Maria Šimůnková: Moje projekty vznikají z toho, že sama řeším nějaký problém

19. 4. 2022 | | Tuesday Talks Maria Šimůnková, přednáška, Nekrachni

Maria Šimůnková je spoluzakladatelkou neziskového vzdělávacího projektu Nekrachni, který má za cíl zlepšit finanční gramotnost Čechů, konkrétně středoškoláků. V současnosti vyvíjí aplikaci, která zábavnou herní formou vysvětlí základní principy finančního světa. Nejen o tomto projektu promluví na devátém ročníku TEDxYouth@Prague, který se koná 11. května v atriu na Žižkově Vysoké školy ekonomické (VŠE). Maria momentálně studuje Data Analytics na Fakultě informatiky a statistiky (FIS).

Tvým prvním projektem bylo vytvoření chatbota pomáhajícího lékařům zodpovědět dotazy od pacientů. Jak tě napadlo pracovat právě na něčem takovém a jak to s celým projektem dopadlo?

Dostala jsem se v létě 2018, když mi bylo 15, na bootcamp (název pro intenzivní tréninkový program, pozn. redakce) o umělé inteligenci do Athén, a to mě inspirovalo. Věděla jsem, že chci psát ve druhém ročníku na střední Středoškolskou odbornou činnost (SOČ), a že ji chci psát z informatiky a bootcamp mi pomohl začít přemýšlet nad tím, kde bych já, jako šestnáctiletá holka bez extra znalosti programování, mohla něco vytvořit a využít. Přes všechny brainstormingy jsem došla, i po konzultaci s doktorkou k tomu, že by bylo užitečné využít chatbota právě v ordinaci praktického lékaře, kde může zodpovídat dotazy provozního charakteru a ušetřit tak lékaři čas na telefonu.

Trošku to souviselo s tím, že jsem strašně nerada někam volala, zvlášť k doktorovi a zrovna jsem řešila první brigádu a s tím i potravinářský průkaz. Měla jsem pocit, že budu už tak vytíženou lékařku svým hovorem obtěžovat. Takže i to byl podnět, proč jsem vytvořila právě chatbota, který na dotazy podobného charakteru odpovídá. Chatbota jsem spustila ve spolupráci s dětskou lékařkou z Libčic nad Vltavou, kde stále funguje přes Facebook Messenger, kde se právě pacienti nebo jejich rodiče nejčastěji vyskytují. Pomohla jsem tak ordinaci snížit počet hovorů, právě o ty které se týkají spíše administrativních záležitostí.

Z chatbota potom vznikla moje Středoškolská odborná práce, kterou jsem úspěšně obhájila i na jiných soutěžích. Chatbot v Libčicích funguje pořád, já jsem se ale už od projektu dávno posunula dál.

Spolu s Jakubem Rychlým jste založili vzdělávací projekt Nekrachni, který chce zlepšit finanční gramotnost v Česku. Jak jsou na tom Češi s finanční gramotností? Myslíš, že tebe samotnou ve škole naučili vše, co jsi v tomto ohledu potřebovala vědět?

Moje projekty vznikají z toho, že řeším, (teď to asi vyzní trochu sobecky), svůj problém. Proto vzniklo i Nekrachni. S nápadem jsme začali koketovat na podzim 2020, kdy jsem byla v oktávě. Celou střední jsem se těšila, až z ní odejdu, asi jako se těší každý teenager, ale v té oktávě na mě začalo doléhat, co všechno bude obnášet se v červnu odstěhovat pryč.

Finance byly jedna z těch věcí, která mi způsobovala obavy. Bylo to hlavně kvůli tomu, že jsem se na střední nedozvěděla téměř nic o financích z praktické stránky (to co budu potřebovat téměř každý den svého dospělého života). I když jsme měli v rámci základu společenských věd ekonomii a finance, tak to byly pořád jen pojmy, definice a memorování. Rozhodně jsme se nikdy nedostali k podnikání, nebo k podávání daňového přiznání, i když je to součást života velké části společnosti. I kvůli tomu jsme se s Kubou rozhodli začít věnovat finančnímu vzdělávání.

