Diablo Immortal má za sebou první čtyři dny v ostrém provozu a my jsme připravení se s vámi podělit o své úvodní dojmy. Jak se povedlo atmosféru akčního RPG převést na mobilní telefony? Co říkáme na ovládání, mikrotransakce a jak nás to celé zatím baví?

zdroj: Blizzard

Vašek Pecháček

Zas tak moc mi nepřipadá, že hraju Diablo, spíš mám pocit, že na typickou mobilní hru s typickou mobilní ekonomikou někdo plácl skin mojí oblíbené série, ovšem to, co hraju, je i tak zábava. Píšu to jako člověk, který strávil hodiny a hodiny hraním mobilního portu starého dobrého Titan Questu, takže to není tak, že by pro mě Diablo Immortal bylo nějakou první ochutnávkou úplně nového konceptu, ale tím spíš dokážu ocenit, co všechno dělá dobře.

Primárně dělá dobře ovládání. To je pohodlné, responzivní, skoro bych řekl až intuitivní – na to, že nejsem žádný velký mobilní hráč, se mi daří provádět přesně to, co chci udělat. A tím pádem se mnohdy cítím jako zatraceně drsný hrdina, když se svou nekromantkou ochromím řadu nepřátel kostmi vystřelujícími ze země, pak je všechny rozseknu kosou a následně mrtvoly vyhodím do povětří, což rozmetá na kusy druhou vlnu nabíhajících bestií.

Není to ale jenom nějaká tupá power fantasy, bezmyšlenkovitá klikačka, kde držíte útok a všechno před vámi umírá. Diablo Immortal umí být od začátku… No dobře, možná ne vyloženě těžké, ale v každém případě od vás vyžaduje snahu a pozornost. Zvlášť to tedy tvrdíme já s Jirkou, který hraje za kouzelnici a naše křehké čarodějnice si musí dávat zatracený pozor, aby je nějaký miniboss nezabil.

To by byla ta zábavná část. A v čem spočívá ta „mobilnost“, můj pocit, že se vlastně nořím spíš do hry oblečené jako Diablo než do Diabla samotného? Hlavně ve dvou faktorech. Tím jedním je obrovské množství lidí, kteří všude pobíhají. Ve městech i v dungeonech se to hemží hrdiny se jmény jako HarakiriCZ z gildy Ukrajina, kteří kolem sebe sypou barevné skilly – a instancování zaručuje, že mnohdy zdánlivě naprázdno, protože vy jejich nepřátele ani nevidíte, což potom působí vyloženě směšně.

Druhým důvodem není ani tak nějaký pocit, že by ze mě hra chtěla tahat peníze (nejspíš jsem ještě nedosáhl na dostatečně vysoký level), jako spíš její nepříjemné, lepkavé dolejzání. „Neopouštěj mě, hraj mě, zapínej mě, prosím!“ žadoní Diablo Immortal a každých deset vteřin mě zasypává odměnami za první poslední. Tady zlaťáky, tady předměty, tady jedno z padesáti různých druhů cingrlátek, u nichž nemám tušení, co znamenají. Zvlášť u těch předmětů mě to mrzí – chtěl bych, aby mi vypadávaly z truhel a poražených nepřátel, ne abych tu krásnou novou kosu dostal za denní login.

Můj dosavadní verdikt je ten, že v hraní ještě budu nějakou dobu pokračovat, protože to upřímně vůbec není špatný způsob, jak zabít nějakou tu hluchou dvacetiminutovku v práci nebo MHD. Ale že bych si Diablo Immortal zapnul coby svou večerní hru, kterou si chci opravdu užít? Tak to ani náhodou. 

Adam Homola

Já jsem spokojen. Dokonce bych řekl, že nadmíru. Mikrotransakce mi hra (zatím) necpe, místo klacků mi k nohám hází pořád něco nového a já si z toho seberu, co se mi zrovna líbí.

