JAN ZEMAN

Když loni v září na Malostranském náměstí proti Sněmovně demonstrovalo za klima asi 300 lidí, převážně středoškoláků, a na jednom z transparentů jsem spatřil nápis odmítající živočišnou výrobu, jen jsem zasyknul. Jak nám ale již před časem někteří taky ekologové s tituly před jménem i za jménem vysvětlili, krávy prdí převážně silný skleníkový plyn metan a tak je nutné vybít všechen skot a nejlépe zrušit celou živočišnou výrobu. Prý zemědělství může za plnou čtvrtinu antropogenních emisí skleníkových plynů, původců zhoubného oteplování klimatu. Že Statistická ročenka životního prostředí ČR uvádí podíl zemědělství včetně lesního a vodního hospodářství na těchto emisích jen 6 %? Prý kdo by se s takovými kravinami zdržoval!

Někteří europoslanci obojího pohlaví na klimatickém výboru Evropského parlamentu řeší opravdu problém, měření prdění krav. Přivolávají vůdce anglické buržoazní revoluce Oliwera Cromwela? Nejspíš ve své namyšlenosti netuší, kdo to byl a jak s oddílem vojáků rozehnal tehdejší nemohoucí, ale všehoschopný anglický parlament. Jeho tehdejší květnatý proslov se dá shrnout do jedné věty: „Rozejdete se, už jste toho zkazili dost!“

Na základní škole na lysolajské periferii Prahy nás v rámci vlastivědy již na prvním stupni učili, že abychom měli co jíst, musíme pěstovat zejména obilí, brambory a řepu a chovat zejména skot, prasata a slepice.

Aby půda mohla každý rok plodit, musí být pravidelně hnojena statkovými hnojivy, nejlépe od skotu. Ta jsou poměrně kvalitní a je jich poměrně dost. Jen si musíme na pastvinách dát pozor, abychom do kravince nešlápli. Koňský a králičí hnůj je sice nejkvalitnější, ale je ho málo. Hnoje od prasat je sice dost, ale je nekvalitní. Snad tuto stařičkou pravdu ani dnes čeští kantoři nezpochybňují. Těch 300 převážně středoškoláků na zmiňované klimatické demonstraci se dá ale interpretovat: „Naštěstí jich bylo jen 300.“

Tedy, ne že by klimatický rozval, způsobený podle všeho neodpovědnou činností lidí, nebyl velký problém. Je to hodně velký problém. Pokud se nebude efektivně řešit, nemusí ho lidstvo přežít. Neméně velký problém ale je, že Evropská komise navrhuje jeho nekvalifikované řešení, zvané Zelená dohoda pro Evropu. Tedy, jde-li jí opravdu o klima. Mnozí o tom pochybují. Vůbec se jim nedivím.

Zelená dohoda pro Evropu je založena na velkých rychlých škrtech, zejména velké energetiky jaderné a uhelné a živočišné výroby v zemědělství. O ropě a plynu nic. Energii prý zajistí obnovitelné zdroje. Čím se nahradí živočišná výroba, se vesměs neuvádí. Radikální nevládní ekologové doufají, že lidi naučí pro klima příznivějšímu vegetariánství.

Podivné je, že se dopadové studie Zelené dohody na jednotlivé členské státy EU nedělaly. Dopady nekompetentních rozhodnutí Evropské komise na členské státy EU jsou arogantním eurokomisařům a eurokomisařkám ukradené. Jak v minulém volebním období bez obalu řekl řecký eurokomisař pro migraci: „Převážně muslimské migranty přijímat budou muset všechny členské státy (EU) a dopady této migrace na ně nás (Evropskou komisi) nezajímají!“

Na vyšším stupni základní školy v rámci dnes zavržené civilní obrany jsme se učili kromě jiného, že jsou jistá strategická zboží, bez kterých společnost nemůže existovat, zvláště pak voda, potraviny a energie, zvláště ta elektrická.

