| Nejkrásnější pohádky začínající naše dětství jsme určitě nejraději poslouchali od babiček, je pravdou, že pohádky také vyprávějí maminky nebo tatínkové, ale třeba i dědové. „Dědo, ty si ale vymýšlíš,“ prohlašuje  Martínek, když jemu a Lence před spaním vypravuji o tom, jak spousty mravenců vystoupily z tramvaje v Hanychově, zaplnily celou stráň a začali požírat Ještěd. „Přece mravenci nejezdí tramvají!“, prohlašuje Lenka, uspokojí se však, když pokračuji o tom, jak Ještěd zachránili skřítci.
Vymyšlené nebo vyprávěné podle klasických pohádek právě od babiček a seniorů jsou ty nejkrásnější.
A vůbec má některý národ lepší pohádky než my? Vypravuje se, že do Čech jezdí Japonci, když zjistí, že u nás vyšla nějaká nová dětská knížka, aby ji okamžitě koupili a případně přeložili do japonštiny. Pravda to být nemusí, ale svědčí to o tom, že naše pohádky, ať už erbenovské či Boženy Němcové jsou ty nejkrásnější na světě. Zkrášlili je mnozí ilustrátoři, významní čeští malíři a co malíři, kteří pohádky dokonce psali, Josef Lada, Josef Čapek, ale ani moderní básníci a ilustrátoři nezůstávají pozadu za klasikou a z moderních pohádek jsou pohádky klasické ještě za jejich života. Nezáleží na tom, zda jim pomohla televize nebo jiná média, oblíbené Večerníčky nebo Hajajové jsou poslouchány stejně jako čtení knížek. Připomeňme si Vladislava Vančuru, Ondřeje Sekoru, Jana Karafiáta, Františka Hrubína.
Často jsou hrdinové známí spíše než jejich autoři. Květuška, Honzík, ale snad nejvíc jsou oblíbeni ti nejnovější – Krteček, Rumcajs s Mankou a Cipískem, víla Amálka či pes Filipes. Všichni ti dětští hrdinové zdaleka nemohou být zastíněni Spidermanem, vlkem Nupogadi a jinými obludami. Pozitivní postavičky českých pohádek vládnou mezi nejmenším potěrem našeho pokolení.
Četba i vyprávění pohádek babičkami a dědy nebo také stařenkami překonává úbytek povědomí o tom, že umět dobře číst je základem vzdělání. Také pedagogové a knihovníci nabízejí spoustu možností právě mladé generaci a především senioři se snaží o to, aby čtení bylo samozřejmou součásti náplně volného času školáků.
A proto v roce 2003 vznikla v Liberci myšlenka, vytvořit prostor, kde se o problematice dětského čtenářství bude mluvit, kde se jednou za rok budou moci sejít lidé, kteří se čtenářstvím zabývají, ať nakladatelé, spisovatelé, ilustrátoři, knihovníci, knihkupci, pedagogové, psychologové, či ti, kteří s odstraňováním nedostatečnosti čtenářských zájmů chtějí pomoci svým dětem nebo vnoučatům.
Dnes již seniorka, bývalá ředitelka liberecké knihovny Dagmar Helšusová tak přišla s nápadem veletrhu, kde by bylo možné nejen vidět nejucelenější produkci dětských knih na trhu, ale jehož hlavní součástí budou i doprovodné programy.
První ročník Veletrhu dětské knihy se uskutečnil v roce v 2003 a od té doby probíhá každoročně po tři dny v měsíci březnu nebo dubnu na libereckém výstavišti velký svátek dětské knihy. Je to svátek, který se snaží podporovat dětské čtenářství a čtenáře, chce být nápomocen odstraňováním funkční negramotnosti dětí a upozorňovat na problémy související s úbytkem času věnovaného četbě.
Pro děti jsou pořádány literární dílny, besedy s autory, divadelní představení na motivy knih, soutěže a celý jeden pavilon jim slouží k aktivnímu vstupování do knižních příběhů. K jednotlivým ročníkům veletrhu je vydávána kniha, kterou si děti mohou samy dotvořit a odnést domů. Pro knihovníky, pedagogy, studenty pedagogických fakult a další odborníky je připraven tematicky zaměřený odborný program, jehož součástí je řada přednášek a seminářů. Ke každému veletrhu je rovněž pořádána odborná konference a jsou vydávány sborníky.
Již jedenáct let uděluje česká sekce IBBY, spolu s Obcí spisovatelů a Klubem ilustrátorů, „Zlatou stuhu“ dětským knihám, které byly nejlepší v produkci roku. Na prvním ročníku veletrhu se ceny udělovaly přímo v Liberci, na dalších ročnících jsou nejlepší knihy v Liberci nominovány a ceny pak udělovány v Praze na veletrhu Svět knihy. Do programu Veletrhu dětské knihy v Liberci jsou zapojeny další významné kulturní instituce města Liberce i Libereckého kraje.
Každým rokem navštíví tento, v naší republice ojedinělý prostor, stále více vystavovatelů i návštěvníků. Potvrzuje se tím, že propagace dětské knihy a podpora dětského čtenářství je správná cesta, kladně hodnocená odbornou i laickou veřejností, opravňující Sdružení pro veletrhy dětské knihy i nadále v tomto významném projektu pokračovat. Třídenní přehlídka dětských knih v Liberci je v Evropě ojedinělou akcí, kterou každoročně navštíví na 10 tisíc lidí. Další podobný veletrh se pořádá už jen v italské Bologni.