Diablo Immortal vyniká hned na několika frontách, ale za sebe musím vypíchnout něco, čemu bych mohl říkat třeba degustační hratelnost. Právě díky ní u hry můžu sedět pár hodin, ale třeba taky jen pár minut a uspokojivé je obojí. Pořád je tam totiž co ochutnávat: Příběhové úkoly, bounties, události, dungeony, rifty. Nic z toho samo o sobě nezabírá tolik času, aby se to nedalo stihnout během pár minut. Já se tak nemusím zakousnout a přežvykovat obří sousto, na které třeba nemám zrovna ani čas, ani chuť. Můžu jen ochutnat malou degustační porci a pořád jí být aspoň trochu nasycen.

Přesně to je pro mě v tuhle chvíli neuvěřitelně cenné, protože v současnosti nemám v osobním životě tolik času. Kdyby teď vyšlo Diablo IV, nemohl bych se mu věnovat tak moc, jak bych chtěl. Několikahodinové vysedávání u počítače je pro mě komplikovanější než kdy dřív.

Jenže Diablo Immortal je jiná káva. Na něj mi stačí jen pár minut třeba během venčení nebo cesty do práce a stačí to. Zabere to chvilku a i během ní stihnu něco splnit, dostanu za to odměnu, zabavím se a s dobrým pocitem to vypínám.

Degustační hratelnost by přitom nebyla možná bez cíleného streamlinování prakticky každého aspektu hry. Opravdu tu je vidět, jak si na to týmy vývojářů sedly a dlouho a důsledně promýšlely, jak celý zážitek udělat co nejvíc přímočarým a zároveň jak zachovat onu typickou hratelnost a pocit Diabla. To se jim povedlo na výbornou a výsledek je funkční, rychlá, příjemná hra. Která se mimochodem parádně ovládá jak dotykem, tak gamepadem.

zdroj: vlastní video redakce

Jistě, Diablo Immortal není tak vzrušující nebo tak zajímavé, jako nejspíš bude čtyřka, nebo jako byla trojka či dvojka. Pořád je to ale pohodová, promyšlená a především zábavná hra. Za mě tedy (zatím) jednoznačný palec nahoru. A jestli mi budou v endgamu držet vývojáři pistoli u hlavy a nutit mě do mikrotransakcí, bez kterých to pak třeba vůbec nepůjde, mi bude upřímně jedno. V té chvíli budu moct hru opustit s pocitem, že jsem z ní vytěžil pár desítek hodin zábavy. Zadarmo.

Šárka Tmějová

Byla jsem lapena. Tak trochu jsem doufala, že se to Diablu Immortal nepovede – že bude na mobilu trpět na mizerné ovládání, nutit mě kupovat si vstupy do každého dungeonu nebo že bude podobně jako trojka hýřit barvičkami. „Bohužel“ se i na relativně malém displeji mého iPhonu XR ovládá velmi pohodlně, do levelu 53 mě donutilo si koupit akorát battle pass za nějakých sto padesát korun, což jsou dneska, bratru, dvě kávy a udělala jsem to velmi dobrovolně, no a stylizace je mi tentokrát také sympatická.

Jistě, na internetu už se to hemží články, jak je mobilní Diablo pay-to-win, protože kdybyste si měli koupit úplně všechno, zaplatíte astronomického dva a půl milionu korun. Jenže já nemám úplně ambice stát se královnou PvP a zatím mi hra i bez investic přihrává v lootu dostatečné množství legendárek, aby aktivovala ta správná dopaminová centra mého mozku a zvládla si mě zaháčkovat.

Netuším, na jak dlouho, mobilní hry u mě málokdy mají delší trvanlivost než pár měsíců, ale když budu někdy v budoucnu potřebovat zahnat bažení po Diablu, respektive nějakém tom bezmyšlenkovitém klikání (ťupání?), určitě se nebudu zdráhat použít Immortal. Zvlášť když je po prvotní náloži dat instantně přístupné kdekoliv, kde je mobilní datové připojení. Takže třeba i v metru. Na kratičké seance, které bych jinak stejně strávila s mobilem v ruce projížděním Twitteru nebo Instagramu, je prostě ideální.