Kam zavržení Civilní obrany vede, ukazuje názorně současná pandemie nového druhu koronaviru. Plést si za pandemie nutné omezení pohybu občanů v zájmu ochranu veřejného zdraví se svobodou pohybu i za cenu šíření zhoubné infekční nemoci a ohrožení zdraví a životů druhých občanů je hodně smutný výsledek 32leté převýchovy národa.

Voda se prý prodat nedala, tak aspoň pravicové radnice mnoha velkých měst, často ve spojení se sociálními demokraty, provoz svých vodárenských soustav dlouhodobě pronajaly západním firmám za pro města velmi nevýhodných podmínek. Města budou financovat ztrátovou péči o trubky, Veolia a další nadnárodní firmy budou dodávat vodu, inkasovat vodné a rozsáhlé zisky vyvážet do svých mateřských zemí. Cena vody stoupá, stoupá, stoupá, pravda, nejen kvůli těmto nevýhodným pronájmům.

Také myšlenka soběstačnosti v potravinách byla po roce 1989 zavržena coby přežitek či hloupost komunismu. Nenávist nového, údajně svobodného a demokratického režimu vůči zemědělcům, živitelům národa, a lhostejnost převažujícího městského obyvatelstva ke křižáckému tažení nové moci proti zemědělcům.

Výzva prezidenta Václava Havla „ke zničení /ničím nedoložených/ mafiánských žilek ve Slušovicích“ či projev ministra zemědělství Bohumila Kubáta, že „zničení /nejlepšího zemědělského/ podniku Slušovic považuje za svůj osobní politický úkol a že ho klade nad potřebu zabezpečení výživy národa“ byly příznačné, ale nešlo zdaleka jen o ně. Prý se úspěšně rozvíjí globalizace a vše můžeme dovést ze zahraničí. To platí ale jen za dvou podmínek: budeme-li mít čím platit a budou-li poptávané komodity na světovém trhu. Jak ukázala pandemie, nemusí být to či ono strategické zboží na světovém trhu ke koupi. Nebo se uplatní německá taktika u zdravotních potřeb z jara 2020: „Krademe vše, krademe všem“, byť nám to neposvětil německý parlament.

Historické zkušenosti říkají, že velká neúroda plodí velký hlad, často i hladomor, sociální nepokoje a prudký pokles počtu obyvatel. Že se to nemůže stát? Ale může. Mimo jiné v důsledku sílících klimatických změn, kvůli kterým vznikla Zelená dohoda i ona demonstrace za klima.

Velké sucho minulých let není zdaleka to nejhorší, co může nastat. Může také mohutně vybuchnout sopka (nemusí být nutně na Islandu), vyvrhnout obrovské množství jemných částeček hornin vysoko do ovzduší, které pak na několik let zakryjí nebe a způsobí neúrodu. Dojde pak i na kanibalismus? Nedivil bych se. Státní zásoby obilí ČR asi 400 000 t jsou směšně nízké i v úhlu velké jednoroční neúrody.

Nejinak je tomu s energetikou, zvláště pak s elektroenergetikou. Pokud dělají bilance ve stylu „každý rok snížit absolutní spotřebu elektřiny o 2 %“, jako někteří protijaderní ekologové v roce 1998 k dokázání zbytečnosti výstavby nových jaderných elektráren, tak se popřevratová transformace české energetiky může zdát procházkou růžovým sadem.

Problém je, že zákony fyziky nelze ošidit. Na dva ropné šoky a zemětřesení, které zejména na Západě vyvolaly, se už zapomnělo. Prý si musíme vykoledovat energetický šok třetí.

