Jeho rodina vyrábí v Itálii sýr a máslo už čtyři století, přes dvacet let i tady, v hanácké Litovli. Výrobky firmy najdete v prodejnách La Formaggeria Gran Moravia. Roberto Brazzale (59) má rád Smetanu, Dvořáka, Martinů, studuje v originále Holana, Seiferta či Hrabala. Je kritikem Evropské unie a říká, že euro by Česko nemělo nikdy přijmout, protože je to klec. S Ruskem neobchodují už od anexe Krymu.
Než se dostaneme k aktuální válečné krizi, v jaké kondici přežila vaše společnost tu covidovou?
Covidová krize byla krizí naprosto nečekanou a s dopady, které tu dříve nikdy nebyly. Pro nás bylo nejobtížnější uzavírání restaurací, jídelen, letištních zařízení po celém světě. Ohromné množství lidí najednou nejedlo venku, ale doma. Lidé sice jedí pořád zhruba totéž, ale jinak. Příklad: restauratérům jsme běžně dodávali máslo v kilovém balení, během covidu jsme se museli přeorientovat na klasické malé balení do domácí ledničky.
Takže jste se přizpůsobili a přežili.
Jistě. Kvůli absencím to sice bylo náročné, ale zvládli jsme to a tady chci poděkovat našim dodavatelům a zaměstnancům, kteří dělali zázraky. Nicméně už před koncem covidu začaly růst ceny energií, rozjela se inflace, ale to dobře ví každý podnikatel. Musím však říct, že naši zákazníci projevili neuvěřitelnou věrnost. Díky covidu jsme pochopili, že vztah mezi námi není jen takové lehké zamilování, flirt, co zase pomine, ale skutečná láska.
Nejspíš jste o tom vyprávěl už mnohokrát, přesto: proč zrovna v Litovli? My tady nejsme zrovna sýrařská velmoc. Nebo právě proto? Země nepolíbená, zaslíbená?
Málokdo tomu nápadu věřil, spíš si ťukali na čelo. Na Hané jsme však našli nejlepší mléko pro výrobu našich sýrů. Díky bohaté píci, chovatelské kultuře a klimatu je to tady pro krávy lepší než u nás v Itálii. Uzavřeli jsme takové manželství českého mléka na jedné straně a italské technologie a sýrařské kultury na straně druhé. A náš sýr poráží i ty nejlepší italské. Zhruba půl výrobního řetězce máme tady a druhou polovinu v Itálii. V Česku sýr vyrobíme a v Itálii pak zraje, krájí se, balí a exportuje do celého světa.
Snad se nedopustím nepřípadné reklamy, ale vaše zdejší vlajková loď, sýr Gran Moravia, je výborný, do rizota si u nás doma jiný nekupujeme. I u vás doma je „povinný“?
Dokážete si jistě představit, že naším domem projdou různé druhy sýrů, ale jediný, který je vždycky na stole, je Gran Moravia. Je to sýr, jímž se člověk neunaví, velmi zdravý a může se použít každý den.
Ještě se vraťme k pandemické krizi: Jak hodnotíte kroky české vlády v té době? Mnozí jí vyčítají obří zadlužování, což je jednou z příčin, proč nás dnes sužuje vysoká inflace.
Nezávidím nikomu, kdo musel řešit covidovou krizi. Některá mimořádná finanční opatření byla určitě nezbytná. Nicméně jsem velmi rozpačitý, když vidím, že třeba v Itálii se přijala mnohá opatření s výmluvou na covid, přitom s řešením covidové situace pranic nesouvisela. A nejen v Itálii.
Mluvíte o fondu obnovy, na nějž si Evropská unie pro své členské státy půjčuje ohromných 750 miliard eur? Někteří ekonomové tvrdí, že fond byl schválený především kvůli záchraně ekonomiky Itálie, že například Česko by si dokázalo pomoci i bez unijních půjček a dotací.
Ano, mluvím. Nebýt pandemie, přesněji výmluvy na ni, nevznikl by takový monstrplán na další veřejné výdaje. Zmínila jste Itálii, ale právě ta rozhodně nepotřebuje přidávat další veřejné výdaje k těm už tak přehnaně vysokým. S ekonomickým oživením nemá další půjčování a utrácení nevydělaných peněz nic společného. Ekonomické oživení přichází ve chvíli, kdy nejsou žádná omezení a můžeme opět pracovat. Nedávno jsem veřejně vystoupil u nás ve Vicenze, ve městě, kde počítají s tím, že ze zmíněného fondu utratí 850 tisíc eur. A proč? Aby prý dali do pořádku malou zahradu při vstupu do olympského divadla Andrey Palladia. I když to nemá žádný smysl, i když tím poničí renesanční atmosféru zahrady. Jde pouze o to, jak překotně utratit vypůjčené peníze. Rozjel jsem kampaň, aby se to zastavilo.
