Seniorní věk přináší různé neradostné důsledky, ale pokud jsme vnímaví, nabízí rovněž jednu výhodu: větší schopnost odstupu a nadhledu a tím lepší pochopení toho, o co jsme se snažili. Takže dnes, po 42 letech prožitých na golfu a okolo golfu, vidím zřetelně, že jsou dvě cesty, jak učit lidi hrát golf. Buďto do nich hustit jakýsi údajně ideální jednotný golfový švih. Nebo je učit hrát golf.

Po celý život člověka se vyvíjí jeho schopnosti vnímání informací a podnětů z okolí. Přesněji lze říci, že v průběhu našeho života se vyvíjejí kognitivní funkce. Díky nim jsme schopni vnímat okolní svět, reagovat na měnící se podmínky, učit se, přemýšlet a přijímat rozhodnutí. A jak získáváme více zkušeností, občas dospějeme do stadia, kdy jsme už schopni docenit nějakou důležitou informaci, neboť jsme dozráli k jejímu pochopení.
Přesně tohle se mi stalo, když jsem v zahraničním golfovém tisku četl rozhovor s jedním z nejuznávanějších světových trenérů. Claude „Butch" Harmon Jr., obecně známý jako Butch Harmon, v něm zdůrazňoval základní východisko jeho golfové školy: „Při výuce golfu jsou dva postupy. Buďto lidi učíte nějaký golfový švih, nebo je učíte, jak hrát golf. V mojí škole neučíme žáky golfový švih, protože každý člověk ho má jiný. My vyučujeme, jak s tím vaším švihem hrát lepší golf."

Už dlouhá léta jsem přemýšlel podobně. Ale vzhledem k tomu, že nejsem ozdoben žádnými odbornými certifikáty ani osvědčeními, obvykle si počínám zdrženlivě při vyjádřeních ohledně herní techniky. Ovšem v tomto případě se mohu opřít o názor odborníka skutečně povolaného. Otec Butche Harmona vyhrál v roce 1948 turnaj Masters a on sám během dlouhé trenérské kariéry učil golfisty jako Phil Mickelson, Tiger Woods, Adam Scott, Ernie Els, Greg Norman a z mladší generace například Dustin Johnson a John Rahm.

Co golfista – to rozdílný švih
Butch Harmon je přesvědčen, že některé golfové švihy se mohou zdánlivě podobat, ale v podstatě každý golfista vstupuje do této hry s dispozicemi pro vlastní, individuální švih. Doporučuje žákům i trenérům, aby se ohlédli do historie a zamysleli se nad velkou rozmanitostí herní techniky bývalých šampionů.

„Každý, kdo má rád golf, by měl navštívit World Golf Hall of Fame v St. Augustine. Tam najdete fotografie stovek různých švihů, z nichž většina může vypadat podivně, ale fungovaly skvěle. Vůbec nezáleží na tom, jak váš švih vypadá. Jediným klíčem k úspěchu je jeho spolehlivá opakovatelnost. Podívejte se například na Jima Furyka. Kdyby mu jeho otec v mládí změnil švih na nějaký cizí hezky vypadající, nikdy bychom o něm neslyšeli a nestal by se legendou golfu. Slavní golfisté měli a mají spoustu zvláštností v jejich švihu. Jediný společný jmenovatel úspěchu je přivést hůl během kontaktu s míčkem do správného úhlu a dokázat to spolehlivě opakovat."
Vím, že současná uspěchaná doba má ráda kratičké úderné slogany. Tak ještě jedna citace moudrého Butche Harmona, jeho vzkaz adeptům golfu: „Je mi úplně jedno, jak to děláte, jen když to funguje."

Jak si vybrat trenéra
I když v tomto ohledu neexistují přesné statistiky, troufnu si odhadnout, že v zahraničí i u nás doma většina trenérů nepochopila nebo nepřijala tuto teorii diverzity golfových švihů. Občas jsem ze zvědavosti pozoroval naše trenérky a trenéry, co vlastně adepty golfu učí. Bohužel si ve významné části případů zjednodušují práci tím, že každého vyučují jeden typ švihu, který se jim z nějakých důvodů zdá být ideální.
Podezřívám je, že často upřednostňují aspekty estetické, vnější efekty. Ty ovšem mohou být pro výkonný švih bezvýznamné, nebo dokonce kontraproduktivní. Zde nelze nepřipomenout Jima Furyka, který s jeho neuvěřitelně nestylovým švihem je stále jediným člověkem planety, který zahrál v oficiální soutěži jak 59, tak 58 ran.

Zdá se mi, že přehnaný důraz na eleganci a zdánlivou ladnost švihu je v naší době umocněn celkově narůstajícími sklony k narcisismu. Vlastně ani není těžké rozeznat na hřišti žáka takového trenéra, který se snaží klienty uspokojit důrazem na vnější efekt. Taková novopečená adeptka nebo adept golfu provedou jakýs takýs švih. A až poté, když se míček kutálí kamsi do blízkého rafu, si vzpomenou na lekce a zaujmou ladné „předpisové" finální postavení se smělým pohledem ke vzdálenému greenu a holí za zády, jak to vídají u hvězd profesionálního golfu. Jenomže tahle póza pro fotografy se u tohoto typu žáků vyladí až dlouho poté, když úder byl dokonán.