Situaci zásadně zhoršuje neutuchající snaha radikálních protijaderných ekologů přednostně zlikvidovat jadernou energetiku, přestože má nulové přímé a nízké nepřímé emise skleníkových plynů, způsobujících zhoubné oteplování klimatu. Argumentují bezpečností (riziko velké jaderné nehody je extrémně nízké, nebagatelizuji ji, ale pokud hrozí od fosilní energetiky zkáza celého lidstva, je riziko další velké jaderné havárie druhořadé), vyhořelým jaderným palivem (v Západem nenáviděném Rusku ale již pracuje rychlý množivý reaktor průmyslové velikosti, který štěpí vyhořelé jaderné palivo a tím problém tohoto obtížného odpadu začíná efektivně řešit), dnes je módní říkat „Pokrokář nechce žádné jaderné elektrárny!“ (i kdyby to lidstvo nemělo přežít!) Prostě jsou nepřijatelné a symbolizují totalitu, je tam polovojenský režim (aby se Černobyl nezopakoval), jsou neekonomické (nedoloženo, ale co na tom) atd.

Kupodivu svatým bojovníkům proti jaderným elektrárnám nevadí, že světový mír hlídají tisíce jaderných náloží. Každá z nich je o 1-2 řády silnějších než ta, co zničila Hirošimu. Mohou několikanásobně vyhladit lidstvo. Nebezpečí světové jaderné války roste, ale němečtí zelení patří k nejmilitantnějším. Nemoc rusofobie je ale jejich problém.

Svatým bojovníkům proti jádru nevadí ani opakované použití klasických bomb s ochuzeným uranem – tu v Iráku (tzv. nemoc ze Zálivu, fakticky z ozáření), tu v srbské části Bosny, tu v Jugoslávii, tu v … Ano, mnohým se to zdá jako jedno velké pokrytectví. Mně také.

V pohádce Šíleně smutná princezna se dva generálové dvou království před bitvou domlouvají následovně: „Tak já obětuji levé křídlo!“ říká první. „A co vy? Obětujete křídlo pravé?“ Druhý generál odpovídá: „Nikoliv, já obětuji křídla obě!“

Takže se eurokomisaři rozhodnou rychle zaříznout nejdřív jadernou a uhelnou energetiku, potom k tomu přidají zemní plyn, vesměs s tím, že se to nahradí obnovitelnými zdroji energie. K tomu chtějí zakázat prodej aut na fosilní paliva. Pokud by to snad nebylo reálné, platí zákon číslo dvě: „Pokud velitel pravdu nemá, platí zákon číslo jedna, tudíž má pravdu!“ (i když jí nemá). Že je to nereálné, zničující, zvláště pro některé členské státy? V rámci prosazování veřejného blaha se velká elektroenergetika i tam zruší a basta!

Na ochranu tohoto nápadu přispěchá česká eurokomisařka Věra Jourová se „strategií boje s dezinformacemi“, což je nový název pro starou nepříjemnou cenzuru. Zkrátka a dobře, Evropskou unii nikdo kritizovat nebude, a pokud by se takový neodpovědný jedinec našel, bude po zásluze potrestán!

Že hrozí blackout velkých rozměrů? To je jen sprostá pomluva nepřejícníků! Nemáme se dívat do Spojených států či do severní Itálie, které již velké blackouty zažily.

V EU se vzbouří jaderné státy a plynárenský průmysl. Evropská komise couvne, rázem se jádro i plyn stávají zelenými. Vzápětí pro ně stanoví prakticky likvidační podmínky. Nejsme v Kocourkově. Jsme v Bruselu, v obludném sídle obludné Evropské unie.

Za primátora Prahy v neblahé paměti Tomáše Hudečka se dělalo pokusné simulační cvičení blackoutu – elektřina „jako“ nešla. Zjišťovalo se, co udělá 24 hodinový výpadek dodávek elektřiny v hlavním městě.

Účastníci oné simulace odešli zelení. Nebylo to ale po požití muchomůrky zelené. Možné, nikoliv přehnané dopady takového výpadku před veřejností zatajili. Co kdyby pak rozhořčení občané táhli jim na magistrát něco ošklivého říci!

24hodinový blackout v hlavním městě by byl jistě velice nepříjemný. Ale co je to proti vícedennímu blackoutu v půlce Evropské unie. Podle expertů by po třech dnech (72 hodinách) blackoutu nastal rozpad společnosti.

