentům. Studenti mají za úkol část textu správně česky přečíst.
„Pozor na přízvuk. Tady je háček, čte se měkce,“ opravuje výslovnost dobrovolník Stanislav Caha, který dlouhá léta pracoval jako novinář a editor. „Pomáháme hlavně s výslovností. Opravdu se moc snaží,“ chválí své studenty.
Češtině rozumějí, větší problém je česky mluvit
Většina z nich má za sebou první tři až čtyři lekce. „Učili jsme se čísla, abecedu a některé základní fráze, otázky a odpovědi. Četli jsme si a překládali také české vtipy. Máme tu napsanou i českou písničku Skákal pes přes oves,“ listuje Jana hustě popsaným sešitem, ve kterém se mísí azbuka s latinkou.
Co jim dělá v češtině největší problém? „Mluvit,“ bez většího rozmýšlení odpovídá Alina.
Jak její sestra dodává, mnoho ukrajinských slov je podobných českým, a není tak velký problém porozumět. S mluvením je to podle ní horší. „Je to ale zatím třetí hodina, takže doufáme, že to bude lepší a lepší,“ věří mladá žena.
I když se na hodině usmívají, stále k nim doléhají události doma na Ukrajině. Tetiana má v Charkově manžela, který tam bojuje. Byt, ve kterém bydleli, je stále obyvatelný. Ale její příbuzná, se kterou je na jazykové lekci, ukazuje na mobilu fotografii střelami zničeného paneláku, ve kterém předtím bydlela.
