O americkém  webu  Forward.com jsem nikdy  neslyšel. Přesto,  že  jak si člověk přečte  v tiráži, se má  jednat o největší  americké  informační medium  v  židovských rukou. Prostě portál  amerických  židů. A jejich  vlivový  orgán. A že  židovská lobby  reprezentuje  v USA  velkou sílu netřeba zdůrazňovat. Proč se o něm zmiňuji?

Protože  se na nás  valí  z televizních o a počítačových obrazovek, tisku, rozhlasu  neustále  vlna hovořící, jak Ukrajina bojuje  za demokracii, jak ji Putin  zlovolně  a neoprávněně  označuje  za  nacistický  stát a jak  lže, protože  Kyjev  a  osobně  prezident  Zelenský, co by  původem  žid  nemohou být spojováni s nacismem a   že  Azov, no Azov možná… možná  někdy v prvopočátku  k náckům určité sympatie  choval, ale nyní  že to jsou vysoce motivovaní  vlastenci, ale  v žádném případě  nacisté. Zkrátka, že  slova  Ukrajina a  demokracie, dokonce  vzorová, jedno jsou. Že  jde jen  brutálně zlovolnou ruskou pomluvu.

Jeden  z čtenářů  mne  právě  z tohoto  důvodu upozornil právě na  ten americký  židovský portál.  A na něm  na  článek

Nazi collaborator monuments in Ukraine

Pomníky nacistických kolaborantů na Ukrajině

Tentokráte  vám ho  nenabídnu. Ne  proto, že  by  překladač  stávkoval. Nýbrž prostě  kvůli tomu,  že  obrovsky  dlouhý. A když  vlk napíše obrovsky  dlouhý,  tak  to už  tedy  znamená, že  ho  nelze  učíst. Ta délka  je  dána  množstvím FAKTÚ a FOTOGRAFIÍ  dokumentujících  každé jednotlivé  tvrzení  portálu  FORWARD, opakuji  reprezentativního webu  amerického židovstva,  že ona  demokratická  Ukrajina, vzor  demokracie, která  s nacismem opravdu  nic  společného nemá    HEROIZUJE ukrajinskou  válečnou kolaboraci  s hitlerovým Německem, jeho represivními orgány,wehrmachem, jednotkami SS a  tak podobně. A  vlastně  na  těchto atributech, svým způsobem, založil národní identitu. To neříká ani vlk, ani Kosa,  nýbrž  web  Forward.com   americké židovské obce!

Američtí  židé  odvedli skutečně mimořádně pečlivou a podrobnou dokumentaristickou práci! Chci ji mít  v archivu Kosy!!!

Jenže  co s tím článkem udělat? Jak  vám jej doručit  v nějaké snesitelné délce  a podobě? Aby neztratil svou průkaznost a  dokumentační dokonalost? Napadá mne jediné  – vybrat z něj fotografickou dokumentaci  – tedy jen její  část, abyste  získali  dostatečný  vhled!  Zájemci o hlubší prozkoumání si  vystačí s výše uvedeným linkem. A ani tu  nepředložím celou. Kvůli délce. Ale ono je to stále stejné  – jeden praotec ukrajinské státnosti, co se těžce zapletl s nacisty za okupace Ukrajiny za druhým a  jeho  sochy, pamětní desky, busty, pojmenování náměstí a ulic na jeho počest, po celé Ukrajině. Myslím,  že  to, co  si přečtete celkem postačuje k vytvoření  obrazu.

Vlevo: přehlídka na počest generálního guvernéra třetí říše Polska Hanse Franka, Stanislaviv (nyní Ivano-Frankivsk), 1941 (Wikimedia Commons). Vpravo: pochod připomínající založení 14. divize Waffen Grenadier SS (1. galicijská), L’vov, 28. dubna 2014 (Yuri Dyachyshyn/AFP přes Getty Images)

Vlevo: Pomník Stepana Bandery, slavnostní zahájení, Lvov, 13. října 2007 (Wikimedia Commons). Vpravo: Památník vlajky, Ivano-Frankivsk (Wikimedia Commons).

