Luboš Chládek: "Zdá se, že jsem v posledním roce našel ten klíč, který na mě funguje."

Začátkem května jsme Vás nechali nahlédnout do přípravy profesionálního kulturisty Luboše Chládka na letošní soutěže. V té době jej dělilo jenom několik málo dnů od vstupu do sezóny na WABBA Hercules Olympia, a také od následné účasti na PCA Universe, které pro Luboše znamenalo vrchol letošního soutěžního ročníku. Obě klání se mu vydařila. Na první zmíněné události, která se konala 7. května v Maďarsku, si poradil se všemi soupeři, na PCA Universe osm dnů nato nestačil pouze na domácího profíka Deana Whitea a vybojoval tak stříbro. Jde o výsledky, které si už nějaké to ohlédnutí zaslouží, a proto jsme pro Vás Luboše Chládka vyzpovídali v následujícím rozhovoru. Dříve, než se do něj začtete, připomínáme, že letošní sezóna pro něj ještě úplně neskončila. 19. června se v Itálii chystá nastoupit k Trofeo Fisicomania, soutěži pořádané pod hlavičkou Trofeo 2 Torri, a ještě o den dříve by se měl představit na mistrovství světa profesionálů federace WABBA!

S Lubošem Chládkem jste se na Ronnie.cz mohli setkat již v těchto článcích:
	Luboš Chládek: aktuální forma před jarními soutěžemi
	Luboš Chládek a Lukáš Rejholec - trénink prsou a tricepsů
	Luboš Chládek a Petr Sedláček - trénink paží

Luboši, pro Ronnie.cz jsi už absolvoval nějaké to tréninkové natáčení, ale rozhovor spolu děláme prvně. Proto, i když se budeme dnes věnovat především letošní sezóně a třeba i nějakému výhledu do budoucna, musíme to vzít trochu víc ze široka. Co tě přivedlo do posilovny a jak v roce 2014 došlo k tomu, že sis řekl, že si zkusíš první závody?

Máš pravdu. Na pár videích mě už diváci Ronnie.cz mohli vidět a dnes se setkáváme u rozhovoru, na který se moc těším a jsem za něj velice rád. Do posilovny mě přivedla myšlenka kamaráda na základní škole v deváté třídě. Dočetl se totiž v časopise, že když budeme 4x týdně cvičit s činkami a 1 až 2x týdně plavat, tak za půl roku budeme hrozný korby. A to přeci kvůli holkám na střední škole, která nás čekala, chceš! Po půl roce se ovšem nic výrazného nestalo, každopádně já u toho už zůstal a našel si v tom to svoje. Snažil jsem se zlepšovat a makat na sobě pravidelně. Po cca 8 až 9 letech cvičení jsem v roce 2014 stál poprvé na pódiu. Motivací mně tenkrát byli kamarádi z posilovny, kteří byli v přípravě, a moje tehdejší partnerka, která mě v té myšlence velmi podpořila. Vzhledem k okolnostem, že jsem v tu dobu byl také v dietě a ve slušné formě, tak jsem dotáhl přípravu do konce, oblékl poprvé závodní plavky a ucítil vůni závodní barvy.

Zalíbilo se ti závodění hned na první dobrou? Věděl jsi od té chvíle, že tohle chceš dělat?

Stát na pódiu byl zajímavý pocit a moje první myšlenky byly: "Co tady sakra jako dělám?" Ale vzhledem k tomu, že jsem dopadl dobře, a to hned třetím místem na mezinárodní soutěži NABBA, řekl jsem si, že nějaký potenciál by tam být mohl. A když jsem byl teď třetí, tak proč bych nemohl být příště první? No a motivace pak už šla sama, nastoupil jsem do kolotoče objemů a diet a doteď z něho nevystoupil. Ale myslím, že na prvních závodech jsem ještě nevěděl, jak moc to chci dělat. Prostě mě bavilo se zlepšovat.

Zakotvil jsi ve volných federacích a vyzkoušel sis jich už, myslím, celkem dost. Dokážeš vyjmenovat, v jakých všech organizacích jsi nastoupil? Je nějaká, kde se cítíš nejlépe?

Je tomu tak. Za sebou už mám starty v mnoha federacích a užívám si tu volnost, jakou mi dávají, i když v některých je to taky trošku sporné... Ale dobře, pojďme to tedy zkusit vyjmenovat. (úsměv) Moje začátky byly v NABBA a přidružené federaci WFF, poté se mi velmi zalíbila PCA, kde jsem nastoupil poprvé v roce 2017, a působím v ní doteď nejčastěji. Následovala britská UKUP v roce 2018, a poté její profesionální odnož WUP. Letos jsem pak absolvoval první závody ve federaci WABBA, kde jsem se setkal s neskutečně vřelým přístupem a přijetím. Osobně se asi cítím nejlépe v PCA, kde mám za sebou nejvíce závodů. Organizace jejich závodů je příkladná a stejně tak jejich jednání a feedback směrem k závodníkům. Člověk tam vesměs opravdu nemá co vytknout.

Když bys měl uvést výsledky, kterých si vážíš zatím nejvíce, jaké to jsou?

Tohle se mi vždy strašně špatně hodnotí. Hodně soutěží je pro mě něčím významných a nevím, zda dokážu říct, kterých si vážím nejvíce. V hlavě mám PCA 2019 v Maďarsku, kde jsem dokázal porazit Petera Molnára, který je nyní pravidelným účastníkem Olympia Weekendu v classic physique. Hodně si vážím vítězství na PCA UK Open 2021 nebo i teď druhého místa z PCA Universe 2022. Tohle jsou pro mě takové milníky, kdy mám pocit, že je to dobrý a něco jsem už možná dokázal.

Do soutěžní sezóny jsi vstoupil na WABBA Hercules Olympia v Maďarsku a mám pocit, že se tam našli závodníci, kteří si ten samý víkend odskočili na nedaleko pořádané regionální závody NPC. Neříkal sis potom, že jsi to taky mohl zkusit?

No jasně, že jo! Zvlášť pak, když člověk viděl ty šeky, které si odtud závodníci odváželi, a já je chvíli nato porazil. (smích) Nejsem si ale jistý, zda to nebylo regionální pouze pro maďarské závodníky. Holt kluci domácí to znají a mně nezbývalo nic jiného než dát maximum do jedné soutěže. Naštěstí se to vyplatilo.

Vím, že se obecně do NPC úplně nehrneš s tím, že až na to ta správná chvíle přijde, tak to poznáš. Přesto, pomyslíš občas na to, že bys jednou chtěl o ten přestup do profesionální ligy IFBB Jima Maniona zabojovat? A pokud ano, jaké okolnosti by se musely sejít, abys do toho šel?

To víš, že si s tou myšlenkou hraji, a o to více v momentech, kdy se tam dostávají kluci, které jsem již porazil. V podstatě jediná okolnost, na kterou čekám, je dostatek hmoty, abych i po zisku karty mohl rovnou pomýšlet na nějaké konkurenceschopné boje s našimi kluky, kteří jíž v IFBB Pro jsou. Věřím, že na jaře roku 2024 ta správná chvíle nastane a začnu se s nimi důstojně měřit. Přál bych si to.

Po účasti na WABBA Hercules Olympia, kde jsi bral první místo, pro tebe přišel, myslím, vrchol sezóny v podobě startu na PCA Universe. Co jsem sledoval, tak to pořadatelé vzali poctivě. Bylo vyprodáno, rozcvičovna měla být vlastně plnohodnotně vybavená posilovna. Jak se ti závody líbily po organizační stránce?

Je to tak, PCA Universe byl rozhodně můj letošní vrchol a nejdůležitější soutěž sezóny. Organizátoři to vzali opravdu poctivě a připravili pro závodníky naprosto perfektní podmínky. Jednalo se o hlavní závod sezóny jen pro kvalifikované z celého světa a rozhodně to tomu tak odpovídalo. Závodníci se včas volali na pódium. Bylo to super, a i když se program pro moji kategorii lehce protáhl, tak bylo vidět, že každý jeden člověk dělá opravdu maximum.

Vybojoval jsi druhé místo za Deanem Whitem, splnil sis tak cíl dosáhnout na těchto závodech medaili, ale přesto to bude asi takový hořkosladký výsledek, že?

Opět máš naprostou pravdu! Můj sen na tak velkých závodech bylo top 3, ostatně skoro jako na každých profi závodech je top 3 pro mě super výsledek. Ale to druhé místo je takové… No, přirovnal bych to k druhému místu na olympiádě v hokeji. Je to neskutečný úspěch, ale prostě poslední finálový zápas jsi prohrál. Stejně tak jsem to vnímal i já, protože jsme tam stáli už jen my dva a stojíš vlastně krůček od titulu. Bohužel řekli moje jméno jako první a já se musel "spokojit" s druhým místem. Prvně cítíš trošku hořkost, ale s každou další minutou a hodinou ti dochází, jak skvělí závodníci tam byli a jak velký je to úspěch a splněný cíl.

