Tohle není vaše první vystoupení v České republice. Koncertovala jste tady už několikrát. Máte ráda místní publikum? Odnesla jste si odsud nějaké silné vzpomínky?
Miluji české fanoušky. Jsou divocí a nadšení a mají srdce ze zlata. Mám spoustu vzpomínek ať už z festivalů nebo koncertů v klubech. Všichni jsou tam vždycky pořádně propocení a plní energie. Každá ze show v České republice zůstává hluboko zarytá v mé duši.
Jak moc se těšíte na plzeňský koncert?
Samozřejmě že hodně. Jsem naprosto nadšená z toho, že mohu znovu na Metalfestu vystoupit. Moc se těším, že zase uvidím své fanoušky, přátele a všechny ostatní úžasné české lidi.
Metalfest bude letos čtyřdenní, paradoxně díky covidu, zve pořadatel |
Co pro plzeňské fandy chystáte?
Zahrajeme výběr z naší tvorby, klasické písně a hymny, o nichž vím, že je bude publikum hrdě a nahlas zpívat s námi. A také máme přichystáno několik překvapení. Bude to velká metalová show!
Máte ráda koncerty na festivalech?
Vždy je pro mě ctí zazpívat pro velké publikum a vždycky do toho dám všechno, co umím, aby byl každý z fanoušků nadšený a užil si pořádný rock.
V České republice máte spoustu známých. Patří k nim i plzeňský filmař David Havlena. Jak spolupráce s ním vznikla?
Mám u vás opravdu hodně přátel a David je jedním z nich. Je to jeden z nejtalentovanějších filmařů, které jsem kdy potkala. Je super milý a hned jsme si padli do oka, když jsem ho před mnoha lety potkala poprvé. Pracoval s námi na mnoha videoklipech, které mám moc ráda. Zvláště na posledním dvojalbu Forever Warriors Forever United, kde udělal videa pro písně All For Metal, It Cuts So Deep, Lift Me Up, německou verzi skladby Davida Bowieho Heroes pod názvem Helden nebo německou píseň Freunde fürs Leben. A také natočil klip pro můj duet s Johanem Heggem z Amon Amarth, If I Can't Have You No One Will. Za těmito skvělými snímky je i hodně focení, protože je to také výborný fotograf. Pracoval se mnou i na mnoha článcích a rozhovorech pro magazín Spark.
Kdo jsou vaši další čeští známí?
Za ta dlouhá léta jsem v České republice získala velké množství úžasných fanoušků. Patří k nim skvělý kytarista kapely Seven Honza nebo Karla Tallas z časopisu Hard Rocker, která byla mou tlumočnicí ve vaší zemi.
Poslední dva roky byly kvůli epidemii koronaviru velmi podivné. Byla to těžká doba pro všechny, muzikanty nevyjímaje. Žádná turné, žádné koncerty. Jak jste tyto časy prožívala?
Pořád jsme mohli hrát speciální koncerty, jako jsou drive-in show, show na plážových židlích, živé přenosy a vlastně jsme loni absolvovali celé turné. Když jsem nebyla na cestách, šla jsem do studia a pracovala na nových nápadech a nových písních pro nové album, které vyjde příští rok. Také jsem vydala singl.
Právě tato deska hodně fanoušků potěšila. Šlo o záznam z vystoupení na festivalu Sweden Rock, kde jste odzpívala všechny písničky z legendárního alba kapely Warlock Triumph and Agony. Co pro vás tahle deska znamená?
Vždy jsem tohle album milovala. Tehdy to byl náš velký mezinárodní průlom. Jeho výročí jsme oslavili touto speciální živou nahrávkou, kde byly poprvé zahrány všechny písně z původního alba v celém rozsahu. Byla to velká zábava a mnoho z těchto písní zahrajeme na Metalfestu. Nemůžu se dočkat, až uvidím všechny. Opravdu se těším, až se vrátím do České republiky a zahraji si na tomto úžasném festivalu.
Za pětatřicet let, kdy se muzice věnujete, se branže poměrně výrazně proměnila.
Na dnešní době miluji tu svobodu. Můžete nahrávat u nezávislých značek, které vám věří a nechají vás dělat to, co cítíte a co se líbí vašim fanouškům. V osmdesátých a devadesátých letech to bylo jiné. Šlo o obrovský byznys, kdy vás svazovaly velké značky. Chtěly jen obrovské hity, které by vydělávaly peníze. To se mi nikdy moc nelíbilo.
Jaká má současnost negativa?
Zdá se mi, že dříve měla muzika větší hodnotu. Pamatuji se, že jsme vždycky byli natěšení, když jsme si museli měsíce i roky počkat na nahrávku svého interpreta. Skvělý pocit byl, když jste sledovali MTV a dali tam klip k vaší oblíbené písničce. Dneska tohle napětí vymizelo. Na internetu si můžete pustit v podstatě kdykoliv cokoliv. Je to sice na jednu stranu výborné, na druhou stranu dříve měla hudba v životě o hodně důstojnější postavení.
Nenapadlo vás za tu dlouhou dobu, co jste na scéně, říct někdy: Končím?
Zažila jsem spoustu nepříjemných období, nikdy mě ale nenapadlo, že bych s hudbou skončila. A to ani po dlouhém turné, kdy bývám opravdu hodně unavená. Zvláště když jedeme v zimě. Je spousta obtíží, ale pořád mám inspiraci a motivaci pokračovat. Je to složitá práce, ale je úžasné, že se potkáváte s výbornými lidmi a děláte, co vás baví.
V minulých letech opustilo tento svět mnoho skvělých muzikantů, řada z nich patřila k vašim přátelům.
Je strašné, kolik skvělých lidí nás opustilo – Ronnie James Dio, s ním jsem se přátelila, kytarista z jeho doprovodné kapely Jimmy Bain nebo Pete Steele, se kterým jsem nazpívala duet Descent. Velký vliv na mě měla zejména smrt Lemmyho Kilmistera. Ten pro mě znamenal opravdu hodně. Uvědomila jsem si, že nic nemůže trvat věčně. Člověk má někdy pocit, že je tu napořád, tak to však není. Když jsem letěla na jeho pohřeb, napadla mě první píseň na album Forever Warriors, Forever United z roku 2018. Jmenuje se Living Live to the Fullest a je Lemmymu věnována.