Jiří Svák

Ze všech účastníků společného článku jsem na tom se svou herní dobou nejblíže Patrikovi, vizte níže. Ve hře jsem už stačil získat závratných 10 levelů, tudíž do mého hodnocení se nějaké obavy o zpoplatněném endgamu vůbec nemohou promítnout. To jen na srozuměnou.

A co si odnáším z toho mého malého úseku hry? Zábavu. „Je to takové streamlinované Diablo 3“, řekli by na Moravě. Ale ne zas tak moc, aby hra působila tupě a nezáživně, řekl bych já. Alespoň to tedy platí pro hru za čaroděje, kterého jsem si z nabídky hrdinů vybral coby zkoušku ovládání na mobilu. Napochodovat s barbarem k monstrům a pomačkat virtuální tlačítko pro údery, to je snadné, ale zaměřovat kouzly, to se hned pozná, zda v hodnocení přívětivosti hra obstojí!

Diablo Immortal obstálo. Na mobilu se ovládá velmi pohodlně, váš primární útok má samozaměřování, takže ani hraní postavy na dálku není krkolomné, na druhou stranu další kouzla a speciální schopnosti už nějaké pozicování vyžadují, takže se zavřenýma očima byste ve hře moc nepochodili.

Troufnu si říct, že dotyková obrazovka sedí hře lépe než gamepad. Ten pro Xbox One má opravdu obří input lag a podivný drifting, takže se hra místy téměř nedá ovládat. Platí to i na PC, takže to bude asi nějaká softwarová chyba. Překvapivě, DualShock podobné chování nevykazuje, tak nevím, kde udělali inženýři NetEase či Microsoftu chybu.

I při plné funkčnosti ovladače se ale projevují u PC portu podivné UX nedodělky, například že scrollování obrazovkou nelze provést joysticky, ale musíte ovládacími prvky napodobovat swipování dotykem, pohyb v menu používá kurzor namísto obvyklého cyklování pomocí páček i D-Padu a podobně. Inu, je vidět, že tahle hra je prostě mobile-first. Hrajete-li na PC s myší, může být vaše zkušenost odlišná, já jsem ale Diablo už zvyklý hrát na konzoli (díky Diablu 3), tak mi gamepad přišel jako automatická volba a kombo myš/klávesnice jsem ani netestoval.

Jinak se mi obojživelnost Diabla Immortal vlastně líbí, na mobilu v MHD si dáte krátkou herní seanci a pořádný zátah zase doma na PC, se stejnou postavou a progresem. Hra je na takové disparátní hraní navržena a savy v battle.netu fungují. Ze začátku sice autentifikační servery kolabovaly pod náporem hráčů, takže se do účtu nedalo přihlásit, ale teď už jsem problém nezaznamenal.

Z pohledu člověka, který hry na mobilu prakticky vůbec nehraje, ale zato má rád všechny tři díly Diabla, je Immortal vlastně úspěch. Určitě ve hře nebudu trávit večery kombinováním bonusů z výbavy a konstruováním dokonalého PvE buildu, jak jsem to dělával v plnotučných PC vydáních, ale jako jednohubka na nesoustředěné hraní funguje Diablo Immortal dobře. A hra mi zatím pod nohy nehází žádné P2W klacky ani bezplatné hraní nijak nepenalizuje, takže se mi velmi dobře daří ignorovat její free-to-play mikrotransakční podstatu. A co až se to stane? Na mobilu uvolním 12 GB a budu spokojený.

Patrik Hajda:

Diablo Immortal jsem sice ještě nehrál, ale zato jsem si povyzvedával úplně všechny denní odměny. Dokonalé!

zdroj: Blizzard