Největší veletrh svého druhu v Evropě, který se snaží přivést děti ke čtení knih, se letos uskutečnil v polovině dubna. Veletrh dětské knihy, který doprovází řada akcí, zaplnil liberecké výstaviště už poosmé. „V posledních letech nám dělá radost to, že zájem o veletrh stoupá před dny volna a ve dnech volna, tedy v době, kdy na program nejezdí školy. Před víkendem a o víkendu sem zavítají třeba babičky s vnoučaty nebo rodiče s dětmi. Rok od roku je těchto návštěvníků víc,“ prozradila za organizátory Dagmar Helšusová, předsedkyně Sdružení pro Veletrhy dětské knihy.
Přehled všeho, co nejvýznamnější tuzemská nakladatelství pro děti a dospívající mládež vydala, také letos doprovázela autorská čtení spisovatelů nebo třeba pohádky pro děti. Probíhala autogramiáda básníka Jiřího Žáčka, který představil svou novou knihu Krysáci – kroniku dvou krysáků Huberta a Hodana, které děti znají ze stejnojmenného úspěšného televizního Večerníčku. Představila se i sakrální literatura pro mládež, především v podobě biblických vyprávění pro děti a další publikace s tématy křesťanství.
„Přes všechny obtíže a ekonomickou krizi jsme se rozhodli pořádat i letošní 8. ročník. Stát nám tentokrát nepřispěje nic, město Liberec poskytuje polovinu peněz oproti obvyklé částce. Pořádáme tedy velmi úsporný ročník a jsme přesvědčeni, že i přesto má naše rozhodnutí smysl a povede k radosti mnoha návštěvníků.“ Veletrh dětské knihy v Liberci nabídl opravdu široký přehled toho, co v tuzemsku pro děti vychází. „Účast na veletrhu potvrdily čtyři desítky vystavovatelů a nakladatelů. To je nejvíce v historii. Vystavovatelé mají o veletrh tak velký zájem, že letos sami zajistili doprovodné programy,“ doplnila Dagmar Helšusová.
Návštěvníci veletrhu absolvovali řadu autorských autogramiád, divadla a soutěže o Zlatou stuhu za nejlepší dětskou knihu roku. Na třicet doprovodných akcí bylo určeno pro děti i jako inspirace pro dospělé, zvláště pak senioři zde mohli najít inspiraci při hlídání dětí nebo komunikaci s mládeží. Děti měly příležitost moderovat televizní vysílání v mládežnickém studiu liberecké televize nebo účastnit se přímého vysílání rádia Dobrý den. Zábavy bylo pro každého po tři dny bohatě a nasbírat inspirace se dalo všude.
Třeba českolipská škola v Moskevské ulici mohla sem vypravit alespoň jeden autobus jen díky příspěvku radnice. „Do Liberce jezdíme s dětmi na veletrh pravidelně, pro mnohé z nich je to jediná možnost, jak se na podobnou akci dostat,“ řekla dnes ředitelka Jindřiška Pomikálková. Školu navštěvují hlavně děti ze sociálně slabých rodin a také školáci s postižením, jejichž rodiče by si nemohli dovolit zaplatit dětem cestu i vstupné. „Děti přispívají jen dvacetikorunou, zbytek dalo město a sponzoři,“ dodala ředitelka.
Svým vyprávěním s čubičkou Kvidou se představil dětem, senior Petr Holán z Prahy, na výstavišti prodával svou knížku a dětem četl kapitolky i se svou manželkou. Podobně vystoupil s publikací o naší planetě jablonecký autor, sedmasedmdesátiletý sklář Josef Řehoř. O sobotě se zde však dalo spíše setkat se seniory návštěvníky, kterým se nabízela možnost nakoupit pro vnoučata spoustu zajímavých knih, pro ty nejmenší omalovánky či vystřihovánky a rozmanité pedagogické pomůcky, určené dětem od předškolního věku až pro gymnasisty.
Obrovská rozmanitost veletrhu dětské knihy se odvíjela i tím, že nebyla představována kniha jako pouhý tištěný předmět, ale jako předmět, který lze tvořit, který lze proměňovat do nejrůznějších podob. Zajímavé bylo, že se zde jen v minimální míře prezentovala elektronická zpracování pohádkových témat. Zaměření na tištěnou knihu jakoby ukázalo světu, že kniha v podobě tisícileté má stále své místo v kultuře ducha vyspělé společnosti. Atmosféra veletrhu svědčila o tom, že kritika dospělých směřovaná k prioritě mládeže u počítačů zas až tak není na místě. Hloučky dětí u každého stánku, průvody tříd na výstaviště to nebylo organizované nadšení, ale spontánní vyjádření obliby knížek mezi nejmenšími.
V Liberci tuto skutečnost dokumentuje i zájem dětí o knihy v nádherném prostředí dětské knihovny a knihovny pro mládež. Knihy, často i dost finančně náročné nemusí vždy rodiče nakupovat, ale vypůjčit si v knihovně za malý poplatek pro celý rok je dobrou příležitostí seznámit se nejen s krásnou literaturou. Stále větší zájem i jak se ukazuje na veletrhu má kniha vědecká a populárně naučná. Obrovského rozmachu dosáhla literatura jazyková, učebnice a slovníky nejrůznějších jazyků se velice dobře prodávají a to už i pro ty nejmenší.
Liberecký veletrh dětské knihy není byznys, především je určen dětem, ale i dospělým a také seniorům, je pro všechny inspirativním zdrojem vzdělávání a nabídkou možností využít užitečně volný čas. Je nádherným zážitkem z poznání rozmanitosti a velkoleposti knižní kultury, pěstované národy po tisíciletí. Literatura je skvělým nástrojem výchovy a prostředek k nenásilnému poznávání světa. Organizátoři i vystavovatelé a aktéři zasluhují uznání společnosti a určitě větší podporu od státních orgánů. |
