Odhalení pomníku P. Janu Bulovi se uskutečnilo v sobotu 21. května v Rokytnici nad Rokytnou na Třebíčsku. P. Bula byl odsouzen v rámci babických událostí k trestu smrti, který byl vykonán 20. května 1952 v Jihlavě. Od justiční vraždy letos uplynulo 70 let.

Slavnostnímu odhalení předcházela mše svatá v kostele. Sloužil ji tamní farář P. Jan Krbec. Během ní připomněl osobnost P. Jana Buly, tak jak na něj vzpomínají pamětníci.

„Jejich první dojem, on je tak mladý. Ale rozuměli jsme mu a on rozuměl nám. Mládež ho měla ráda. I dospělí. Jen komunisté ne. Protože přitahoval lidi do kostela,“ poukázal P. Krbec.

„Měl nádherná kázání, chodili i lidé z okolí. Byl velice pečlivý, a když něco dělal, muselo to být dokonalé. Kromě kostela žil také spolkovou činností,“ pokračoval P. Krbet.

Působil v Orlu, cvičil a hrál ochotnické divadlo, maloval, věnoval se práci na zahradě, vypomáhal na obecním úřadě. Mládež se s ním scházela, diskutovala, sportovala, pomáhala, když bylo potřeba. 

„Všem říkal křestními jmény, nikdy se nerozčílil. Vše řešil v klidu. V roce 1946 šla jedna paní na faru ohlásit svatbu. Zpozdila se na poli, ale P. Bula vše potřebné ochotně zařídil. A ještě nalil do pohárků slivovici,“ přiblížil P. Krbec.

Zdůraznil, že P. Bula byl laskavý, vstřícný, vždy v lidech hledal to dobré a stmeloval je. „Tyto vlastnosti by ale neměli mít jen kněží, ale všichni lidé. V tom je P. Bula příkladem pro nás pro všechny,“ sdělil P. Krbec a dodal: „Věřím, že zde P. Bula nepůsobil jenom sedm let, ale že tu působí stále.“

Po mši svaté následovalo odhalení pomníku. Starosta Rokytnice Josef Herbrych vysvětlil, že na slavnost nepozval žádné významné hosty, protože se jedná o akci místních obyvatel.

Odhalení pomníku

Odhalení pomníku se proto zhostil P. Krbec a pamětník událostí před 70 lety dvaadevadesátiletý Jaroslav Vejmelka. Ani jemu se nevyhnula zvůle totalitního režimu.

„Zatčený jsem byl až po páteru Bulovi. Toho zatkli ve škole a odvlekli na faru. Přišli si pro mě ve čtyři hodiny ráno, když jsem ještě spal. Samopalem ze mě odhodili deku a odvlekli za vesnici, kde nás osm naložili na nákladní vůz a odvezli do Jihlavy,“ vzpomínal.

Rodina vlastnila 17 hektarů půdy, vstupu do družstva se bránila. „Chtěli, abych přesvědčil otce, aby do družstva vstoupil. Nakonec jsem vyfasoval čtyři roky, které jsem strávil v Jáchymově. Pustili mě o týden dřív,“ řekl s trpkým úsměvem. 

Následovala přednáška historika Michala Stehlíka, který se babickými událostmi dlouhodobě zabývá. Připustil, že v dnešní době jsou již všechna fakta dopátrána a nic nového se neobjevuje.

P. Bula ------------------------------------------------------------------------------------

 Narodil se 24.6.1920 v Lukově u Moravských Budějovic. Vysvěcen na kněze byl 29.7.1945 v Brně. Od srpna téhož roku působil jako kaplan v Rokytnici nad Rokytnou.

 Po smrti faráře P. Stanislava Lakomého v červenci 1949 byl ustanoven administrátorem rokytnické farnosti.

 K jeho zatčení došlo 30.4.1951. Byl jednou z obětí komunistickou justicí zinscenovaného babického procesu, při kterém padlo 11 trestů smrti. Mezi popravenými byli tři římskokatoličtí kněží. Proces byl reakcí na vraždu tří komunistických funkcionářů v Babicích.

 15.11.1951 stejného roku při vykonstruovaném soudním procesu v Třebíči byl odsouzen k trestu smrti oběšením.

 V roce 2004 byl zahájen v Brně beatifikační proces P. Jana Buly a slavnostně zakončen v roce 2015 společně s P. Václavem Drbolou. Ten byl farářem v Babicích, a i on byl popraven.

Dopis na rozloučenou

Dopis P. Jana Buly, který poslal před popravou z vězení: „Až tento dopis dostanete, bude ten, který takto vzpomíná, dívat se na Vás z jiného světa. Budu už s tatínkem, jehož poslední slova si často vzpomínám.

Říkal: Ty musíš jít spát se mnou. Mé místo nebude vedle něho. A přece budu blízko strýčkovi Karlovi, který mě učil první kroky a zde v Jihlavě složil své kosti. Na mne vzpomínejte v Lukově u tatínka…

Měl jsem mnoho plánů, jak víš, a stačí maličkost a je po všem. Ale nač nad tím lámat hlavu. Neptej se, proč jsem to musel být právě já. Udělal jsem mnoho práce, na kterou jiní mí předchůdci v Rokytnici potřebovali mnohá léta, aby ji udělali, a já ji udělal za rok, snad proto, že jsem měl vyměřený jen tak krátký život….

Já sám už ničím nemohu Tobě ani sourozencům ani mamince nahradit nic. Nezapomeňte na maminku žádný…

Připadá mi, jako bych odjížděl do vzdálených končin, po kterých jsem snad ve snu toužil, vzdálených – odkud, až se vrátím, nenajdu nikoho známého. A protože vím, že návratu není, vím, že Vy přijdete za mnou.“

Diskuze k článku