S tím, jak jsou na tom Češi s finanční gramotností, se můžu odvolat přímo na výzkum Ministerstva financí z jara 2020, ve kterém zjistili, že více než polovina lidí do 29 let má nízké nebo velmi nízké znalosti finanční gramotnosti. Vnímáme, že společnost je momentálně nastavená tak, že v dospělosti jsou finance tak trochu tabu, ve škole není financím věnována dostatečná pozornost, doma se většinou úplně nerozebírají a tak nějak se čeká, že se člověk bude učit za pochodu. Naším cílem je, aby se dospívající naučili praktické dovednosti už na střední škole, právě před vstupem do dospělého života. Ve většině věcí funguje skvěle metoda, kdy se učíme z vlastních chyb, v oblasti financí mohou mít ale tyto chyby fatální následky na náš život.

Hlavní součást projektu Nekrachni, pokud se nepletu, je aplikace. Ale ta ještě není dotvořená, že?

Není. Aplikaci budeme vydávat teď v září, kde bude materiál uzpůsobený tak, aby byla aplikace vhodná pro žáky devátých tříd. Momentálně se snažíme řešit problém na školách, takže je naším primárním cílem vytvořit výukovou pomůcku. Nevytváříme jenom aplikaci, ale i didaktické materiály a metodiky, ve kterých aplikaci začleňujeme do celé výuky. Práce s aplikací a výukovým video obsahem je aktivita pouze na část hodiny, dále je naším cílem začlenit diskuzi a aktivitu odrážející praxi. Chceme nabídnout učitelům komplexní řešení, které splňuje požadavky MŠMT, odráží praxi a zároveň je pro teenagery atraktivní.

Úplně z jiného soudku. Od srpna 2021 jsi také členkou Youth Board Earth Prize Competition. Tato cena má za cíl inspirovat a vzdělávat studenty, výzkumné pracovníky a mladé podnikatele, kteří mají inovativní nápady na řešení environmentálních výzev. Zdá se, že je to něco mimo obor IT. Zajímáš se i o životní prostředí?

Zajímám, hlavně o veškeré „social impact“ projekty (projekty se sociálním dopadem, pozn. redakce). Sice teď studuju tady u nás na VŠE Data Analytics, ale zároveň řeším vzdělávání a finanční gramotnost, což se může zdát taky „mimo obor”. Chci se zapojovat do projektů s pozitivním dopadem na společnost. V radě mě chtěli právě proto, že už s takovými projekty mám zkušenost. Je to zajímavá soutěž, je fajn vidět, co mladí dokážou vymyslet za řešení, i co se týká udržitelných projektů a je mi ctí, že si vybrali mě jako jednoho ze dvou lidí, kteří zastupují Evropu.

Právě když jsem viděla, jakou máš za sebou spoustu pracovních i dobrovolnických zkušeností, chtěla jsem se zeptat, která z nich tě podle tebe ovlivnila nejvíc?

Moje aktivity na sebe navazují. Nejdůležitějším momentem byl pro mě tedy ten úplný začátek, kdy jsem se dostala na bootcamp. Motivovalo mě to dělat něco víc. V tom, co momentálně studuju, mě potom hodně ovlivnila moje více než roční stáž na Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd České republiky (AV ČR), kde jsem se věnovala využití neuronových sítí ve zpracování obrazových dat. Právě tady jsem si mohla vyzkoušet něco jako datařskou práci. Musela jsem připravovat data, rozumět tomu jak funguje konvoluční neuronová síť a hlavně vyhodnocovat a zpracovávat data o průběhu trénování sítě. Tam jsem zjistila, že mě tenhle směr baví, takže to mě teď ovlivnilo v mých studiích a dalších krocích.

A jsi na VŠE spokojená?

