Na konci června začíná NODO

Bienále NODO nabízí ve dnech 25. až 30. června osm světových a českých premiér hudebního divadla současnosti.

Festival zahájí dílem Salvatora Sciarrina Superflumina, jehož námětem je bezdomovectví, samota a opuštěnost. Šestidenní přehlídka vyvrcholí zvukově-prostorovým monumentem Prometeo. Tragédie slyšení. Jeho autorem je nejvýznačnější italský skladatel 20. století Luigi Nono. Prostor rozezní čtyři orchestry s dvěma dirigenty, pěvecký sbor, řada instrumentálních i vokálních sólistů, narátoři a rozsáhlá elektronická aparatura. To vše na osmi v několika metrech nad zemí vyvýšených pódiích, v majestátném prostoru krytého náměstí Trojhalí Karolina v centru Ostravy. Na produkcích osmi oper se letos podílejí týmy a umělci od nás, z Polska, Německa, Itálie, Slovenska, USA a Velké Británie.

Jak je tomu na produkcích Ostravského centra nové hudby zvykem, program festivalu zahrnuje nejen díla proslulých skladatelů, ale též nové opery skladatelů mladé a velmi mladé generace: Matouše Hejla z Prahy, Judith Berkson z New Yorku, James Laytona z Londýna, Lucie Páchové z Brna a Miroslav Tótha z Bratislavy. Součástí NODO 2022 bude také kompletní provedení Many Many Women od Petra Kotíka. Tento opus magnum z let 1975–78, šestihodinová skladba (bez přerušení) na text Gertrudy Stein (krátká povídka Many Many Women z roku 1910) dostane poprvé scénickou podobu. Jejím autorem je berlínský režisér, scénograf a výtvarník Jo Fabian.

Jak Many Many Women, tak Prometeo se naprosto vymykají tradičnímu pojetí opery. Přesto je Prometeo (1981–84, rev. 1985) Luigiho Nona všeobecně považován za jeden z vrcholů poválečného hudebního divadla. U Kotíkovy skladby je tomu jinak – skladba původně vznikla jako čistě koncertní dílo, které svou formou a mimořádným výkonem šesti zpěváků vybízí ke scénickému provedení. Luigi Nono, se kterým na Prometeovi spolupracovali výtvarník Emilio Vedova a (tehdy mladý) architekt Renzo Piano, pátrá ve svém díle po smyslu hudby a umění obecně. Nono se zde v úzké spolupráci s italským filozofem a politikem Massimem Cacciarim přiklání spíše ke konceptuálnímu pojetí opery. Premiéra první verze díla se uskutečnila v roce 1984 v odsvěceném benátském kostele San Lorenzo, o rok později už pak zazněla v revidované, finální verzi, a to v milánské tovární hale ocelářské firmy. Tímto „chrámem průmyslu“ bude v Ostravě Trojhalí Karolina – obří postindustriální prostor, který se stane jedním z protagonistů celého díla. Scénické realizace Prometea se ujme tandem Jiří Nekvasil a David Bazika a technický tým Národního divadla moravskoslezského v čele s Otakarem Mlčochem. O elektroniku se na místě postará tým z italského GRAIM studia pod vedením skladatele a zvukového designéra Lucy Richelliho.

Instrumentální složku obstará mezinárodní symfonický orchestr ONO – Ostrava New Orchestra společně se členy Ostravské bandy, a to pod vedením dirigentů Jiřího Rožně a Petra Kotíka. Vokální sekce pak čítá pět sólistů (sopranistky Jen Wu a Elizabeth van Os, kontratenorista Padraic Costello, kontraaltistka Justina Vaitkuté a tenorista Felix Heuser), dva narátory (Micol Pambieri a Sergio Basile) a rozsáhlý sborový part, kterého se pod vedením sbormistra Jurije Galatenka ujme Canticum Ostrava.

více o festivalu zde