Během covidové pandemie byli kromě zdravotníků v první linii rovněž učitelé. Zatímco zdravotníkům pokles nakažených covidem-19 umožnil vydechnout, kantoři se musí popasovat s novou výzvou – integrací ukrajinských dětí do českých škol, které na to nejsou logicky připraveny. Mnoho pracovníků tak učí česko-ukrajinské třídy formou pokus omyl.
Lidem starajícím se o vzdělanost českého národa ale ve školství výrazně chybí podpůrné nástroje. Na první pohled se sice nejedná o klíčový prvek pro fungování učitelů, jejich výkon ale výrazně ovlivňují. „Neexistuje žádná podpora ve formě supervizí, psychosociální podpory a tak dále. Většina učitelů si duševní nepohodu řeší po své linii, tedy pokud vůbec,“ vysvětluje učitel a člen výkonného výboru Učitelské platformy Michal Kaderka.
Redakce iDNES.cz oslovila několik stovek kantorů. Jedni na sobě únavu a přetížení nepozorují, případně si ji nepřipouští. Jiní naopak sdělili, že jsou na hranicích svých fyzických i psychických sil.
Nejčastěji uváděli jako důvod právě náročné období během vrcholů pandemie covidu-19 a nyní při válce na Ukrajině, ale zmiňovali také názor, že za jejich nepohodu můžou i zvyšující se administrativní povinnosti nebo slabá podpora ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).
Ředitelé nemají čas na učitele ani žáky. Napravit to má nový kurz |
Žádný z respondentů neměl problém se skutečností, že je potřeba ukrajinské děti integrovat. Uváděli ale, že je pro ně složité připravovat látku dvojjazyčně, případně s žáky, kteří neumí ani slovo česky, komunikovat. Někteří žáci navíc přišli přímo z válečných oblastí, což se částečně podepsalo na jejich aktuálním psychickém rozpoložení. Psychologů, kteří by pomohli nejen žákům, ale i kantorům, je ale ve školství nedostatek.
Vedoucí katedry psychologie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy Irena Smetáčková by s hodnocením duševního stavu učitelů počkala do léta, kdy budou k dispozici všechna data. Přesto souhlasí, že z některých dílčích průzkumů za covidu-19 vyplývá, že učitelé jsou přetížení a mohou být vyčerpaní. Ostatně to sama pozoruje i na školách, kam chodí.
Podle ní části učitelů za doby pandemie pomohlo vedení, ředitelé na sebe převzali část zodpovědnosti a rozhodování, přesto učitelům nechali dostatek dílčí autonomie. Právě tyto učitele dvouletá krize příliš nepoznamenala, naopak je pomohla posílit. Ne všechny školy ale takovou pomocnou ruku podaly. Někteří učitelé tak byli na většinu své agendy sami a nyní mohou být vyčerpaní či trpět syndromem vyhoření. „Ale to neznamená, že jsou špatnými vyučujícími,“ upozorňuje.
Uklidňuje ale tvrzením, že se proti vyčerpání dá bojovat. „Vyučující by měli myslet na svoji psychohygienu a prostor pro relaxaci. Zároveň je ale důležité, že se proti tomu musí bojovat systémově. Jak na úrovni celého školství, tak na úrovni jednotlivých škol,“ radí.
Místo kontrol začala inspekce pomáhat
Příchod ukrajinských dětí do českých škol nepřinesl jen větší nápor na kantory, někteří z nich v jejich příchodu vidí skvělou možnost obohacení. „Nerozumíme si, ale máme překladače, takže si to občas píšeme do mobilu, ale děti jsou šikovné. Covid byl mnohem horší, distanční výuka se ničemu nevyrovná. Ale unavená víc nejsem,“ hlásí učitelka Pavla Vokálová.
Přesto o tom, že situace není na mnoha místech dobrá, dobře vědí i na České školní inspekci. Zatímco v minulosti její zaměstnanci do škol chodili kontrolovat zdali mají učitelé správně vyplněnou třídní knihu, jak probíhá výuka a jaká panuje ve škola nálada, dnes se jejich práce mění.
Nové bezpečnostní riziko? Vlna studentů z Ruska, upozorňuje ministr Gazdík |
„Navštěvujeme školy, které vzdělávají vyšší počty ukrajinských žáků, a snažíme se jim pomoci situaci zvládnout. Pomáháme jim řešit témata, která jsou pro danou školu v danou chvíli relevantní,“ popisuje ústřední školní inspektor České školní inspekce Tomáš Zatloukal.
Doplňuje, že se s kolegy zaměřují i na podporu vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem, na jejich adaptaci, na psychosociální podporu jich i učitelů. „Žádné hodnocení, žádná kontrola. Čistá metodická pomoc,“ říká.