To mi připomíná vaše někdejší slova, že euro je nejhorší a nejhloupější věc na světě hned po válce a Česko by se mu mělo vyhnout. Od šéfa firmy, jež exportuje do celé Evropy, to znělo překvapivě. Stále si to myslíte?
Samozřejmě. A mám k tomu pádné argumenty. Stačí třeba připomenout, že v posledních deseti letech Evropská centrální banka vytvořila nové peníze v hodnotě 8700 miliard eur, zhruba tedy osmdesát procent HDP eurozóny. Skutečný důvod? Aby se těmito novými penězi koupil italský veřejný dluh. A aby se mohly nakoupit dluhopisy italského veřejného dluhu, musely se koupit i ostatní, aby se nevytvořily rozdíly. K čemu to vedlo? K obrovské bublině likvidity, úroky spadly pod nulu a dnes ti, kdo si v Německu pilně spoří, ztrácejí přibližně 7,5 procenta ročně ze svých úspor. Zároveň se během deseti let zmiňovaný italský veřejný dluh zvedl ze sta na 160 procent HDP a celý ho skoupila Evropská centrální banka skrz monetizaci. Při používání stejné měny je italská průmyslová výroba stále nižší v porovnání s tou německou, jih země je stále víc pozadu za severem, což vyvolává nutnost dalších podpůrných programů na dluh. Začarovaný kruh…
Ale řada lidí i podnikatelů namítne, že pro zdejší otevřenou exportní ekonomiku by euro bylo dobré. Nejsme Itálie, náš veřejný dluh je ve srovnání s mnoha evropskými státy relativně nízký, máme v porovnání s vaší zemí vcelku funkční veřejnou správu…
Ale to vyjmenováváte přesně ty důvody, abyste zůstali mimo eurozónu. Uvědomte si, jaká je hlavní vada eura – je jedinou měnou pro 19 rozdílných států s rozdílnou ekonomikou, rozdílnými sociálními a kulturními zvyklostmi. V eurozóně by bylo zapotřebí mít rozdílné úrokové sazby zrovna teď, v rozkolísané době s drahými energiemi, s inflací, což ovšem není kvůli euru možné. Podívejte se na vaši Českou národní banku. Dělá protiinflační opatření: zvyšuje úrokové sazby a posiluje kurs. Kdežto Evropská centrální banka úrokové sazby zvednout nemůže, protože má pod křídly i státy s příliš vysokým zadlužením. Jednotná měna je klec a vyvolává přesně opačné efekty než ty zamýšlené. Jak už jsem říkal, kdo v Německu spoří, tratí 7,5 procenta ze svých úspor, a italský stát platí jen o 1,5 procenta víc než Německo na desetiletých státních dluhopisech. To je proti ekonomické přirozenosti.
Máte milosrdnější pohled aspoň na Evropskou unii?
Nikdo v Evropě není proevropštější než já! Koneckonců to dokazuje můj profesní i osobní život. S maminkou, která byla mezinárodní koncertní varhanicí, jsem vyrůstal a cestoval po všech možných katedrálách Evropy. To, co je chybné, je unionistický model Evropy. Není tu ale jediný možný model Evropy. Současná unionistická politická architektura je nerealisticky ambiciózní a ukazuje svůj krach.
Proč ukazuje krach, jak říkáte? Pořád je to druhá největší ekonomika na světě.
Skutečnou hodnotou je jednotný trh a práce půl miliardy jednotlivců, i přes chybná rozhodnutí EU. Za prvé: Evropská unie je centralistická a státní centralismus je pro občany neefektivní. Za druhé: unionismus je fakticky nemožný, protože žádná země nebude akceptovat, aby kompletně odevzdala svoji suverenitu Bruselu. Euro, první skutečný velký unionistický projekt, se ukázalo jako nemožné, protože země neakceptují postoupení jejich rozpočtové politiky Bruselu. A dobře dělají. Proč tvrdošíjně trvat na projektu, který nefunguje? Protože politické náklady na jeho ukončení by byly velmi vysoké. Je lepší pokračovat a přetvařovat se. Nemůže to ale trvat donekonečna: jak dlouho může vydržet monetizace deficitů při rychle postupující inflaci?
Takže zcela samostatné státy, jež úzce spolupracují?
Jistěže. Dobrý a prospěšný model je spolupracující, nikoli sjednocující. Evropské společenství, ne Evropská unie.
I tváří v tvář ruské agresi na Ukrajině? Cožpak by hejno národních států Evropy dokázalo ve shodě čelit agresívní ruské říši?
Je to NATO, kdo nás brání, nikoli EU, a model Severoatlantické aliance je právě ten na bázi spolupráce mezi státy nejrůznější velikosti. Státy, jež fungují lépe, mají velikost České republiky nebo Slovenska a mohou vytvářet „stádo“ schopné bránit před vlky svou nezávislost a svobodu. Hrozbou pro mír jsou právě ty největší státy. Armáda EU je nemyslitelná: myslíte například, že by Francie poskytla vlastní jaderný arzenál nějaké unionistické evropské armádě, o jejímž nasazení by rozhodoval Europarlament, kde má dvacet procent poslanců?!
Váš byznys protiruské sankce postihly?
Do Ruska nedodáváme už od roku 2014, protože to Putinův režim zakázal jako odvetné opatření po sankcích EU poté, co obsadil Krym. Misí nás, potravinářů, je dát najíst každý den osmi miliardám lidí na světě, kteří dostanou každé čtyři hodiny hlad a z nichž je asi 800 miliónů podvyživených. Stále musíme překonávat obtíže, které vytvářejí vlády, nacionalismy, byrokracie. Je jasné, že výroba potravin bude v nejbližší budoucnosti hodně zasažena. My aktuálně vidíme především tu krutou válku na Ukrajině. Vedle ní postupně vyrůstá celosvětová ekonomická válka, jež je mimořádně nebezpečná.
K hrozbě potravinové krize se ještě vrátíme. Potýkáme se i s další krizí, energetickou, ceny ropy a plynu letí vzhůru. Putinova válka za to může do jisté míry, své si nadrobila i sama Evropa. Vy jste znám jako kritik Green Dealu. Nezměnil jste nyní názor?
Nezměnil. Green Deal je silně ideologické rozhodnutí. Covid a válka na Ukrajině nás zase postavily nohama na zem. Zejména zvýšení cen energií nám ukázalo, že není možné dělat plány z kanceláří byrokratů a politiků, aniž bychom brali v potaz i zřejmé dopady na život lidí a na hospodářství.
Odklon od fosilních paliv je ovšem dobrý nejen z ekologických důvodů, ale odpoutá nás to i od závislosti na agresívním ruském impériu, nebo ne?
Souhlasím. A všichni si přejme, aby se Evropa teď vydala realističtější evolucí k novým modelům energetického mixu. Ostatně naše skupina je uhlíkově neutrální i bez nařízení politiků a všechny naše emise uhlíku jsou dnes kompenzované 1,5 miliónu stromů, které jsme vysázeli v našem podniku v Brazílii. To může udělat každý.
Pro průmysl by to bylo nejspíš obtížnější, vypouští mnohem víc emisí…
Jde jen o správné počty. Naše planeta je obrovská a možnost pěstovat nové stromy má kdokoliv. Strom je nejefektivnější a nejfantastičtější stroj pro zachycování uhlíku a je to i jediná skutečně obnovitelná věc. Když strom zajde, rozloží se a znovu vrátí do přírody. Ale když zajde elektromobil nebo fotovoltaický panel, tak tam začíná ekologický problém. Evropská komise navrhla, aby od roku 2035 byl zakázán prodej aut se spalovacími motory. Jaký to má smysl, pokud nemáme připravenou alternativu? Musíme jít s dobou v technologiích, a ne ideologiích. Jak se pak budeme pohybovat? Kam dáme dobíjecí systémy pro elektromobily? Kde jsou? My jsme si zateplili náš rodinný dům, instalovali solární panely, přesto – i když jsou velké – nám v zimě pokryjí jen 15 procent spotřeby. Kde je nějaká alternativa? Nemůžeme nejdřív byrokraticky stanovit závazky, termíny, bojkotovat dolování fosilních paliv, aniž bychom měli náhradu. Pak skončíme tak, že budeme závislí na ostatních. Třeba na Rusku.
Rychlý odklon od ruského plynu a ropy byste uvítal?
Určitě, ale bohužel se zdá, že to bude chtít čas. Nemůžeme si dovolit okamžité odstřihnutí. Země by se zastavila a riskovali bychom, že budeme ještě slabší. Itálie je téměř z 45 procent závislá na ruském plynu, Česko ze sta procent. Dnes je evidentní, že závislost na Rusku byla chyba.
Další krize, ta potravinová, globální, už má nohu ve dveřích. Ukrajina a Rusko jsou světoví exportéři obilí, přičteme-li zmíněné drahé energie, covidem narušené obchodní řetězce, explozi cen hnojiv… Bude to podle vás hodně zlé?
Abychom snížili vysoké ceny, musíme pěstovat víc. Místo toho Evropská unie financuje zemědělce, aby nechávali půdu neobdělanou, a propaguje zemědělské modely jako bio, kvůli nimž padají výnosy a je nutné rozšiřovat obdělávané oblasti ve světě. Bio může být o 30–70 procent méně efektivní než konvenční produkce. Navíc EU bojkotuje moderní technologie, jako je třeba vývoj odolných rostlinných druhů, které snižují použití pesticidů. Co se mléka týče, velké země, jako třeba Francie nebo Německo, už před válkou na Ukrajině snížily jeho produkci, protože modely EU tlačí produkce dolů. Ceny surovin prudce vyletěly, a některé výrobky dokonce z trhu zmizely, jako třeba slunečnicový olej. Prodlužování války a sankcí by bylo pro celosvětové zásobování velmi nebezpečné. A jako první budou nedostatkem ohroženy ty nejchudší populace.
Trošku provokativní otázka: nejste příznivcem dotací, ale za této situace je třeba budete nakonec potřebovat i vy?
Situace nevyžaduje zvýšení dotací, ale to, aby se ceny vrátily zpátky do rovnováhy, aby rozhodovala volba výrobců a spotřebitelů. Pokud dotace odstraníme, cena vzroste o to, kolik byla ta dotace, ale ušetří se náklady na byrokracii. A výrobci reagují pohotověji. Naše společnost s tím má půlstoletou zkušenost z Brazílie. Nikdy jsme si tam od státu nevzali ani dolar. Dotace jsou vždycky chybné, ale pokud existují, výrobce se jich nemůže zříct, protože jinak zavře. To je i problém tady, v Česku. Zdejší zemědělci trpí neférovou konkurencí Německa, Francie či Nizozemska, jež mají uměle slabou měnu, euro. Teď českým zemědělcům ještě hrozí, že jim sníží dotace vlastní stát, zatímco konkurentům v ostatních zemích zůstanou celé. A tak je riziko, že zavřou.
Ale, zjednodušeně řečeno, sníží se dotace jen velkým podnikům, malým se naopak zvýší.
Zemědělství malých a velkých podniků se přece doplňuje, není to volba mezi jedním a druhým. Velké lépe zajišťují produkci a malé uspokojují jiné potřeby, ty kulturnější, gastronomičtější a více krajinné. A tím se obloukem vracím k tomu, o čem jsme již mluvili: podnikáme v Česku dvacet let, máme se tu dobře, oceňujeme vaši kulturu, váš pragmatismus, vaši schopnost rozhodovat se. Máte vaši korunu, máte vaši uspořádanou migrační politiku, máte vaši nezávislost, váš jazyk, vaši profesionalitu, vaši energetickou politiku, vaši jadernou energii, váš efektivní model zemědělství, který nás sem přivedl. Skutečně si přejeme, aby Češi i nadále mysleli vlastní hlavou a aby kriticky a se zdravým rozumem vyhodnocovali myšlenky přicházející z EU.
Jste podnikatel s vizí. Máte svou soukromou představu, kdy ty nelehké evropské časy skončí? A vrátíme se ke svému blahobytu a „lehkosti bytí“?
Citovala jste Milana Kunderu, tak vám odpovím podle samotného románu: k našemu blahobytu i k té lehkosti bytí se vrátíme brzy, jsem optimista. Ale pozor, je to „věčný návrat“, protože člověk je pořád stejný.
Roberto Brazzale
Podnikatel, advokát, vizionář, Benátčan, vystudoval hru na varhany a kompozici. Od roku 1992 vede spolu s bratry nejstarší rodinný sýrařský podnik v Itálii. V roce 2003 na Moravě začal vyrábět sýr Gran Moravia, který dnes vyváží do 60 zemí světa. V roce 2011 vytvořil řetězec prodejen La Formaggeria Gran Moravia. Ten dnes čítá 24 prodejen v ČR. V roce 2018 získal cenu EY Podnikatel roku pro Olomoucký kraj a dosáhl uhlíkové neutrality skupiny. V roce 2021 se v žebříčku KPMG síť prodejen umístila na 1. místě mezi maloobchodními řetězci. Je předsedou představenstva Brazzale Moravia a.s. a Skupiny Brazzale, prezidentem mezinárodního hudebního festivalu Asiagofestival. Je ženatý, má tři syny.
