Kde je domov?

Americká autorka zahájila svou spisovatelskou činnost převážně publikací v časopisech či antologiích. Následně debutovala sbírkou povídek Člověk proti přírodě. Její první román Nová divočina byl zařazen do užšího výběru na Bookerovu cenu. Český čtenář si ji může přečíst v překladu Dominiky Křesťanové jako součást edice Světová knihovna Odeon.

Představte si dystopický svět, který ale není v hávu YA. Nedojde k nějaké děsivé katastrofě, ani diktatuře. Naopak plíživým způsobem se naše společnost dostává do situace, kdy kvalita vzduchu je natolik tristní, že lidé začínají být nemocní, ale kvalitní zdravotní péče není dostatečná. Vidět ve městě strom je rarita, na niž se můžete jít podívat jen přes oplocený prostor. Bea s Glenem vidí, že jejich malá Agnes pomalu umírá. Vykašlává krev a její tělo chřadne závratnou rychlostí. Ve chvíli, kdy mají možnost zúčastnit se experimentálního programu ve státě Divočina, neváhají ani minutu.



Co přesně program obnáší? Skupina dvaceti lidí, kteří se vzájemně neznají, jsou vsazeni na jedno z posledních neposkvrněných území přírody a začnou se nazývat Společenství. Pro jakéhokoliv jiného občana je vstup zakázán. Mají jen nejnutnější vybavení, zbytek se musí naučit v terénu. Lovit, vyrábět a starat se o to, aby nebyli sežráni divokou pumou. Od správců dostávají instrukce, na jaké stanici se mají pravidelně hlásit a zároveň jsou kontrolováni, aby po jejich existenci v divočině nezůstala ani stopa. Všechna pravidla jsou zapsána v Příručce, podle níž se musí důsledně řídit. Jakou cenu musí za čerstvý vzduch zaplatit?



Titul obsahuje sedm velkých částí; První část – Balada o Beatrici, Druhá část – Na začátku, Třetí část – Velké putování, Čtvrtá část – Balada o Agnes, Pátá část – Přítel, nebo nepřítel, Šestá část – Ke Kaldeře, Sedmá část – Zátah. Perspektiva vyprávění se střídá mezi matkou (Beou) a dcerou (Agnes). Prostředí děje nám prezentuje příroda, o které se můžeme domnívat, že se jedná o americkou, nicméně to není doslovně specifikované. A právě popisu života, svým způsobem až primitivního, se věnuje prakticky celý titul. Jak člověk reaguje na nedostatek, zda v sobě dovede objevit dávno mrtvé instinkty lovce a co se stane s dítětem, které zná už jen spaní v kožešině a dost často prázdný žaludek. Enviromentální drama se prolíná s napjatými rodinnými vztahy.



Kompozice nevytváří na první dojem text plný akce a dobrodružství se spoustou zvratů, ale plíživé, těžké a depresivní čtení, s mnoha filozofickými otázkami, kam se jako společnost řítíme a co dovede člověk člověku udělat. Syrové popisy živočišného sexu před celým kmenem, porodů i odepsání „slabého kusu“ bez špetky empatie. Jaké je objevovat svou identitu a sexualitu v divoké přírodě? Detailní popisy okolí na první pohled představují ráj na zemi. Pouze ale jen na první…



Úmrtí není výjimečným okamžikem a nestojí tedy za to si k někomu vytvářet větší emoční vztah. Mnohem horší je přijít o drahocenný provaz či zbraň. Mentalita účastníků výzkumu se mění, bezcílné bloudění po krajině je přestává bavit a cítí, že jejich svoboda je jen zdánlivá a spíše jsou v rukou teroru jednotlivých správců. Dostávají se k nim zprávy, že ve Městě je to ještě horší než v čase, kdy ho opouštěli. Romantické představy o krásné přírodě se střetávají s krutou realitou. Zůstanou v Divočině navždy? Bude jejich domovem?



Autorka krásně pracuje s pocitem deziluze. Tempo knihy, nádech i praktická absence jakékoliv naděje mi silně evokovala McCarthyho Cestu. Depresivní vize blízké budoucnosti. Jsme ve své podstatě jen hračkami pár vyvolených lidí, kteří rozhodují o našem osudu. Když budou chtít, seberou nám vše, co považujeme za své a co je nám blízké. My nejsme ti, co mají poslední slovo.

I když se jedná o obsahově těžší čtení, napsané je s lehkou rukou a velkým citem pro popis přírody a psychologie postav. Ať budete číst jakékoliv pasáže, budete mít pro jeho vypravěče pochopení a pochopíte jeho úhel pohledu. Tento román zřejmě nebude mainstreamovým trhákem, ale vaši pozornost si rozhodně zaslouží, protože jeho poselství je velmi silné.