Jenže náročná doba si začíná vybírat svou daň. Stejně jako během nejhorších pandemických měsíců opouštěla část lékařů a sestřiček zdravotnictví, i teď někteří učitelé přemýšlí nad podáním výpovědi, jiní už k tomuto kroku rovnou sáhli. „Na situaci ve státním školství jsem reagovala odchodem. Už se věnuji jen soukromé výuce hudby. Mám klid,“ přiznala učitelka Věra Dvořáková a prozradila, že nyní dává lekce zdarma ukrajinskému sourozeneckému triu.
Dalším z těch, kdo se nebál o složité situaci mluvit, je mluvčí celorepublikového školského hnutí Otevřeno a rovněž učitel Daniel Pražák. Přiznal, že minulé jaro chodil pravidelně na terapii a využíval supervizí, které jeho škola a městská část, pod níž škola spadá, umožňovaly. Jenže jde o ojedinělý případ. Možnost supervizí, tedy debat s odborníkem zvenčí, který pomůže přinést jiný pohled na věc, jako pevné součásti českého školství chybí.
Slzy na krajíčku, strach o příbuzné. Přesto ukrajinské děti Rusy nezatracují |
„Přišlo mi to jako dobrý krok a supervize mi skutečně pomohla některé věci lépe nastavit. Uvědomil jsem si, že i když jako učitel mám tendenci jít kvůli dětem ‚all in‘, tak to prostě nejde. Pokud mně bude nanic, budou nanic i hodiny,“ zamýšlí se. Začal proto cíleně pracovat s odpočinkem a oddělením osobního a pracovního času. Právě supervize je důležitým nástrojem k prevenci před syndromem vyhoření.
Pro učitele několik možností přeci jen existuje. Mohou se opřít například o organizace Nevypusť duši, ČOSIV či Centrum Locika, zároveň od dob covidu vzniklo mnoho podpůrných kurzů, školení a workshopů. Ve světle nepříliš pozitivních událostí dělá mladému učiteli alespoň radost ukrajinský chlapec v jeho třídě.
Přišel sice ještě před válkou, přesto Pražák velmi kvituje způsob, jakým se dokázal začlenit. „Způsob, jak funguje, je pro mě důvodem k radosti a optimismu. Kdybych se dokázal učit jazyk jako on, tak si můžu pískat,“ říká.
Změny ve školství pohřbil beton
Únavu na sobě pozoruje i učitel František Branč, leč přiznává, že k tomu má jiné důvody než někteří jeho kolegové. „Měl jsem naději, že po covidu a při příchodu dětí z Ukrajiny, se situace ve školství začne rychleji vyvíjet a některé nezbytné změny, na které čekám, budou možné. Žel se mi zdá, že se spíše zabetonovalo a změny nikdo nechce,“ říká rozčarovaně.
Agrese vůči učitelům stoupá, musíme je víc chránit, říká šéf Pedagogické komory |
Externí pedagogická mentorka Dagmar Škorpíková pozoruje už řadu let, že se mluví o tom, aby se děti ve škole cítily dobře, lépe se učily či více získaly ze školy. Varuje ale, že škola je systém zahrnující více než jen žáky. „Stále se málo hovoří o tom, že dobré klima školy tvoří dohromady žáci a učitelé. I oni (učitelé) potřebují podporu, aby zvládli své náročné povolání se ctí, radostí a byli v něm v pohodě,“ vysvětluje.
Přiznává, že coby mentor učitelů vnímá v poslední době jejich větší únavu. „Jsou na ně kladeny nároky vyplývající z nových neznámých proměnných. V podstatě jim není poskytována žádná reálná podpora v terénu. Práce s lidmi a o lidech nikdy nebyla o papíru, ale o reálné práci v terénu,“ doplňuje.
Základním školám v kraji schází psychologové, pomohou žákům i učitelům |
Aktuální situace si je vědom i ministr školství. Redakci iDNES.cz sdělil, že „je to obrovský nápor na učitele. Přesto věřím, že jak dobře zvládli nelehké období distanční výuky, tak stejným způsobem budou přistupovat i k uprchlické krizi a jsem jim za to upřímně vděčný. Školám jsme v první fázi pomohli metodicky, legislativně (Lex Ukrajina) a finančně (jazykové kurzy, adaptační skupiny a další),“ říká.
Učitelka Monika Hrubá by byla pro, aby jí a jejím kolegům ubylo papírování, měli možnost menších úvazků či mohli spolu se studenty využívat služeb psychologa. Michal Kaderka pak závěrem dodává: „Covid nebyl lehký, ale nakonec jsme jej zvládli a výrazně se posunuli. Věřím, že nakonec zvládneme i migrační vlnu. Je to signál, že jsme profesionálové, kteří se nevzdávají.“