Vlevo: brána ověšená transparenty vítajícími nacistickou invazi na Ukrajinu, Žovkva, 1941. Horní transparent: „Heil Hitler! Sláva Petljurovi! Sláva Banderovi!“ (Vojdy nacionalisty Symona Petljury z dob první světové války zmasakrovaly desítky tisíc Židů). Prostřední transparent: „Ať žije nezávislý suverénní ukrajinský národ! Ať žije vůdce Stepan Bandera!“ Spodní transparent: „Heil Hitler! Sláva nepokořeným německým a ukrajinským ozbrojeným silám! Ať žije Bandera!“ (Wikimedia Commons). Vpravo: Banderův pomník, Ternopil

Vlevo: Stepan Bandera (Wikimedia Commons). Vpravo: Pochod krajní pravice na počest Banderových 112. narozenin, Kyjev, 1. ledna 2021 (Genya Savilov/AFP přes Getty Images)

Vlkův  vstup:

Pro úplnost – dodávám, že  Wikipedie, krom jiného, o zásadovém demokratovi a otci demokratické Ukrajiny uvádí toto:

Roku 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého k trestu smrti, ale rozsudek mu byl později změněn na doživotní odnětí svobody. Během dvou soudních procesů si získal proslulost svou plamennou obhajobou ozbrojeného boje proti polskému státu. Z vězení uprchl nebo byl propuštěn (údaje se dosud liší) roku 1939 po napadení Polska, poté co správa věznice v Brestu následkem válečných událostí prakticky zanikla.

Vlevo: památník Romana Shukhevycha, Krakov (Wikimedia Commons). Vpravo: Basreliéf Šuchevyčova rodného domu L’viv (Wikimedia Commons)

K Šuchčevyčovi  je potřeba  dodat,  že on dal přímý pokyn k Volyňskému masakru, kde banderovci zlikvidovali  mimořádně  hrůzným způsobem nejméně  100 000 židů, Poláků a Čechů.

Ale  opět ocitujeme, co se  týče  Volynského masakru Wikipedii:

Volyně

Někteří polští historici odhadují, že na ukrajinské Volyni a Haliči bylo povražděno (1943–1945), jednotkami UPA až 100 000 polských civilistů, dalších půl milionu Poláků z oblasti uprchlo.^[3][4] UPA brutálně vyháněla či zabíjela Poláky, nešetřila v mnoha případech ani Židy.

A  Šuchčevič  je  po Banderovi hned  ten další nejvyyšší  svatý na  ukrajinském národním orloji!!!!

Vlevo: Yaroslav Stetsko (Wikimedia Commons). Vpravo: Busta Stetko, Ternopyl (Wikimedia Commons).

Jaroslav Štěcko (1912–1986), který v roce 1941 vedl ukrajinskou nacistickou kolaborantskou vládu, která vítala Němce a deklarovala věrnost Hitlerovi. antisemita Stetsko napsal : „Trvám na vyhlazování Židů a na nutnosti přizpůsobit německé metody vyhlazování Židů na Ukrajině.

Vlevo: Dmytro Paliiv, hlavní velitel SS 14. divize Waffen Grenadier SS (1. Galicijská), vpravo na ceremonii SS, 1943/1944. Vpravo: Paliivova plaketa, L’viv (Wikimedia Commons).

Vlevo: Taras Bulba-Borovets (uprostřed) se štábem, 21. září 1941 (Wikimedia Commons). Banner: „Svoboda Ukrajině! Smrt Moskvě!“ nalevo od svastiky; „Ať žije německá armáda!“ napravo od svastiky. Vpravo: Bulba-Borovetsova plaketa a basreliéf, Bystrychi (Wikimedia Commons)

Vlevo: Andryi Melnyk (Wikimedia Commons). Vpravo: pamětní komplex Melnyk, Volja Yakubova (Wikimedia Commons)

V roce 1940 se Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) rozdělila na dvě frakce: OUN-M v čele s Melnykem a OUN-B v čele se Stepanem Banderou. Melnykova frakce byla stejně genocidní jako Banderova – noviny OUN-M vesele oslavovaly likvidaci kyjevských Židů v Babím Jaru

Vlevo: oblouk vítající nacistickou invazi, 1941 (Eduard Dolinsky). Horní banner: „Heil Hitler“. Spodní transparent: „Sláva Hitlerovi. Sláva Melnykovi“. Vpravo: Socha Andryje Melnyka, Ivano-Frankivsk (mapy Google)

Vlevo: příslušníci pochodu 115. praporu Schutzmannschaft v Kyjevě, 1942 (Wikimedia Commons). Vpravo: památník Bukovinskij Kuren, Černovice (Wikimedia Commons)

Černovice – památník Bukovinského kurena, velké polovojenské formace složené z členů OUN-M (viz záznam Andryi Melnyka výše). Jednotka byla původně vytvořena v ukrajinsko-rumunském regionu Bukovina a zamířila do Kyjeva po nacistické invazi na Ukrajinu v roce 1941. Podle několika zpráv jednotka vpochodovala do Kyjeva přibližně v době masakru v Babi Jar , kdy nacisté pomáhali ukrajinskými nacionalisty zastřelili během dvou dnů 33 771 Židů v jednom z nejděsivějších masakrů holocaustu.