Jsem moc spokojená, Data Analytics na FIS je nově otevřený obor a je nás tam málo, jedná se na technické obory o extrémní výjimku, že je nás kolem 60. Taky se vyučuje z části v angličtině, máme velmi individuální přístup, i když asi i kvůli tomu, že jsme první ročník, co tento program studuje.

Letošní devátý ročník TEDxYouth@Prague bude na téma Kontakt. Co pro tebe samotnou znamená kontakt a o čem se chystáš promluvit?

Já budu mluvit hlavně právě o Nekrachni a téma kontakt se tam pokusím zapracovat z toho našeho hlediska, proč se vlastně nikdo nezabývá finančním vzděláváním středoškoláků. Finanční vzdělávání je docela „in“ a jedná se o oblíbenou aktivitu bank, ale ty se z nějakého důvodu zaměřují jen na mladší děti. Všechny se zaměřují na první stupeň základních škol, některé se snaží působit i na druhých stupních, ale moc jim to nejde, a potom se věnují ještě důchodcům. Vzdělávání středoškoláků, kteří to potřebují nejvíc, chybí. Ten kontakt pro mě v mojí přednášce znamená mimo jiné i to, že naší velkou výhodou je právě kontakt se středoškoláky, našimi vrstevníky. Náš tým jsou většinou lidi kolem dvaceti, povětšinou ještě studenti, a máme kontakt se středoškoláky a chceme si ho udržovat i nadále. S Kubou jsme navíc na Nekrachni začali spolupracovat ještě jako středoškoláci.

Hlavní poslání přednášky bude ale trošičku jiné – to si ale zatím nechám pro sebe a budete si muset Ted talk poslechnout!

Uvádíš o sobě, že ráda motivuješ dívky, aby si plnily své sny v oboru IT. Jaká je genderová vyrovnanost v IT?

Genderová vyrovnanost je mnohem lepší, než bývala. Czechitas dělají skvělou práci, u nás na oboru nevnímám nějakou nevyrovnanost a není zvláštní, že jsi holka v IT. Za sebe můžu říct, že když jsem dělala SOČ, tak jsem ji měla v oboru informatika a byl to asi jediný moment, kdy jsem se necítila dobře. Na krajském kole jsem byla v kategorii jediná holka a prostředí bylo vůči mě docela nepřátelsky nastavené.

Na druhou stranu se teď dostávám víc do startupových okruhů a musím říct, že genderovou nevyváženost vnímám u toho, kolik mladých holek zakládá nějaké projekty, nebo působí ve firmách na exekutivních pozicích. V IT se to poměrně vyrovnává a pracuje se s tím, ale v podnikání a ve vedení projektů je to tristní. Ženy na vedoucích pozicích i zakladatelky startupů jsou, ale většinou třeba až po mateřské, kdy mají ten čas. Ještě na střední jsem se setkala s tím, že když jsem mladá holka a vedu projekt, tak jsem kariéristka a nikdy nebudu mít děti a rodinu. Jde mi o to, jestli by tohle řekl někdo nějakému klukovi, co tohle dělá? Proč by mě to mělo stresovat?

Na jednom investičně zaměřeném bootcampu, kterého jsme se účastnili, byl průměrný účastník muž 35/40 let a více a k tomu já a Kuba s tím, že Kuba tam jeden den nebyl. Takhle ta místnost vypadala. Druhý den za mnou přišel zakladatel nějakého fintechového projektu, že chtěl mluvit s mým kolegou, ale když tu není, tak to tedy řekne mně. Vůbec ten přístup, že by je ani nenapadlo, že by projekt mohla řídit mladá holka, to je neskutečná mezera.

Kariéra nebo rodina, přitom znám spoustu žen, které to umí skloubit, ale když se podívám tady v Česku, holky do 26 let jako zakladatelky projektů znám asi tři. A pokud se snažím najít nějaké další, je to hodně složité. Doufám, že se v příštích letech podaří situaci trošku změnit a dostat na podobnou cestu jako problém holek v IT.

Foto: Maria Šimůnková

Mohlo by tě zajímat: