Děda tenisové legendy byl šachovým guru, nyní Lendlův archiv oživili

  6:18
Založil jednu z největších sbírek šachové literatury v Evropě. Nástupce však Eduard Lendl mezi knihovníky neměl, takže šachový fond začal po jeho odchodu upadat. Moravská zemská knihovna v Brně teď chce péči o něj obnovit.

V úterý tak ve spolupráci se Šachovým svazem ČR (ŠSČR) otevřela Šachový koutek Eduarda Lendla, ve kterém bude volně přístupná část tohoto unikátního fondu.

„Jsou tam k dispozici stoly se šachovnicemi, nabízíme k zapůjčení i šachové sady a profesionální hodiny. Kdokoliv přijde, může na místě studovat knihy, některé si lze i půjčit domů. V šachové literatuře jsou záznamy partií a jejich přehrávání je pro šachisty formou výuky,“ přibližuje  vedoucí oddělení marketingu a komunikace Moravské zemské knihovny (MZK) Martina Šmídtová.

Eduard Lendl, jehož vnuk Ivan je legendární tenista, se narodil v roce 1893 a vystudoval francouzštinu a češtinu na Univerzitě Karlově. Pracoval jako gymnazijní učitel a byl také vrchním školním radou. V dubnu 1948 nastoupil jako knihovník do Státní pedagogické knihovny, která byla v 90. letech společně s dalšími sjednocena do současné MZK. 

V knihovně začal budovat fond šachové literatury, knihy získával z pozůstalostí významných šachistů nebo je sháněl po antikvariátech. Podle Jana Kalendovského, jenž shromáždil informace o jeho životě, dokázal brněnský šachista zachránit a zpřístupnit šachovou literaturu z německých klubů v Brně, které po válce zanikaly.

Kromě otevření koutku je stěžejní částí spolupráce se Šachovým svazem především aktualizace šachového fondu. „Budeme dostávat různé tipy přímo od Šachového svazu, jakou literaturu nakupovat. U té české problém není, protože jako knihovna s právem prvního výtisku bychom českou produkci měli mít kompletní, ale počítáme s tím, že nám budou dávat tipy zejména na zahraniční literaturu,“ popisuje Šmídtová.

Šachový fond, o který se Lendl zasadil, má přes pět tisíc kusů. „Jsem moc rád, že Moravská zemská knihovna pečuje o šachový archiv. Myslím si, že zřízení šachového koutku v největší knihovně na Moravě je skvělý nápad, který bude propagovat královskou hru mezi návštěvníky knihovny, ale také otevře cestu k jedné z největších šachových sbírek v Evropě,“ říká předseda ŠSČR Martin Petr. „Mám přání, aby zdejší prostory mohly využívat brněnské šachové oddíly,“ doplňuje.

„Zapomnění si nezaslouží“

Lendl nejen sbíral literaturu, ale sám šachy také hrál. Kromě toho se věnoval i výchově mládeže a zastával roli rozhodčího. Byl rovněž dlouholetým předsedou Brněnské šachové župy a v 60. letech za ním do knihovny chodili šachisté studovat literaturu. 

Šachu se kromě Eduarda Lendla věnoval také jeho syn Jiří, amatérsky na ně trochu navázal i vnuk, světoznámý tenista Ivan. „To, že děda hrál šachy - a velice dobře - jsem samozřejmě věděl. Ale jakou měl sbírku šachové literatury, o tom jsem neměl nejmenší ponětí,“ vzkázal Ivan Lendl ve videopozdravu ke slavnostnímu otevření šachového koutku.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celé jižní Moravy.

Kalendovský ve svých sesbíraných materiálech přinesl i citaci samotného Eduarda Lendla. „Po roce 1918 jsem nejprve působil v místech, kde se tehdy šachu mnoho nedařilo: Jemnice, Chrudim, Kutná Hora, Telč. Teprve v roce 1930 jsem se dostal na šachově vyspělé místo do Přerova. Po příchodu do Brna v roce 1935 jsem hrál za Duras Královo Pole, kde byla dobrá šachová parta – snad nejlepší v Brně,“ popsal kdysi Lendl své působení.

„Jaksi jsme na něho zapomněli. Jednak si to nezaslouží, jednak tím trpíme i my, protože to, co přinesl do tohoto společenského prostředí, má co říct i dnešku. Šachy jsou nejenom královská hra, ale jak Eduard Lendl říkal celou dobu, jsou nástrojem výchovy dětí, mládeže i dospělých,“ sděluje iniciátor projektu šachového koutku Ivo Rýc.

Součástí slavnostního otevření byla i simultánní partie s českým velmistrem Davidem Navarou, s nímž si mohlo zahrát šestnáct přihlášených zájemců. Po otevření je už koutek volně přístupný veřejnosti, návštěvníci knihovny ho najdou v prvním patře v tiché zóně. 

„Počítáme s tím, že u šachu je potřeba klid. Kdokoliv, kdo přijde do knihovny, se do toho koutku může podívat. Vypůjčení šachového vybavení je vázáno na předložení čtenářské průkazky,“ informuje Šmídtová.

Autor: