Oba bratři, Johnny i Edgar, měli společné texaské hudební kořeny, je ostatně velmi známá jejich dětská fotografie, na níž oba albínští chlapečci stojí vedle sebe a v rukou třímají ukulele. Pozdější kariéra je v různých etapách sváděla dohromady a zase se rozcházeli po svých. Jen namátkou: Edgar hrál na prvních dvou Johnnyho albech pro vydavatelství Columbia (zálohu na tento kontrakt údajně Johnny dostal v do té doby nevídané astronomické výši 600 tisíc dolarů).
Edgar pak přizval Johnnyho, právě vyléčeného z první z drogových závislostí, v roce 1972 jako hosta na koncert, zachycený na slavném dvojalbu Roadwork. O čtyři léta později nahráli oba bratři živě album s všeříkajícím názvem Together (Spolu). A podobně výmluvný název má i Johnnyho album Hey, Where’s Your Brother? (Hej, kde je tvůj bratr?) z dvaadevadesátého. Naposledy se sourozenci při společné studiové práci setkali v roce 2011 při natáčení Johnnyho předposledního alba Roots.
Kdo jiný?
Vzhledem k tomu, že vztah obou bratří zřejmě neměl žádné trhliny, bylo celkem logické, že už krátce po Johnnyho smrti různí producenti i přátelé Edgara Wintera oslovovali s myšlenkou na album k Johnnyho poctě.
V prvních měsících se Edgar Winter s bratrovou ztrátou těžce vyrovnával, postupem času se ale pustil do plánování. Intenzivně se začalo o albu mluvit a psát na samém začátku letošního roku, kdy Edgar Winter zveřejnil první singl, parádní rock’n’rollovou jízdu Johnny B. Goode od Chucka Berryho, která byla jednou z ozdob celoživotního repertoáru Johnnyho Wintera. Na nové nahrávce Edgara Wintera doplňují v hlavních rolích kytarový veterán Joe Walsh a o generaci mladší bluesrockový profík David Grissom.
Když pak byla zveřejněna jména těch, kteří se do projektu nechali pozvat, očekávání hudebního světa se ještě zvýšilo. Protože dostat na jedno album mj. Joea Bonamassu, Doyla Bramhalla II., Robbena Forda, Billyho Gibbonse, Warrena Haynese, Steva Lukathera, Keb’ Mo’, Kennyho Waynea Shepherda, Ringa Starra, Dereka Truckse, Waddyho Wachtela nebo Phila X, to se nestává každý den. Ostatně, tato přehlídka vlastně připomíná poslední dvě alba Johnnyho Wintera Roots a Step Back, která na sestavě pohostinských vystoupení podobného kalibru byla vlastně postavena.
Podobné projekty často vystřílejí svůj potenciál na výčtu slavných jmen, ale jako celek vlastně nepřesahují hodnotu papíru, na kterém jsou vypsána. Album Brother Johnny naštěstí není ten případ.
Mistrovské kusy
Album v první řadě ukazuje, jak rozmanitou hudbu Johnny Winter hrál. Přestože nikdo z účinkujících radikálně nezměnil klasickou podobu songů, každý odvedl skvělou práci. Ať už se jedná o Winterovy písně, o slavné rockové songy, které po svém upravil a měl je v repertoáru (zde je namístě upozornit zvlášť na Dylanovu Highway 61 Revisited, jež patřila k Johnnyho majstrštykům; v aktuální verzi se sólového kytarového partu zhostil Kenny Wayne Shepherd, jeden z těch, pro které byl už od teenagerských začátků Johnny Winter jedním z absolutně nejzásadnějších vzorů, což lze na jeho raných albech vystopovat), anebo písně z ranku bluesových standardů.
Jako je zde Stormy Monday Blues v brilantním podání Robbena Forda nebo Got My Mojo Workin’, erbovní písnička Muddyho Waterse, jemuž Johnny Winter asistoval v roli zasvěceného producenta a kytaristy při jeho comebacku v 70. letech a měl zásadní podíl na zisku tří cen Grammy pro chicagského bluesového kmotra.
Dvěma novými autorskými písněmi přispěl také Edgar Winter sám. Zásadní je Lone Star Blues, natočené jako autorův duet s bluesmanem a brilantním hráčem na resofonickou kytaru Keb’ Mo’. Téma odkazuje nejen k winterovskému rodišti (Texas bývá nazýván lone star state podle vlajky s jednou hvězdou), ale také k celoživotnímu pocitu Johnnyho Wintera: přes veškerou hvězdnou slávu se prý cítil nesmírně osamocený. Soudě dle množství těch, kteří mu svým umem nyní rádi vzdali poctu, to ale tak – alespoň v profesionálním smyslu – nebylo.
