Ještě nedávno bylo v konzervativní Kolumbii nemyslitelné, aby jí vládl levicový politik a navíc bývalý revolucionář. Zamlada byl Petro členem gerily M-19.
Petrův soupeř, 77letý milionář a podnikatel ve stavebnictví Hernández, se stal překvapením prvního kola. Odsunul v něm na třetí místo pravicového kandidáta vládních stran Federica Gutiérreze, s nímž se počítalo do finále. Hernández dokonce prohlásil, že by v takovém případě podpořil Petra.
Tým kolem Petra si byl dlouhodobě vědom, že druhé kolo může být ošemetné a cesta k úřadu vede nejlépe přes vítězství už po prvním kole. V něm však dostal jen 40,3 procenta hlasů, zatímco druhý a třetí v pořadí v úhrnu přes 50 procent. Předpokládalo se, že pravicoví voliči budou automaticky volit kohokoli, jen aby nevyhrál Petro, který je pro mnohé hrozbou a ztělesněním venezuelského scénáře. Po nečekaném postupu Hernándeze průzkumy favorizovaly právě neformálního byznysmena, jenž si jako „král TikToku“ podmanil sociální sítě. U Kolumbijců bodoval svou apolitičností a jednoduchými srozumitelnými hesly. Jeho jediný program byl boj proti korupci, jež dle něj může za chudobu.
Petro je zdatný řečník, intelektuál a vzděláním ekonom. Zároveň však má pověst autoritářského člověka, se kterým je těžké spolupracovat. Slíbil rozsáhlé sociální programy pro nejzranitelnější vrstvy obyvatel, agrární reformu, milionářskou daň či státní univerzity bez školného. Asi nejkontroverznějším bodem jeho programu je energetická transformace, jejímž cílem má být úplný konec ropného průmyslu. Energii mají obstarat obnovitelné zdroje a státní pokladnu plnit příjmy z turismu. Avšak ve svém vítězném projevu byl Petro velmi smířlivý, nabídl dialog všem oponentům a zopakoval, že jeho prioritou je mír, sociální spravedlnost a ochrana životního prostředí.
Dva kandidáti změny
Letošní volby byly pro Kolumbii v několika ohledech historické. Do druhého kola se prvně nedostal představitel středopravého establishmentu, přitom tradiční strany jsou v zemi u moci 200 let. Poprvé se také stane viceprezidentkou žena afrického původu, lidskoprávní a environmentální aktivistka Francia Márquezová.
Pacto Histórico zvládlo změnit tón kampaně a soustředit se na voliče, kteří sice nemají rádi Petra, ale stejně nepřijatelný je pro ně „kolumbijský Trump“ Hernández. Televizní spoty místo samotného Petra ukazovaly pracující lidi, ženy, studenty i menšiny, a ujišťovaly, že jedině Petro zajistí ústavnost a právní stát. Petro zvýšil aktivitu na sociálních sítích a snažil se přiblížit prostým lidem – například lovil ryby s rybáři. Dokázal lépe mobilizovat váhající voliče.
Hernández si druhé kolo prohrál kampaní bez nového nápadu a vlastními chybami. Mezi ně lze zařadit odmítnutí aliance s lídrem politického středu a neúčast v televizní debatě s Petrem, již dokonce nařídil soud. Svérázný Hernández, jehož kontroverzní výroky na adresu žen a imigrantů si nezadají s Donaldem Trumpem, před volbami už nedával žádné rozhovory, odletěl do Miami a komunikoval pouze přes sociální sítě.
Oba kandidáti zdůrazňovali, že právě oni představují změnu. Každý z nich vyhrál přesně v polovině z 32 kolumbijských departmentů. Zatímco v centrální části země kraloval Hernández, v Bogotě a přímořských či pohraničních departmentech dominoval Petro, pro nějž hlasovali zejména mladší voliči z chudších a středních vrstev a také městští liberálové. Očekával se těsný souboj a možné protesty Petrových stoupenců v případě prohry. Volby však proběhly klidně, Hernández hned uznal porážku.
Ve druhém kole se volební účast vyšplhala k rekordním 58 procentům. Jde o výhru demokracie v zemi, kde jizvy z půlstoletí trvajícího ozbrojeného konfliktu nejsou zahojené, kde je společnost velmi rozdělená a sociální nerovnost jedna z největších na světě.
Nového prezidenta nicméně čeká těžká práce a bude jen těžko prosazovat reformy, jelikož v Kongresu nemá většinu.