Co ti na vítěze chybělo?

Dean, ačkoliv neměl tak dobrou formu jako já, což byla moje hlavní zbraň, byl neskutečně vyvážený a donesl lepší a komplexnější balíček než já. Měl masitější záda, kulatější a plnější svaly bez viditelných slabin. Já mám rozhodně své přednosti, ale také slabiny, které Dean nemá, a tak právem drží titul prvního mistra Universe profesionálů PCA.

Pokud se PCA Universe bude konat i v příštím roce, pojedeš tam ten titul vybojovat?

Slíbil jsem manželce, že můj další start bude nejdříve na jaře roku 2024. Takže příští rok to ještě přenechám někomu jinému, ale věřím, že po tak dlouhé nabírací fázi budu mít tolik svalů, že už mě nebude možné porazit. (úsměv)

I když to v Coventry nakonec vítězstvím nedopadlo, tak myslím, že ses pro letošek o slušný kus směrem vpřed posunul. Viděl jsem porovnání tvé formy ze závodů z loňského podzimu a z exhibice v Maďarsku, na kterou jsi jel týden před Hercules Olympia. Vypadalo to nejenom plněji, ale také, že jsi jednoduše nějaké kilo nabral. Je tam nějaký rozdíl v hmotnosti?

Sám jsem byl překvapen. Zdá se, že jsem v posledním roce našel ten klíč, který na mě funguje. Je to stále poznávání sama sebe a nějak cítím, že se konečně povedlo ten klíč do toho zámku napasovat. Díky tomu jsem za půl roku, které od sebe dělily tyto fotky, dokázal nabrat 5 až 6 kg svalů. Věřím tedy, že při delší odmlce od soutěžní přípravy to už bude slušná porce masa.

Myslím, že měříš tak kolem 180 cm, nebo možná i o maličko víc. Jaká je podle tebe při takové výšce a tvé stavbě těla ideální soutěžní hmotnost, abys s tím jednak byl sám spokojený a aby to vypadalo tak, že by ani ten Dean White proti tobě neměl šanci?

Tady si dovolím odpovědět stroze... 110 kg… 2024. (úsměv)

Na soutěžích si sáhneš většinou na nějaké prize money, ale na živobytí to zřejmě nebude. Čím se živíš a jak se ti daří spojit práci s přípravou na závody?

To bylo vždy mým snem a cílem. Trošku jdu ve stopách Petera Molnára, který mi v tomto je vzorem a rádcem. Dává mi tipy na jednotlivé soutěže. Popravdě se z nás stali i trošku kamarádi a jsme dost v kontaktu. Prize money asi na kulturistické živobytí nejsou, ale věřím, že s tím, co mám za sebou posledního půl roku, by skromnější člověk v pohodě vyžil. Jinak se živím jako osobní trenér a coach, ať už pro závodníky, nebo kondiční cvičence. Díky tomu, že mám posilovnu doma a klienti mě navštěvuji zde, mám hodně času na svou rodinu a i na přípravu. Je to také hlavně tím, že mám dokonalou manželku, která mě v tom podporuje a chápe, že trénovat, jíst a spát je tak trochu vlastně moje práce.

Kdo tě v přípravě podporuje a komu bys chtěl touto cestou třeba poděkovat?

Jak už jsem zmínil, největší podporu mám v manželce Hance, a to takovou, že to slovy nejde popsat. Neumím to, ale věřím, že když se jí to občas snažím vyjádřit, chápe, jak moc to pro mě znamená. Podporu mám i v ostatních členech rodiny, ti mě ale nemají na očích každý den. (úsměv) Samozřejmě bez sponzorů by to nešlo a rozhodně obrovské díky patří firmě PROM-IN a Pavlovi Samkovi, díky kterému mám pro svou přípravu naprosto všechno, co potřebuji, a nikdy jsem v zádech neměl tak silnou podporu v oblasti sportovní výživy. Roky jsem se snažil být sportovcem PROM-INu a až loni se mi to povedlo. A kdoví, možná, že tohle je jeden z dílků toho klíče, který vede k pokroku v poslední době. Dále bych chtěl poděkovat firmě CannaCare, která se zabývá produkty CBD a CBG, díky kterým mám dokonalý spánek a netrpím předsoutěžní nespavostí, to je neskutečné plus. Také nesmím zapomenout na značku s oblečením Old Iron, díky které při tréninku vypadám stylově.

Děkuji všem čtenářům Ronnie.cz za přečtení a případné sdílení článku. A tobě, Míro, za příležitost se jim představit.