„Vracející se klienti jsou pro architekty nejmilejší zpětnou vazbou. Tak tomu bylo i zde. Navázali jsme na předchozí vzájemné porozumění při jiné realizaci. Nový byt kromě pragmatických dispozičních změn kořeníme jemnou barevností, přitápíme kamny, vypomáháme si jemným dekorem jak na stropě, tak ve frézovaných kapotážích topných těles,“ popisuje architekt Jakub Filip Novák ze studia No Architects.
Další zajímavé návštěvy najdete v magazínu Bydlení mezi panely.
Jídelnu se „salonem“ spojili přes původní zeď monumentálním černým portálem jako v divadle. Nakonec je tak vlastně každý byt divadelní kompozicí rámující nekonečný počet životních dějství.
Od jednoho bytu ke druhému
Příběh rekonstrukce tohoto bytu začal původně zlehka. Klienti se na architektonické studio No Architects nejprve obrátili s cílem rekonstruovat malý jednopokojový byt v činžovním domě z první poloviny dvacátého století, příliš malý pro ně samotné, zamýšlený tedy spíše jako investici na dlouhodobý pronájem.
Architekti navrhli celý malý prostor vybourat a znovu přepažit příčkami jen malinko posunutých vůči příčkám původním. Ovšem již tak, aby se mezi ně vešla kompletní sestava kuchyňských spotřebičů, stejně jako skromná, ale důstojná koupelna, přičemž se našlo místo i pro minišatnu s pračkou a sušičkou.
Životní pocit z prostoru současně zvětšili s pomocí bezobložkových posuvných dveří dosahujících téměř do stropu.
Jenže krátce před dokončením rekonstrukce se majitelům naskytla možnost odkoupit sousední byt na stejném podlaží a oba byty tedy spojit v jeden organický celek. Obrátili se tedy na architekty podruhé, aby jejich sen pomohli naplnit.
 |
Architektonická výzva
„Spojení přímo sousedících bytů málokdy představuje vyloženě technickou výzvu, v tomto ohledu je to spíše byrokratická záležitost. Podstatou problému bývá provoz, tedy dát dohromady dva samostatně zamýšlené celky tak, aby vzniklo něco třetího, tvořící hodnotu přesahující pouhý součet dvou. Spojení bytů je vždycky architektonická výzva, jdoucí daleko za pouhé proražení dveří,“ komentuje spojování bytových jednotek architekt Jakub Filip Novák.
Kolegyně architekta Daniela Baráčková ho doplňuje: „Klíčové bylo, že v tomto případě se snadno navazovalo na ducha původního malého bytu. S klienty jsme si hned od počátku práce na garsonce vyjasnili, že máme společný zájem na kultivovaném interiéru, i když původně pouze pro nájemníky. Jakmile se projekt vyvinul v bydlení pro klienty samotné, vyplatila se jim počáteční velkorysost.“
Koupelna rodičů
V nové dispozici celého podlaží se pak garsonka proměnila v rodičovský sen: samostatnou ložnici s balkonem, šatnou a soukromou koupelnou.
Od zbytku bytu oddělenou navíc dvojicí dveří, přímo svádějící k víkendovému dospávání stranou rodinného rumraje ranních ptáčat.
Co s kuchyní
Jenže co dál? Bylo zřejmé, že ve větším bytě je třeba naplnit zbytek stavebního programu, tedy koupelnu a druhou toaletu, obývací pokoj, kuchyni a dva dětské pokoje. K tomu se ale stávající dispozice jevila jako dost nevhodná. Největší výzvou adaptace zbytku podlaží byla totiž pozice stoupacího potrubí kanalizace, limitující nejen umístění hygienického zázemí, ale zejména kuchyně.
V původním stavu bytu byla totiž kuchyň pojata dobově, tedy jako samostatná místnost určená k vaření, chápanému jako každodenní práce pro ženu, která tak byla více či méně dobrovolně v izolaci od jiných denních činností v ostatních částech bytu.
Impozantní kuchyň s veškerými vymoženostmi je doplněna kulatým jídelním stolem.
