BŘETISLAV KOTYZA

Přiznávám pevný bod: Vycházím z obrazu básníka, píšícího své verše pro sebe. Především pro sebe. Básník píše slova veršů se snahou vyrovnat svůj vztah sám se sebou. S úsilím uchopit křehkost bytí do osnovy své básně. Omezován jen možnostmi slovního vyjádření, mírou své umělecké schopnosti a životní zralosti.

Je to od básníka sobecké, ale jedině možné: Osobní zpráva je vydávána za obecný stav s pozváním ke ztotožnění.

Avšak já, pouhý čtenář – divák, ať pozván či nikoliv, vnímám jen jistý vnější pohyb, zajímavý anebo nudný slovosled básně, avšak vnitřní cestičky básníkovy zůstávají skryty a jsou slovy nesdělitelné. Jen ohlas cizího zápasu doléhá ke mně ozvěnou zvolené metafory, doléhá k mým osobním zápasům. Předstírání empatie je lhaním, estetická měřítka selhávají. Jisté je, že vnější napětí básně je nepopíratelné a přitahuje. S podobností vzácné chvíle sounáležitosti, tušením nevyslovitelného, společně sdíleného tajemství.

To mám na mysli, když kterýkoliv autor překvapí mne dotazem ke své básnické práci.

Nevím, opravdu nevím. Jen hledám, zda naleznu, zda osloví mne akord souznění. Avšak jakkoliv hodnotit, poměřovat, soudit? Kdo si troufne!

Zlomky

Štíp dřeva zdéli –

Kdy bolel jsem naposled

třískou pod kůží?

Na desce válu

tak dávno kuchyní mámy

my tajně zkoušeli zde

Cyrana z Bergeracu

kloboukem patriarchy

k výstupu prvotnímu

Štíp dřeva vrostlý

nazpět do kořenů

když naposled bolel jsem

němostí nevyřčenou

k verši prvotnímu

Břetislav Kotyza se narodil 28. července 1942 ve Zlíně, kde také bydlí.

Unie českých spisovatelů mu k výročí přeje vše nejlepší, především zdraví, osobní i rodinnou pohodu a nové verše!