Hezký popis, jak dopadají žáci trenérů, kteří vyučují především ladnost a vnější efekt, jsem zažil ve Venezuele. Na hřišti Los Canales jsme s kamarády pozorovali dámu, která byla zjevně produktem této narcistní školy. Usilovně dbala na ladnost v každé části švihu, ale míčky od jejích holí létaly jen pár metrů a do všech stran. Můj cynický kamarád a skvělý golfista Daniel tehdy utrousil tiše: „Ten její švih je jako páv." Když viděl naše nechápavé obličeje, dodal: „Je krásný, ale nezpívá..."
Takže, adepti golfu, až si budete vybírat trenéra, nebojte se být vybíraví. Klidně jich vystřídejte více, dokud nenajdete takového, který si pozorně prohlédne váš švih, nahraje ho a poté podrobí pečlivé analýze. Pokud najdete takové trenéra, který bude ctít váš individuální švih a na jeho základě bude zvyšovat preciznost zasahování míčků, takového se držte. Pokud při první lekci váš nový trenér řekne, že vás nyní naučí perfektní nový švih, utíkejte pryč.

To platí i pro vrozené stranové rotace. Když padnete na trenéra, který vám už při první lekci řekne, že váš odnaučí váš přirozený fade, odejděte. Pokud najdete trenéra, který bude vaši přirozenou stranovou rotaci hýčkat a zdokonalovat, držet se ho.
Každý golfista má jednu stranovou rotaci – fade, nebo draw – jakožto přirozenou a spolehlivější. Je touhou nás všech naučit se i tu druhou, kterou nám sudičky nedaly do kolébky. To je krásná ambice a užitečná. Ale nikdy nikomu nedovolte, aby vám znechutil a zmátl vaši původní přirozenou stranovou křivku a „přeučoval vás". Znám případy golfistek a golfistů, kteří vinou takového násilného přeučování ztratili onu základní spolehlivou stranovou rotaci. A jak říká Tiger Woods – když chybujete na jednu stranu, lze s tím vyhrávat turnaje. Ale když začnete chybovat na obě strany, to už je velký problém.

Nestyďte se za zvláštnosti svého švihu
Zdánlivé neladnosti či atypické pohyby v golfovém švihu se nevyskytují jen u začátečníků. Také senioři ve vyšším věku často hrají švihem, jenž není vzorový ani pohledný. Důvody jsou mimo jiné v různých fyzických omezeních. I senioři s tím neladným švihem v mnoha případech ovšem hrají důstojné výsledky.

Proto bych rád dal seniorkám a seniorům radu, aby nenaslouchali eventuálním posměváčkům a nevyžádaným „expertům" a nenechali se znechutit komentáři na adresu jejich údajně „nedokonalého" švihu.
Jednou jsem v golfovém obchodě podstupoval fitting. Prodavač, který mi ten fitting dělal, se po několika ranách zadíval na čísla a křivky v Trackmanu a prohodil povýšeně: „To se teda divím, že vám to lítá skoro rovně s tímhle děsným švihem." Bylo to od něj neprofesionální a samozřejmě jsem odešel.
Vy všichni dříve narození, kdo milujete golf, nedbejte na povýšené poznámky na adresu vašeho možná „nestandardního" švihu. Vždycky si vzpomeňte na pravděpodobně nejúspěšnějšího trenéra světa Butche Harmona a na to, co říká žákům: „Je mi úplně jedno, jak to děláte, jen když to funguje."

Tak, ať vám to funguje a lítá ještě dlouhá léta, i když třeba o vás někdo říká jako o Jimmu Furykovi, že ten švih připomíná „boj s holí proti hadovi v telefonní budce".

Text: Ondřej Kašina

Související články:

Steven Brown: Práce s drajvrem Drajvy jsou pro krásu, ale paty dělají skóre. A přece se tentokrát zaměříme na nejdelší hůl v bagu... Největší chyby amatérů Během dlouhé doby mé golfové publicistiky jsem mnohokrát citoval legendárního Jacka Nicklause. Není divu. Pro moji generaci byl velkým vzorem od jeho chování na hřišti, přes her... Brooke Henderson: Délka a přesnost Třináctinásobná vítězka na LPGA Tour a držitelka dvou majorů Brooke Henderson už od dětství patřila mezi hrá... Pozorujte spoluhráčům let míčků, nikoliv švih a výbavu Koncem října se v Amata Spring Coutry Club v Thajsku hrálo amatérské mistrovství Asie a Pacifické oblasti. O hřišti samém by se dalo psát dlouho, je skutečné krásné a například ... Na greenu můžete hrát wedží, ale musíte se to naučit Jedno z chování, které v golfu zákonitě vede ke špatným výsledkům, je bezmyšlenkovitá mechanická hra be... Statistiky vyvracejí mýtus, že dřevo 3 je z odpaliště přesnější Mám rád statistiky. V naší post-faktické době jsme totiž vystaveni historicky největšímu přívalu informací, kt... Thorbjørn Olesen: Čtyřicetimetrová rána z bankru Patří k nejtěžším ranám v golfu. A je jasné proč. Každý golfista nejspíš ví, jak písek dokáže zpomalit h... Svobodná rozhodnutí Právě jsme vstoupili do podzimního období, které nabízí nejen krásu přírody oděnou do originálního různobarevn... Recept na vítězství = hrát nudně Jednou z knih, která nejlépe popisuje dekadenci soudobé společnosti, je dílo Neila Postmana „Ubavit se k smrti", kde autor analyzuje sílící potřebu lidí nechat se za každou cenu... Užitečné lekce z Oak Hill Když napíšu, že hřiště Oak Hill Country Club v Rochesteru, kde se hrál letošní major PGA Championship, bylo brutálně obtížné, vyzní to jako zjevné až banální. Podstatně objevněj...