Závislost na filmu se spojila se závislostí na alkoholu. Teď bych rád pracoval manuálně, říká dokumentarista Karel Žalud

Cenu v kategorii Česká radost za nejlepší tuzemský dokument dostal v roce 2018 na jihlavském festivalu režisér Karel Žalud za snímek z vězeňského prostředí Uzamčený svět. Film se ale nerodil lehce, Žalud se v té době potýkal se závislostí na alkoholu, která u něj šla ruku v ruce s ničivou závislostí na dokumentů, o jejichž osudu často rozhodovala Česká televize, a také na jednom nefunkčním vztahu. „Závislost na jedné instituci, která ukazuje jen palcem nahoru nebo dolů, mě přiváděla k zoufalství. Nemohl jsem se z něj dostat. Kdybych byl mzdový účetní, mohl bych jít pracovat kamkoliv jinam, jako dokumentarista se ale bez České televize neobejdete,“ říká.

30 dní ze života českého dozorce, režie: Karel Žalud|foto:MFDF Jihlava

Přípravy filmu se tehdy kvůli Žaludově každodennímu pití dokonce musely přerušit. Když pak Uzamčený svět na jihlavském festivalu vyhrál, byl jeho autor půl roku po absolvované protialkoholní léčbě. „Na cenu byly navázané docela velké peníze, a tak jsem mohl rok chodit na psychoterapii,“ dodává. Postupně zase začal pracovat a zjistil, že je manuálně šikovný. V manuální práci, jak ve Vizitce řekl, by rád pokračoval.

Klopýtal jsem za rolí

Karel Žalud nezastírá, že práci na dokumentárních filmech vnímal především jako zdroj příjmů. Žádné klíčové téma, po kterém by jako filmař chtěl jít z přesvědčení, nemá a potřebu točit další filmy aktuálně také ne. S Ondřejem Cihlářem tak mluvil o natáčení prozatím posledního dokumentu Budiž voda! o českém vynálezu S.A.W.E.R. Ten umí vodu vyrobit ze vzduchu a v ideálním případě by měl být využitelný v poušti k zakládání oáz s nulovými náklady. S.A.W.E.R. byl prezentovaný na letošním EXPO v Dubaji a díky generálnímu komisaři české účasti Jiřímu F. Potužníkovi se Žalud s kamerou dostal například i k vyhroceným debatám za účasti právníků.

Čtěte také

Po třiadvacáté se Jihlava mění v metropoli dokumentární filmu

Kromě natáčení dokumentu o S.A.W.E.R.u a času stráveného s vězni a dozorci teplické vazební věznice s neobvykle inspirativním ředitelem v čele si Karel Žalud cení i natáčení v hornickém prostředí kilometr pod zemí. Epizoda Já, horník! byla součástí Českého žurnálu, na jehož přípravě se podíleli Vít Klusák a Filip Remunda. Ti Žaluda v roce 2007 přizvali k natáčení tehdy kontroverzního televizního seriálu Burianův den žen. Jeden z dílů pojednával o práci fitness trenérky a mistryně v aerobiku Olze Šípkové, kterou se dvojici Burian – Žalud podařilo rozplakat. Karel Žalud toho dnes lituje, a to i proto, že role tvrdého, zachmuřeného filmaře mu nebyla vlastní. „Byl jsem spíš bezradné dítě. Vzal jsem na sebe roli, za kterou jsem klopýtal. Vůbec nesouvisela s tím, jaký jsem doopravdy byl.“