Vlevo: Oleksa Babiy (Wikimedia Commons). Vpravo: Židé byli nuceni se svléknout, než byli zavražděni v Babi Yar, Kyjev, 29.-30. září 1941 (United States Holocaust Memorial Museum, Archiv Ernsta Klee)

Žitomir – Toto město  má pamětní desku člena OUN-M Olekse Babiy (1909–1944), který se přímo účastnil masakru v Babi Yar, když sloužil v Sonderkommando 4a jednotce Einsatzgruppe C, eskadru smrti SS, která nese primární odpovědnost za vraždu. O dva roky později se Babij stal důstojníkem v SS Galichina, ukrajinské divizi Waffen-SS

Vlevo: Úvodník Ukrayins’ke Slovo „Žid je největší nepřítel našeho lidu“, 2. října 1941 (Libraria.ua). Vpravo: dočasná výstava na poctu ukrajinským nacionalistům, včetně Ivana Rohacha, jako „obětem“ nacistů, postavená ukrajinskou vládou u příležitosti uctění památky Babího Jara, Kyjev, podzim 2016 (Eduard Dolinský). antisemita Rohach publikoval a redigoval Ukrayins’ke Slovo, noviny OUN-M, které hlasitě obhajovaly genocidu ukrajinských Židů. 2. října 1941, tři dny poté, co Němci a ukrajinští kolaboranti vyhubili 33 771 Židů v Babím Jaru , vydal Rohách úvodník nazvaný „Žid je největší nepřítel lidu“, v němž vyzval Ukrajince, aby Židům neprokázali slitování (vlevo nahoře).

Oleg Olzhych (Wikimedia Commons). Vpravo: pamětní deska Olžič, Kyjev (Wikimedia Commons) M. Olzhych přišel do Kyjeva jako součást formace OUN-M určené na pomoc nacionalistickému převzetí Ukrajiny v roce 1941. Stal se klíčovou postavou v Ukrajinské národní radě. Tato entita OUN-M koordinovala formování ukrajinské pomocné policie, která pomáhala Němcům. Publikovalo také propagandu, jako je Ukrayins’ke Slovo (viz výše uvedený záznam Ivana Rohacha).

Vlevo: Ivan Kedyulich (Wikimedia Commons). Vpravo: příslušníci 115. praporu Schutzmannschaft, Kyjev, 1942.

. Ivan Kedyulich (1912–1945) byl členem OUN-M, který přišel do Kyjeva se stejnou formací jako Oleg Olzhych (viz záznam výše). Kedyulich se stal náčelníkem městské místní pomocné policie, která pomáhala nacistům s masakry v Babi Yar a jinde. Policejní jednotky organizované Kedyulichem také zajišťovaly bojovníky pro Schutzmannschaft prapory Vpravo nahoře bojovníci 115. Schutzmannschaftu v Kyjevě, 1942.

Ivangorod – deska Kostovi Himmel’raichovi (1912–1991), OUN-M , který spolupracoval s Ivanem Kedyulichem (viz záznam výše) na vytvoření kyjevské Němci kontrolované místní pomocné policie. Himmel’raichova deska, stejně jako mnoho dalších desek ukrajinských spolupracovníků, je umístěna na škole, kde je prezentován jako vzor pro děti.

Vlevo: Ivan Klymiv-Legend (Wikimedia Commons). Vpravo: Socha Klymiv-Legend, Silets‘ (Wikimedia Commons). Německou invazi na Ukrajinu v červnu 1941 doprovázely rozsáhlé pogromy, které vyústily v zavraždění tisíců Židů na celé západní Ukrajině. Mnohé byly organizovány a podněcovány OUN-B – pobočkou OUN Stepana Bandery (více o rozdělení OUN viz výše uvedený záznam Andriye Melnyka). To zahrnovalo Ivana Klymiva (1909–1942) aka Klymiv-Legenda, který šířil letáky vyzývající ukrajinské obyvatelstvo k zabíjení Židů.

Vlevo: Oleksandr Gasyn (Wikimedia Commons). Vpravo: Gasynův pomník, Konyukhiv (Edward Dolinsky). Konyukhiv a čtyři další lokality – Konyukhiv má památník, muzeum rodákaOleksandra Gasyna (1907–1949), náměstka ministra obrany v samozvané vládě OUN-B z roku 1941. Poté Gasyn úzce spolupracoval s kolegou spolupracovníkem a velitelem UPA Romanem Shukhevychem, když UPA prováděla etnické čistky Poláků (viz záznam Vasyla Vasylyashka níže)

Vlevo: Yaroslav-Mykhailo Starukh, uprostřed (Wikimedia Commons). Vpravo: Busta Starucha, Zolota Slobová (Screenshot/YouTube)

Zolota Sloboda – Busta Jaroslava-Mychajla Starucha (1910–1947), tajemníka ministerstva informací a propagandy v samozvané vládě OUN-B. Vesnice má také Starukhovu desku na školní budově, kde je propagován jako příklad dětem.