Bez elektřiny dnes funguje máloco. Snad jen ty krávy, co mají být v zájmu ochrany stability klimatu rychle zlikvidovány. Přestaly by fungovat úřady, obchody, služby, výroba. I dodávky vody zásadně závisí na dodávkách elektřiny pro pohon příslušných zařízení vodáren. Bez vody se ale přežívá velice těžko. Nejen na poušti.

Už je to 45 let, co New York s širokým okolím postihl 48 hodinový blackout. Následky byly děsivé. Došlo k rozsáhlému drancování, zakládání požárů, střelbou ostrýma na policisty a hasiče, o množství vražd a znásilnění nemluvě… Množství nemluvňat narozených o devět měsíců později ale nešlo jen na konto znásilňování žen. Mnozí manželé se prý nudili. Myslíte, že by to bylo v ČR po 32 letech amerikanizace lepší? Nevím, opravdu nevím…

Špatně se bojovníkům za ekologizaci energetiky a za klima vysvětluje, že elektřina je ze své podstaty neskladovatelná, takže není kilowatt elektřiny jako kilowatt, že jiný je ze stabilních ovladatelných zdrojů a jiný je z nepravidelně pracujících zdrojů, že výrobu v některých nestabilních zdrojích lze do jisté míry předvídat (ze Slunce) a z jiných ne (vítr). Stává se, že neprší a vodní elektrárny stojí. Stává se, že nefouká a stojí větrné elektrárny. I ve dne se stává, že Slunce nesvítí a stojí fotovoltaické elektrárny. Stává se, že Slunce nesvítí a vítr nefouká současně, zejména v prosinci a v lednu, kdy jsou krátké dny a Slunce nízko na obloze. Zatím to zachraňují velké systémové elektrárny, stále více nikoliv německé. Mají se likvidovat ale i mimo Německo. Co se stane, až se je podaří zlikvidovat? Velký blackout?

„Nějak se to vyřeší!“ slýchal jsem v 90. letech. „Vyřeší se to skladováním elektřiny v akumulátorech!“ Pravda, akumulátory zaznamenaly citelný pokrok. Možná budou jednou vyrovnávat výkyvy mezi výrobou a spotřebou v rámci denního, ale zcela určitě ne v rámci ročního cyklu, mezi létem a zimou.

Horší je to s potravinami. Jíst se musí. Prý je nutné občany naučit stravovat se vegetariánsky. Že je člověk ze své podstaty všežravec? I když to říkal i nejúspěšnější český ministr životního prostředí Ivan Dejmal, kašlou na to. Prý lidi naučí vegetariánství! Pokud zničí živočišnou výrobu, tak jim nic jiného nezbude! Záminka se vždy najde. Tu se zbourá vepřín pod rouškou piety, tu se zakáže drezura zvířat v cirkuse, aby netrpěla, tu se ze stejného důvodu zakáže klecový chov slepic, tu se v rámci „deagrofertizace“ přimluví za pro živočišnou výrobu likvidační ekonomické, zejména dotační podmínky ve srovnání se zahraniční konkurencí. Že je to šílená politika? To jsou prý jen pomluvy nepřejícníků!

Tedy, u těchto ekologů motiv nenávisti vůči zemědělcům chápu. Mají svou ideologii a zemědělci, zejména i provozující živočišnou výrobu, jim v prosazování jejich víry překáží.

Šílený ministr zemědělství Kubát měl ideál malé zemědělské farmy, obdělávající 5-10 hektarů zemědělské půdy. Prostě zemědělec jako dobrovolný nevolník, jako ve středověku. Že mu řadu zemědělců, obvykle věřících, uvěřila a že je přivedl do velkého životního maléru? Že jsou v západní Evropě zemědělské farmy mnohem větší a dále se zvětšují? Prý žádný problém. Že ve spojení s klausovskou transformací nastartoval rozvrat českého zemědělství? Prý to bylo dobře!