Kuchyň byla současně příliš malá, aby unesla i obytnou náplň pro byt, který se nyní rozkládal na celém podlaží. Ani jako kuchyň spojená s jídelnou si příliš dobře nevedla. Po tom, co architekti zkusili několik variant provozu, uvědomili si, že dokud nepohnou s kuchyní, nebude výsledek odpovídat jejich ambicím.
Proto si vypomohli malým trikem. „Vložili jsme do části dispozice zvýšenou část podlahy o jeden stupeň, díky kterému jsme v kombinaci s chytrým uspořádáním instalačních předstěn mohli dosáhnout s kanalizací až doprostřed dispozice v potřebném spádu. Na této trase jsme pak napojili nejen kuchyňský dřez, ale i samostatnou úklidovou místnost s pračkou a sušičkou. Tím jsme náhle mohli kuchyni vytvořit uprostřed dispozice, kde jsme snesením příčky spojili dva největší pokoje, a vytvořit tak důstojné centrum společné oběma původním bytům.“ říká architektka Daniela Baráčková.
Jako scéna v divadle
Právě spojení místností velkolepým portálem pak dalo realizaci název Černý portál. Proč si za název realizace architekti zvolili právě tento prvek za všechny?
„V architektuře, když víte, co děláte, pak vesměs každé estetické rozhodnutí mívá současně praktické pozadí. Obě spojené místnosti měly již vlastní parkety. Když mezi nimi zbouráte příčku a chcete je použít, ty dvě skladby parket nikdy nenapojíte bezešvě,“ upozorňuje architekt Novák.
spojení místností velkolepým portálem dalo realizaci název - Černý portál.
A pokračuje: „Proto jsme mezi ně jednoduše v místě chybějící příčky vložili masivní ´protézu´, černé prkno. Protože tím vznikají další komplikované návaznosti: například lištování u stěn. Je nejčistší orámovat i ostění, čímž současně předejdete otlučeným rohům ve frekventované části bytu. A nakonec již jen spáru zaklopíte i v konstrukčním oblouku a máte krásný černý portál.“
Když architekti spojovali jídelnu se salonem tímto monumentálním černým portálem, chápali to jako scénu v divadle. „Nemohli jsme nevzpomenout na legendárního architekta Adolfa Loose, autora například Müllerovy vily. Ten o tom jednou napsal úvahu, v níž připomínal, že nakonec je vlastně každý byt divadelní kompozicí rámující nekonečný počet životních dramat. Já bych raději volil slovo dějství než nutně drama, ale neměl trochu pravdu?“
Interiér okořeněný jemnou barevností
Přestože hlavní proměnou bytu byla jeho provozní část, to, co je na povrchu a uchvátí hosty, je především krásný interiér, okořeněný jemnou barevností, avšak beze strachu z intenzivního kontrastu s černou barvou.
Architekti například prostor přitápí kamny s provokativně prodlouženým kouřovodem, a vůbec si bezostyšně hravě vypomáhají nezařaditelným jemným dekorem, třeba ve štuku na stropě, v prokládání nábytkových částí odlišnými materiály, ručně malovaným madly nebo frézováním kapotážích topných těles.
Impozantní kuchyň s veškerými vymoženostmi je doplněna kulatým jídelním stolem.
Ten stejný Adolf Loos, kterého jsem zmínil, kdysi slavně prohlašoval, že ornament je zločin. Kromě toho, že jeho vlastní práce je jen jinou formou ornamentu, dnes už prostě víme, že některý zločin za to stojí. A nakonec my si nikoliv nadarmo říkáme No Architects.“ uzavírá Jakub Filip Novák.
Technické údajeAutor: No Architects - Jakub Filip Novák, Daniela Baráčková, Barbora Jelínek Projekt: 2017 Realizace: 2018 Užitná plocha: 97 m2 Truhlářské práce v interiéru: ATIN – atypické interiéry |
Další zajímavé návštěvy najdete v magazínu Bydlení mezi panely.
