Loni přitom jezdci nováčka mezi worldtourovými týmy zpočátku platili spíš za otloukánky pelotonu. Na klasikách končili v poli poražených.
Až do italského Gira nic nevyhráli a zůstávali jedinou elitní sestavou, která tak dlouho čekala na úspěch.
Jenže právě Giro mnohé změnilo.
Euforické vítězství po samostatném úniku ve třetí etapě od Taca van der Hoorna stáj Wanty-Gobert nakoplo. Do konce sezony získala dalších osm triumfů a v týmu si lebedili: Půjde to, zvedáme se.
A letos v tom skutečně pokračují.
83 victories as a professional & still hungry for more https://t.co/o1xJDGMf31
Nyní už má tento belgický tým na kontě šest prvenství a spolu s Bahrainem a Borou se co do počtu triumfů dělí o sedmé místo osmnáctičlenné tabulky první divize. Až za nimi jsou v tomto ohledu třeba Trek či Movistar.
„Máme za sebou skvělou klasikářskou část sezony,“ usmívá se Kristoff. „Myslím si, že už teď můžeme být spokojení, ale jsem přesvědčený, že budeme ještě lepší a lepší.“
O dvě vítězství se postaral Hirt, který na únorovém podniku Kolem Ománu opanoval pátou etapu i celkovou klasifikaci.
Další dva přidal Eritrejec Girmai, dvaadvacetiletá kometa sezony a první muž Gentu-Wevelgemu a klasiky v Alcúdii.
A pak je tu ještě Kristoff, rovněž dvojnásobný letošní vítěz.
Na konci loňského ročníku byl přitom tenhle čtyřiatřicetiletý Nor myšlenkami možná tak trochu na konci profesionální kariéry.
„Uvidíme, jak mi vyjde další sezona. Pak se rozhodnu,“ tvrdil tehdy. „V představách bych chtěl jezdit ještě několik let, motivaci pořád mám, ale musím se pohybovat na odpovídající úrovni. A na té jsem teď nebyl.“
V uplynulém roce si připsal jen dva menší triumfy a v barvách týmu UAE Emirates se nedostal do nominace pro žádnou Grand Tour.
VE ŽLUTÉ. Alexander Kristoff z Norska ve druhé etapě Tour de France 2020.
Nedařilo se mu, zkraje sezony upadl, pak byl nemocný. Zkrátka už nepřipomínal toho muže, který v minulosti vyhrál Milán-San Remo, Flandry nebo čtyři etapy na Tour de France, na níž vezl i žlutý trikot.
„Na podzim jsem se sice dostal do dobré formy, jenže pořád to nebyla ta úroveň, na které jsem byl dřív,“ povídal.
Cítil, že potřebuje změnu. Tou měl být právě podpis ve Wanty. „Tým je dobře organizovaný, má kvalitní strukturu, vybavení. Takže jsem zatím moc šťastný,“ pochvaloval si v lednu.
Spokojený byl pochopitelně i Valerio Piva, sportovní ředitel belgické stáje. Soupisku rozšířil o velezkušeného závodníka, univerzála, který může bojovat na klasikách i v hromadných dojezdech.
„Kristoff je pro nás důležitý, protože nás pozvedne na novou úroveň,“ pochvaloval si Piva. „Disponuje velkou motivací, agresivitou, nevzdává se. Má skvělý charakter, což s věkem neztratíte.“
A Kristoff nyní důvěru splácí.
V únoru vyhrál španělské jednorázové klání Clasica de Almería, kde ve finále přesprintoval Nacera Bouhanniho a Giacoma Nizzola.
Ve středu si poté dojel pro triumf na belgickém Scheldeprijsu. A jakým způsobem!
Jako tradičně se zde čekal souboj sprinterů v hromadném finiši. Prognózy ale vzaly za své už po několika desítkách kilometrů, když se peloton rozpojil a dopředu se vydala patnáctičlenná skupina, v níž figurovali třeba rychlíci Alpecinu Tim Merlier a Jasper Philipsen či Sam Bennett z Bory.
Sedm a půl kilometru před cílem však všechny zaskočil Kristoff. Nenápadným zrychlením si vypracoval náskok, který neustále zvyšoval. Daleko před cílem už věděl, že zvítězí. Usmíval se, jásal.
 |
„Bylo to vlastně poprvé, co jsem něco podobného zažíval, protože všechna dosavadní vítězství jsem získal ve sprintech,“ smál se. „Byl to úplně jiný pocit.“
Spokojený je i kvůli odlišnému pojetí než v UAE Emirates. Zatímco jeho předchozí působiště se v posledním letech prostřednictvím Tadeje Pogačara soustředí hlavně na Tour, Wanty-Gobert má větší rozptyl.
„Je menší než UAE, ale mně, jakožto jezdci pro klasiky, to tak vyhovuje víc. Rozhodně to není krok zpátky,“ povídá. „Máme také dobrý tým, a navíc máme vhodné jezdce pro tento typ závodů.“
Nyní věří, že mu forma vydrží až do prestižního klání Paříž-Roubaix, které je na programu 17. dubna. Právě to bude totiž další Kristoffův cíl.