Jenže Kubátem nastartovaný rozvrat českého zemědělství nekončí. Jeho následník ministr Lux se sice přeorientuje na velké zemědělské podniky, ale s nastartovaným rozvratem, zesíleným dále nespravedlivě pojatými restitucemi zemědělského majetku, mnoho nesvede. V roce 1998 moc získají sociální demokraté. Slibují zásadní obrat, ale ten vzápětí prohandlují v zájmu rychlého vstupu ČR do Evropské unie. Že nám v zemědělství diktuje EU polokoloniální podmínky, což je samo o sobě ve slušné společnosti zásadní důvod do takového společenství nevstupovat? Před širokou veřejností se to zatají.

Byl jsem jedním z těch, kdo se intenzívně zajímali o podmínky vstupu ČR do EU. Po velkém lhaní a vykrucování mně řekli, že podmínky vstupu obnáší hromada materiálů vysoká asi dva metry. Jsou samozřejmě v angličtině, prý se bez překladu do češtiny obejdeme. Ve sklepě na Úřadu vlády prý na ně sedá prach. Případné přefocení není možné. Zřejmě státní tajemství. Dal jsem své znalosti zemědělské ekonomiky do hrsti, načrtnul si základní problémy, ty jsem konzultovat se zemědělskými experty a postupně mně vyšel drtivý závěr. Zatímco podle mého učitele, nezapomenutelného profesora Dmitrije Chomy, vstup českým zemědělcům do EU pomůže, protože se postupně srovnají dotační podmínky, mi vycházelo, že i při srovnání dotačních podmínek (dosud k němu nedošlo, v rozporu s vyjednanými podmínkami vstupu) se naše zemědělství nikdy nevrátí na úroveň potravinové soběstačnosti ČR z 80. let, neboť kvóty zemědělské produkce se odvozují od aktuální zásadně snížené úrovně zemědělské výroby.

Po osmi letech vlády středu v ČR na dalších sedm let nastoupí vláda pravice. Dál drtí české zemědělství, v zájmu západní konkurence a ideových dogmat svobodného trhu, jenž se vyskytuje jen v neoliberálních učebnicích ekonomie. Ale ono není pro české zemědělce o mnoho líp za středových vlád v letech 2013-21 za účasti sociální demokracie.

Stav zemědělské krajiny žádá podstatně zmenšit pole. To lze udělat výsadbou pásů vysoké zeleně, snad na plus minus 30hektarová pole. Dělit kvůli tomu zemědělské podniky nutné není. Jako vhodný stimul stačí vázat dotace na dělení polí zelenými pásy. Ministerstvo zemědělství je k tomu ale hluché. Šest let se bojuje s ministerstvem životního prostředí o „protierozní vyhlášku“. Výsledek je hodně slabý. Eroze půdy prý děkuje.

Česká pravice se vrací k moci, rozhodnuta rozdrtit velké české zemědělce v zájmu zahraniční konkurence, dogmat o svobodném trhu a podivných představ o ochraně životního prostředí. Ekologičtí negramoti nevědí, že bez hnojení statkovými hnojivy půda přestane rodit a že když vybijeme skot, nebudeme mít čím hnojit. Prý kdo by se takovými kravinami zabýval!

Zemědělci protestují před Úřadem vlády. Ač jsem ekonom – environmentalista, držím jim palce. Jde o hodně. O výživu národa.

Jistě se ptáte, jak chtít odpovědnost po protestujících středoškolácích, když ji nemají jejich mentoři, o vedení státu nemluvě.

Ekology tolikrát skloňovaný „trvale udržitelný rozvoj“ má tři základní pilíře: ekologický, ekonomický a sociální. Problém je, že není zvládnut ani jeden z těchto pilířů. O to víc kvete amatérství, připomínající nejednou sabotáž společnosti a zdravého rozumu. Tedy, zdravý selský rozum je prý již 30 let přikován v nejhlubším sklepení obávaného hradu Špilberk.