Vlevo: L’vovský pogrom, 1. července 1941. Vpravo: pamětní deska 30. června 1941 vyhlášení kolaborační vlády OUN-B L’viv (Wikimedia Commons)

Zleva: Lvovský starosta Jurij Polyanskij, druhý zprava, vítá polského generálního guvernéra Třetí říše Hanse Franka (zcela vlevo) ve městě, Lvov, 1. srpna 1941 (Polský národní digitální archiv). Vpravo: Polyanskij plaketa, L’vov (Kamenyar)

Vlevo: Oleksandr Lutskyi (Wikimedia Commons). Vpravo: Památník Všichni bojovníci za svobodu Ukrajiny s Luckym vpravo, Bodnariv (Wikimedia Commons)  Bodnariv a L’viv – Bodnarivův pomník Oleksandru Lutskyimu (1910–1946), důstojníkovi pomocného praporu Nachtigall který v červnu 1941 vpadl na Ukrajinu spolu s dalšími silami Třetí říše. Nachtigall byl prapor v Abwehru, divizi vojenské rozvědky ozbrojené síly Třetí říše. Byla složena z ukrajinských dobrovolníků, především z pobočky OUN-B OUN. Ukrajinským velitelem byl Roman Šuchčevyč , který je dnes oslavován po celé Ukrajině

Vlevo: prapor Nachtigall ve Lvově, 30. června 1941. Vpravo: 201. prapor Schutzmannschaftu s Romanem Šuchčevyčem. v první řadě, nejblíže ke kameře, 1942

Vlevo: Omelyan Polovyi (Wikimedia Commons). Vpravo: Plaketa Polovyi, Ternopil (Screenshot/YouTube)

Ternopil – Pamětní deska a ulice na počest Omelyana Polovyiho (1913–1999). Polovyi následoval známou cestu členů OUN-B, sloužil v  jednotce  Nachtigall , poté velel četě v 201. a později se stal plukovníkem UPA. Polovyi a další bojovníci OUN-B z Nachtigall, Schutzmannschaft a místních pomocných policejních praporů získali praktické zkušenosti s prováděním holocaustu v letech 1941 a 1942. Tato vražedná zkušenost byla využita v roce 1943, kdy vstoupili do UPA a zorganizovali etnické čistky. Poláků.

Vlkův  dovětek:

Pěkné, že? A to jsme  asi tak v  1/3  toho článku Forwardu.com. A  to jste viděli jen  fotografii  ve stylu tenkrát a dnes a úplně nejnutnější  text. Necítím potřebu, resp,  nemám dostatečně  kachní žaludek na  to , abych pokračoval.  Takhle  to pokračuje  dál a  dál. Opakuji – dokumentace amerických  židovských obcí!   O tom  jak dnešní  Ukrajina  zachází se  svými nacistickými zrůdami a  jejich odkazem!  Něco, co nikdo na  dnešním Západě nechce  a nehodlá  ani vidět, ani vzít  v úvahu – Zelenský je přece žid  a tudíž tam nemůže  být  nacismus  nám říkají!

Ani náznakem netvrdím, že  Zelenský  je  nacista nebo že  s tou  ideologií sympatizuje. Ale je  zcela  zjevné, koho novodobá Ukrajina  vnímá  jako svoje praotce!!!!  Detail toho  amerického textu  dokládá , kolik pomníků bust, ulic, náměstí, atd.atd.  má  každý  z  těchto herojů napříč  Ukrajinou. Žádná zapomenutá deska  v ukrajinské Horní Zlámané Lhotě!

Těmhle herojům  se provolává sláva!

Nikdy  bych  si nedovolil  tento materiál  vydat, kdyby  nepocházel z AMERICKÉHO  zdroje. Navíc  jak s e sám ocenil  – hlavního  tiskové  orgánu  amerických  židů!!!

Viz  tzv. Mise  webu

Mise

The Forward je nejvýznamnější židovský hlas v americké žurnalistice. Naše vynikající zpravodajství o kulturních, sociálních a politických otázkách inspiruje čtenáře všech věkových kategorií a oživuje konverzaci napříč generacemi a různými segmenty naší komunity. Naše anglické a jidiš platformy staví na stoletém dědictví uchovávaném v našich archivech a vedou k hlubšímu pochopení toho, co znamená být Židem v 21. století.

Slava  Ukrajině!  Slava herojam!

Jen musíme  vědět , jaké Ukrajině a jakým herojam!