Na pomoc Ukrajině s Terezou a dalšími mladými umělci

   Tohle já rád, s mladými umělci přichází energie a kouzlo jejich věku a s Terezou dívka hezká a milá, jež stejně jako jedna známá houslistka vybavena očky neposednými a mimikou přívětivou. To vše je důvodem, proč nejsou zařazeni do koncertů malých pořadatelů, ale mají samostatnou esej.

   Jí ku pomoci a hře instrumentální houslista patrně první Viktor Tomek, další housle Bohdana Hinerová, jež, jak mi upřesnila Tereza, sestavovala soubor, další housle občas i violu třímal Jan Čermák, Ondřej Bernovský s cembalem a Kryštof Cejp s violoncellem starali se o základ bassa continua. Ještě budou muset zvládnout vlastní pojetí rytmu. Nikdo učenej z nebe nespad. Program pak sestaven součinností všech.

   Ještě před začátkem stojím před portálem kostela a mám radost, když mě přicházející Tereza hlasitě zdraví. Dám do kasičky připravené dvě dvoustovky, jednu myslím na náklady, druhou na Ukrajinu, obdržím program s originálními německými a jedním latinským textem. Projedu to okem zkušeným a musím konstatovat, že nemám co vytknout a jdu se zeptat, kdo to překládal. Označí Terezu a ta mi to potvrdí. Hle, šikulka. Houslistka i Tereza jsou zde jen v šatečkách, přestože kostel nevytápěn a já sám sedím i v kabátě.

   U Giovanni Gabrieliho Sonáty XXI con tre violini, mám pocit, že se housle přece jen trochu rozjíždějí a z opatrnosti drží při zemi. Není to začátek, kterým jste u některých skladeb  ihned polapeni, což bývá typické pro Mozarta. Na toho si musíme ještě počkat. Také ještě nejsme u Beethovena, který se na posluchače snese jako sokol třeba v jásavé páté houslové sonátě, o útoku na emoce v podobě úvodu 5. symfonie nemluvě. Tohle v baroku nenajdeme.

  Nyní přichází Tereza a rozjásá svůj hlásek ve zpěvu Herr, wenn Ich mir dich hab Dietricha Buxtehudeho, té dobové varhanní celebrity, za níž se pěšky 400 km do Lübecku vydal z Arnstadtu dvacetiletý Bach. U následující instrumentální Ciaccony Maurizia Cazattiho si poznamenávám, že by to chtělo možná víc hravosti i občasné improvizace.

   Základním bodem programu jsou tři Händelovy písně a zde se k sopranistčinu doprovodu housle postupně vystřídají. V Singe Seele, Gott zum Preise hlásek zvonivý a radostný a úsměvy a Terezka je moc milá.    Druhá je Süsser blumen Ambraflocken, zde hrají housle nadmíru tklivě a Tereza zpívá o kráse světa energicky a připomene mi krásnou a skvělou francouzskou hvězdu Sabine Devieilhe, proto jí přeju, aby se vydala stejnou cestou. Třetí píseň Das zitternde Glänzen der spielenden Wellen, kde doprovodné housle v rukou prvního houslisty konečně odvážně bohaté, až si poznamenávám, to je celej Händel, to se mu to hraje, když je text samá radost.

   Tereza občas trochu přitlačí na energii hlasu, dovolil bych si říci, že by bylo dobré si to poněkud ohlídat. Ale až bude zpívat Normu, možná se to bude hodit. Jen pozor, s darem, kterého se Tereze dostalo, by měla opatrně hospodařit vědoma si toho, o jak křehký nástroj jde. Kdysi i Mařenku Callasovic zdraví zradilo, avšak nutno poznamenat, že s ním dobře nenakládala. Rovněž nejkrásnější sopranistka 20. století Andulka Moffo donucena zdravím musela opustit svět opery a dala se do koncertů a nahrávání Nedávno to položila také má oblíbená Natalie Dessay a dala se na šanson.

   Georg Muffat nám přináší Sonátu No. 2 in G minor se sedmi větičkami, tady už nástroje dosti osměleny a začíná to být ono. Občas se i neznatelně zazdobí. Výborný dojem na mě opět dělá první houslista. Závěrečný bod programu obstará latinský zpěv Tu es Deus Šimona Brixiho, toho méně slavného otce Františka Xavera, českého Mozarta, jak tvrdí někteří a jak vás při jeho poslechu musí napadnout totéž. Přídavek nikdo neidentifikoval, ale zněl vhodně k dnešnímu programu.

Tereza mi psala, že na koncertě se vybralo 9 500 Kč, které poukázány organizaci Člověk v tísni. Jsem tu dnes ze známých lidí s velkými příznivci Velkého C Johanidesovými, kteří dali na mé doporučení a byli nadšeni.