O tom, že se řítí něco velkého, hovořily tamtamy už před měsícem. Nový Top Gun s podtitulem Maverick se poprvé promítal americkým kinařům na akci CinemaCon a bylo to příznačné.
Tom Cruise, na jehož jménu, charismatu a fyzičce novinka stojí, Mavericka kvůli pandemii raději několikrát odložil, než aby slevil z uvedení na velkých plátnech a třeba začal vyjednávat se streamovacími platformami. Kinaři tak byli okamžitě na jeho straně. Jejich reakce? Tohle je jeden z filmů roku.
Cruise a studio Paramount ale pod marketingovým kotlem přitápěli dál. Světová premiéra se odehrála v San Diegu na letadlové lodi USS Midway, evropská na festivalu v Cannes, kde nad palácem prolétly stíhačky a Cruise dostal čestnou Palme d’Or.
Z Riviéry se filmaři přesunuli do Londýna, kde na královské premiéře herec švitořil s princem Williamem a vévodkyní Kate. A o Cruise nepřišly ani ječící davy v Tokiu nebo v Mexico City.
Celá tour působila jako z jiné doby, kdy jsme ještě neseděli u Netflixu, filmy mohly být globálními událostmi a existovaly hvězdy lákající davy do kin. Teď zbyla jedna poslední: devětapadesátiletý Cruise, dinosaurus, který se nikdy neobjevil na streamu ani v žádné televizní minisérii, protože dělá zkrátka pouze obrovské filmy do kina.
Jeho Maverick představuje v jeho úsilí dost možná vrchol – je to onen zlatý standard, blockbuster z časů, kdy velké filmy ještě nevznikaly ve studiových hangárech před zeleným pozadím, ale kdy z hangárů leteckých vyjížděly skutečné stroje, které se na nebi vrhaly do krkolomných kousků.
Když v marvelovce padá z nebe obří helicarrier, nevypadá to ani z desetiny tak dobře, jako když se herci v Maverickovi po několikaměsíčním tréninku skutečně vydali do oblak, kde sice F-18 přímo nepilotovali, ale v kokpitu je snímaly obří IMAX kamery.
Film vznikal skutečně ve vzduchu, kde herci a herečky sami obstarávali IMAXové kamery
Struktura nového filmu je podobná jako u původního, ale všechno je jaksi plnější, preciznější a rychlejší, i když sám Maverick zestárl a působí vyrovnaněji. Jako letecký kapitán nyní zamíří do letecké školy elitních pilotů učit partičku mladých lidí, mezi nimiž je i Rooster, syn jeho zesnulého parťáka Goose z prvního dílu.
Maverick je musí vycvičit pro nebezpečnou misi, dokázat, že je vůbec uskutečnitelná, a zklidnit napětí. Rooster ho tak trochu viní ze smrti svého otce, ale především z role, kterou Maverick sehrál u prvotního nepřijetí mladého pilota do námořních sil.
Miles Teller v roli Bradleyho „Rooster“ Bradshawa
Opět jde hlavně o to, splnit úkol. Maverick si sice rozkazy přebere po svém, autority ale nezpochybňuje. Ty ho sice označují málem za chodící veteš, ale nakonec Mavericka podrží, protože vidí, že nikdo lepší není. Už v prvním filmu padlo, že „tady se nedělá politika“, a ve druhém se také nikdo neptá, proč se do nové mise nebojácná letka vůbec pouští. Zato padne, že ve vzduchu je základem „nepřemýšlet, ale jednat“.
Ani tentokrát nemá nepřítel tvář, jde o bezejmennou zemi, kterou není ani Severní Korea, Rusko nebo „středoasijská republika“, jak bývá v podobných filmech zvykem. Pro splnění úkolu to není důležité, víc v tomhle vesmíru vědět netřeba – tenhle blockbuster nechce řešit skutečné společensko-politické konotace. A naopak se chce prodat do co nejvíce zemí.
Těžké to mít nebude. Vše je tu zalité zapadajícím sluncem, nejen když Cruise jede na motorce vedle startující stíhačky, ale i když plachtí s barmankou a dcerou admirála v podání Jennifer Connelly.
Tom Cruise v Maverickovi zahoří pro svobodnou matku v podání Jennifer Connelly
Řeší se překonávání limitů, přátelství i staré sliby, což by jinde bylo srandovně patetické, avšak tady to ve spojení s bojovými sekvencemi předává euforický optimismus, že jsou ještě možné skvělé věci a že to všechno možná dobře dopadne. I v současném rozviklaném světě je těžké, přetěžké tomu nepodlehnout.
Z devětapadesátiletého Cruise samozřejmě každý záběr dělá hvězdu, protože ani na sekundu nevypadá špatné. Když s klukovským úsměvem opakuje, že „tohle je jediný výraz, jaký mám“, vypadá u toho na čtyřicet.
Když se po jedné akci objeví v zapadlém bistru a ptá se, kde je, šokovaný klučina mu odpoví, že „na Zemi“. Sedí to: Cruise je skutečně mimozemšťan, analogový workoholik, který předběhl čas, protože skutečná čísla jsou nepochopitelná. Jedničku natočil před šestatřiceti lety, když mu bylo dvacet čtyři a stával se hvězdou. Za rok oslaví šedesátku.
U čísel ale můžeme zůstat. V Americe a v Kanadě se bude Maverick hrát na 4727 plátnech, což z něj dělá největší premiéru všech dob. Podle serveru Deadline by za první víkend mohlo globálně padnout až 180 milionů dolarů, což by představovalo největší Cruiseův otvírák v historii.
Ač do kina příliš nechodí starší diváci, kteří si jedničku pamatují, po extatických prvních ohlasech není důvod si myslet, že by tady nemohly padat rekordy. Cesta k nim je vydlážděná jak zmíněnou press tour, tak pečlivě budovanou mediální tváří superhvězdy, která v rozhovorech nemusí odpovídat na kontroverzní otázky navázané na angažmá ve scientologické církvi.
Po premiéře původního filmu, který pro mnohé platil za náborový snímek americké armády, se tradovalo, že počet přihlášek do námořnictva zaznamenal 500procentní nárůst. Teď bude klidně stačit, když takový nárůst zaznamenají pokladny kin. Abych parafrázoval Mavericka ze samotného filmu: Hollywood možná brzy padne na hubu. Ale dnes to nebude.
