Prezidentka s Aňou Geislerovou není politický film. Musí fungovat i po deseti letech, vysvětluje režisér Rudolf Havlík

22. červen 2022

Po čem muži touží, Bábovky a nejnovější Prezidentka. To jsou filmy režiséra Rudolfa Havlíka. Premiéry moc neprožívá. „Nevím, co mám říkat a těším se, až si dám pivo.“ Jak se mu natáčelo na Islandu a v Thajsku? Spoléhá jako režisér na chemii mezi herci? Proč trávil 15 let v Asii? „Měl jsem firmu a vyráběl jsem tam oblečení. Scéna z jednoho mého filmu, kdy přivezou trička, která nejdou přetáhnout přes hlavu, se skutečně stala.“

„První ohlasy na Prezidentku jsou skvělé. Ondřej Vetchý je sochař, který bydlí na Malé Straně a prezidentka Aňa Geislerová se převlékne a vyrazí ven, aby zjistila, co si o ní lidé myslí,“ přibližuje režisér a cenárista Rudolf Havlík.

Scénář ho prý napadl už před sedmi lety po Pohádkách pro Emu. „Když jsem dopsal první verzi, stala se slovenskou prezidentkou Zuzana Čaputová. Tak jsme to odložili. Pak přišel covid, i původní koncept se změnil. Film není politický, protože musí fungovat i za deset let.“

Točili jsme na Islandu v devíti lidech

Rudolf Havlík se ve filmu Minuta věčnosti přiklonil k vážnému tématu. „Je o špičkovém kardiochirurgovi, jehož dcera má vrozenou srdeční vadu,“ popisuje Havlík. „V zahraničí je film oceňovaný na různých festivalech. U nás kvůli covidu rychle prosvištěl. Točili jsme na Islandu během pár dnů v devíti lidech.“

Další film točil Rudolf Havlík v Thajsku. „Bylo to po covidu. Na Krabi nebyla ani noha, běhal tam jen Jirka Langmajer. Je to o manželském páru, který rozhádaný ztroskotá na ostrově. Byli tam hadi, pavouci, jedovaté stonožky. Jedna kousla naši rekvizitářku. Když jsme točili v džungli, i ti Thajci byli obalení v igelitu.“

autoři: Adéla Gondíková , zk
Spustit audio

Související