Neuvěřitelná zpráva zdrtila zejména obyvatele Třebíče. Na Ukrajině při bojích u Charkova zemřel občan města Michal Janík. O této tragédii nejdříve informovali jeho kamarádi na sociálních sítích.

Později tuto zprávu potvrdilo ministerstvo zahraničí. To také usiluje o převoz těla Čecha zabitého v Donbasu do České republiky.

Janík byl prvním českým dobrovolníkem, který zemřel při pomoci na Ukrajině. Česká televize uvedla, že zemřel po zásahu minometným granátem, na Ukrajině působil několik měsíců.

„Se svolením rodiny a velkým zármutkem oznamujeme, že dne 10. 6. 2022 v ranních hodinách padl v boji český dobrovolník a úžasný člověk, Michal Janík. Svůj klid našel při úporném boji po boku svých kolegů o strategicky důležitou pozici, díky čemuž byla úspěšná evakuace civilistů z přilehlé vesnice,“ píše na Facebooku Marek Wiesner.

„Kamarád Michal J. z Třebíče, jinak zvaný Španěl, byl zabit na frontě u Charkova. Od začátku války na Ukrajině se snažil poskytovat lidem humanitární pomoc. Ať je mu země lehká,“ informuje na stejné síti Milan Votypka.

„Tak to v životě chodí, že vám občas zkříží cestu lidi, kteří se prostě vymykají standardnímu životu tady a teď. Zapamatujete si je nafurt. Třebíčáci Michala Janíka znají a mají na něho různé vzpomínky. Já jsem si svého času taky vyslechla mnoho řečí, když jsem ho nechala pomáhat na akci naší neziskovky,“ zní příspěvek Zdeňky Palátové.

„No, oni nám, normálním lidem, tihle úleťáci často ukazují cestu, sice si říkáme, že jsou blázni, ale někteří z nás víme, že na podobné věci sami nemáme odvahu, a tak jim přisuzujeme bláznovství a někteří z nás jim v duchu závidíme jejich vnitřní sílu žít po svém. On byl taková neřízená střela,“ pokračuje Palátová.

Osobně má na něj pěkné vzpomínky. Jako nadšený dobrovolník pomáhal spolku Vrátka v Třebíči při prázdninové akci Kavárna na louce a všem návštěvníkům tam servíroval úžasnou paellu, španělský pokrm.

Celý příspěvek Marka Wiesnera

Michal od počátku války prokazoval na území Ukrajiny to, co se dá nazvat ryzím charakterem. Svou výjimečně milou a hodnou povahou rozveseloval a pečoval o matky s dětmi v improvizovaném dětském domově ve Lvově, který se stal na prvních osmdesát dní války jeho druhým domovem.

Jeho výjimečné organizační schopnosti a všestranné nadání na jazyky pak umožnili pomoc tisícům lidí při evakuaci na lvovském hlavním nádraží.

Pomáhal přepravovat nemocné a raněné z východu, uklidňoval oběti války a koordinoval s dalšími dobrovolníky z unie jejich cestu do bezpečí. Zajišťoval jídlo, léky a všechny další potřeby pro kohokoliv, kdo se ocitl v nouzi a potřebě.

Byl to právě on, kdo úporně střežil dodávanou humanitární pomoc ve vlacích a zajišťoval, aby byla předána do rukou těm, kteří naplno pociťovali události dění na Ukrajině. Což je koncept, který jsme my ostatní převzali a za což mu patří obrovské díky.

Nebýt Michala, mnoho činností nás ostatních dobrovolníků by se nikdy neodehrála, neboť to byla právě Michalova spolehlivost, srdnatost ale i přísnost, která dokázala v tak těžkém prostředí jako je válka uvést do chodu i pro nás zdánlivě nemožné.

Byl pro nás vzorem přístupu jak k ostatním, ale i hlavně, k sobě samým. Ukazoval nám, že největším nepřítelem při řešení věcí jsme pro sebe mnohdy my sami. Ukazoval nám, že nemáme cítit zášť ani hněv vůči komukoliv, ale řešit problémy s chladnou hlavou a s jasně připraveným postupem.

Tímto přístupem, společně se svou dechberoucí vstřícností, si získal úctu a srdce nás všech, kteří jsme měli tu čest s ním pracovat a sloužit hodnotám díky kterým na Ukrajině děláme, co děláme.

Však od prvních dnů Michal sděloval jasně jednu věc, a to že: „na Ukrajinu přišel bránit naší republiku.“ Věřil, že pouze jasným a rázným postupem proti ruské agresi zamezíme stejnému neštěstí pro ženy a děti v naší zemi.

Protože, jako jeden z mála, byl Michal člověkem vždy plnícím své slovo, tak právě i tuto svou povinnosti splnil před několika týdny nástupem do řad bojovníků na východní frontě. Povinnost, kterou cítil vůči naší vlasti, pocítil nepřítel v plné síle, když Míša, společně s dalšími svými spolubojovníky zneškodnil úctyhodné množství vojenské techniky a zpomaloval tak postup nepřítele pro možnost pomoci těm o které se staral celou dobu před tím - ženy, děti a starší. V tomto byl šťastný a byl přesně tam, kde chtěl být. Tak zněl a hovořil při našem posledním rozhovoru.

Kdyby se mne někdo ptal, jak bych shrnul život Michala Janíka, tak s zcela čistým svědomím a jako jediného člověka co znám, mohu jeho konání vložit do slov velkého člověka přelomu minulého století: „Michal nebyl bezduchým kritikem z pozadí stolu, nebyl člověkem co by bezmyšlenkovitě poukazoval na chyby ostatních, nebo hýřil radami jak by ostatní měli své konání dělat lépe.

Byl člověkem, který se nebál jít přímo do bitvy. Nebál se pokrýt, a to doslova, svou tvář prachem, potem a krví. Bojovat snaživě a statečně i přes možné neúspěchy. A i když nakonec jeho příběh nedopadl dobře, zaslouží si všechnu naši úctu. A zcela jistě se jeho příběh nezařadí mezi ty studené a plaché duše, které nepoznaly vítězství ani porážku.“

Milý Míšo, byl jsi milující syn, dobrý a ryzí člověk, skvělý přítel a veliký vzor pro nás všechny. Nikdy na tebe nezapomeneme a zajistíme, aby na tebe zapomenuto nebylo.

Diskuze k článku