„Dodnes mám tu scénu před očima. Stály jsme před dveřmi a hádaly se, která zazvoní, měly jsme strach. Pak mi Radka dala facku a zařvala zazvoň. A já zazvonila.“
Tak vzpomíná Libuše Maděrová z Liberce na první setkání s naší nejúspěšnější sportovkyní a olympioničkou Věrou Čáslavskou. Není divu, že se dvě tehdy patnáctileté studentky libereckého gymnázia klepaly ostychem před pražským bytem Čáslavské.
V té době to byla po Jacqueline Kennedyové druhá nejpopulárnější žena planety. Dívkám učarovala svou pílí, skromností a hodnotami, které vyznávala.
„Z televize jsem měla dojem, že je vyšší, ale otevřela nám drobná plavovláska v bleděmodrém úpletovém kostýmku. A hned nás zvala dovnitř. Byly jsme pro ni úplně cizí holky, ale ona taková byla. Ke všem velmi vstřícná, milá,“ vzpomíná Maděrová.
S kamarádkou Radkou Cimrmanovou pak sbíraly o Čáslavské všechny možné výstřižky a fotky. Spřátelily se i se zbytkem rodiny. Právě jejich kroniky jsou teď součástí výstavy k nedožitým 80. narozeninám Věry Čáslavské v Malé výstavní síni v Liberci.
Samurajský meč za odvahu
Pozornost tam upoutají i další věci. Olympijské medaile, závodní dresy, fotografie nebo filmová smyčka z vítězných sestav či ze svatby Čáslavské na olympiádě v Mexiku v roce 1968. Řada exponátů je přitom vystavena poprvé, včetně pravého samurajského meče z 16. století.
„Věra Čáslavská je patrně jediná žena na světě, která samurajský meč obdržela. V Japonsku vůbec nepřipadá v úvahu, aby žena takový meč vlastnila,“ přibližuje autor výstavy, sportovní komentátor ČT Jakub Bažant.
„Stalo se to na olympiádě v Tokiu v roce 1964, při finále na bradlech. Měla velmi složitou sestavu s originálními prvky. Při obratu ultra C ale spadla, protože ji vyrušilo povzbuzování kolegyň. Bylo v tu chvíli jasné, že medaili nezíská. Každá jiná závodnice by to zabalila a odešla, ale ona na bradla bez mrknutí oka znovu naskočila a před ohromeným publikem to krásně vyšvihla. Japonci šíleli obdivem a jeden fanoušek jí právě za odvahu a nezlomnost daroval samurajský meč. Protože šlo ale o rodinnou památku nesmírné ceny, sešla se k tomu celá rodinná rada, aby to posvětila,“ říká Bažant.
Dosud nevystavený je také národní kroj, ve kterém ve svých čtyřech letech vystupovala v baletu se svými sestrami. Veřejnosti neznámá jsou i olejová plátna, která Čáslavská malovala v době, kdy jí komunisté zakázali trénovat kvůli jejímu podpisu pod manifestem 2000 slov a protestu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
„Maminka na co sáhla, to se jí zdařilo. Nejen gymnastika, ale i to malování, měla i talent na psaní, velmi ji chválil například Ota Pavel. Jsem na ni pyšná, protože byla vždy čestná, aby se nemusela sama před sebou stydět. To jsou hodnoty, které učila i nás,“ svěřila se při vernisáži dcera Radka Čáslavská.
Z vítězky uklízečkou
Než by ohnula záda před komunisty, aby mohla dál sportovat, raději je ohýbala při mytí schodů. Hrazdu a kladinu nahradil kbelík, hadr a koště, protože jinou práci než uklízečky nedostala. Přesto o emigraci nikdy neuvažovala.
„Byla to výjimečná vlastenka s pevnými názory a sebedisciplínou. To jsou věci, které potřebuje každý národ, obzvlášť dnes,“ dodal Bažant.
Výstava k nedožitým 80. narozeninám Věry Čáslavské je součástí festivalu Sportfilm Liberec. „Jsme jediným místem v Česku, kromě Národního muzea v Praze, kde si výstavou osobnost Věry Čáslavské připomínáme. Je to unikátní záležitost. Máme tu i příležitostné razítko s přítiskem jejího tichého protestu na olympiádě v Mexiku 1968, kdy se při sovětské hymně dívala do země. Bude to sběratelská rarita,“ řekla ředitelka Sportfilmu Renata Balašová.
Výstava potrvá do 26. června. Výtěžek z dobrovolného vstupného půjde organizaci Adra na pomoc ukrajinským dětem. „S ohledem na to, co Rusko na Ukrajině rozpoutalo, by si to Věra ani jinak nepřála,“ dodala Balašová.
