Otto Hejnic Trio přepnulo na elektriku

Otto Hejnic trio funguje od roku 2009 ve stabilním obsazení s basistou Josefem Fečem (též Karel Růžička, Libor Šmoldas, Bobby Watson…) a slovenským pianistou Ondrejem Krajňákem (Ondřej Štveráček, Ida Kelarová, Iva Bittová). A třeba v kapele Zuzany Lapčíkové figurovali všichni tři pánové, nemluvě o dalších projektech. Sehranost je tu prostě zaručena, stejně jako nezbytná chemie přátelského porozumění – jistě nejen v hudbě.

V diskografii zatím trio pravidelně střídalo alba Hejnicova autorská a ta zaměřená na standardy, ale pochopitelně ve vlastních aranžmá. Po předchozím titulu BeautieS (2018), věnovanému úpravám známých filmových melodií, tudíž přišla na řadu opět nahrávka původních kompozic.

Otto Hejnic je při komponování nápaditý nejen rytmicky, což by člověk od bubeníka jaksi čekal. On je také talentovaný a nezamindrákovaný melodik, nebojící se přímočaře účinných motivů. Hned úvodní Rousta má doslova „hitové ambice“ hlavně díky chytlavému riffu, nejen díky robustnímu, v podstatě tanečnímu groovu. Kompozice navíc prozrazuje rockové vlivy. Téma může snadno evokovat třeba Riders On The Storm od The Doors, aniž by ovšem šlo o „kopírku“. Ve střední části kusu ale pochopitelně dojde ke kýženým polyrytmickým hříčkám a dramaticky vystavěným sólům.

Ve Flow zase slyšíme cosi z melodické čistoty folklóru. I brilantní sólo Josefa Feča je tu v pravém smyslu zpěvné. Skladba Landscape opět sází na groove. Jako kdyby vykreslovala sice krajinu utěšenou, ale míhající se za okny vlaku.

Unisono riff kontrabasu a elektrického piana nad zatěžkaným, důrazným beatem v Blob vede až někam k bluesrockovým a funkovým kořenům podobně jako v řadě dalších kusů i k jazzrockovým postupům, zároveň elegantně přejde až jásavému „refrénu“. Na pestrém albu je ovšem místo i pro starosvětsky swingující Spring. Na nostalgickou baladu Rememberance, na které by šel okamžitě vystavět pop song. I na další rytmicky členitý, vynalézavý groove s latinským inspiracemi v závěrečné a zároveň titulní kompozici This Is How It Is.

Jiný sound, odlišná dynamika

Zásadní změna oproti předchozím nahrávkám je ovšem pochopitelně dána „přesednutím“ Ondreje Krajňáka od klavíru ke klávesnici elektrického piana Fender Rhodes. Právě Rhodes už svým soundem evokuje ony The Doors a také éru fusion, i když nikoliv povrchně. Elektrické piano je tu použito v současných souvislostech. Či spíše nadčasových souvislostech, kdy trio nepopírá ani bopové základy, ani dnešní tanečno.

Čtěte také

Hra světla a stínu na novém albu Otto Hejnice

Možná je elektrické piano vhodnější i pro více „riffový“, přímočařejší repertoár nového alba. Může jít ovšem jen o můj zcela subjektivní dojem.

Elektrické piano logicky mění nejen sound tria, ale i dynamiku hudby. Rytmika jakoby pracuje ve vyrovnanější, celkově důraznější škále, ovšem nikoliv na škodu věci. O potřebné kontrasty není nouze. Rhodes navíc podporuje práci s interesantně „mlžnými“, záměrně působivě rozostřenými náladami. Netřeba dodávat, že Ondrej Krajňák ovládá elektrické piano stejně brilantně jako to akustické.

Otto Hejnic každopádně složil a trio nahrálo další povedenou kolekci. Podle nastaveného mustru se za pár let můžeme těšit zase na album coverů… ale vůbec by nebylo špatné, kdyby trio porušilo „zavedené pořádky“. Hejnicův autorský rukopis zatím vždy stál za zaznamenání. Ať už hudebníci zase přichystají nějakou inovaci v nástrojovém parku, nebo ne.