Výstava „Deine Anne“ představuje životní příběh Anne Frankové. Poskytuje podněty ke zkoumání důležitých otázek našeho soužití – otázek vyloučení a sounáležitosti, významu lidské důstojnosti, lidských práv, svobody, diktatury a demokracie.
Je úžasné, že nikdo nemusí čekat ani minutu, začít pomalu měnit svět!
Anne Franková, 26. března 1944
Saské město Žitava s krásným historickým centrem láká turisty především na proslulá postní plátna (Zittauer Fastentücher), nyní nabízí návštěvníkům putovní výstavu Centra Anne Frankové v Berlíně „Deine Anne. Ein Mädchen schreibt Geschichte“. Expozice je umístěna nikoli v galerii, jak bychom mohli očekávat, ale v místním kostele sv. Jana. Vstupme tedy dovnitř…
Koncepce výstavy se zaměřuje na zapojení mladých lidí do příběhu Anne Frankové a jejího deníku. Na pozadí tehdejšího pronásledování a životních podmínek v ní píše o tématech, která mladé lidi zajímají i dnes: o jejich vlastním vývoji a o světě, který je obklopuje.
Velkoplošné panely na výstavě vyprávějí o životě a době Anne Frankové v šesti oddílech: od prvních let ve Frankfurtu nad Mohanem a útěku před nacionálními socialisty, přes období v Amsterdamu – šťastné dětství a těžké období skrývání – až po posledních sedm měsíců jejího života v táborech Westerbork, Osvětim a Bergen-Belsen. Mnoho soukromých fotografií umožňuje intimní pohled do života rodiny Frankových a jejich přátel. Výstava také ukazuje historii deníku od jeho vydání.
Osobní příběh Anne Frankové je zasazen do historického kontextu. Důležité historické události jsou stručně vysvětleny, doplněny výpověďmi současných pamětníků a filmy (některé panely jsou vybaveny malými obrazovkami, na jedné z nich běží ojedinělé záběry Anne Frankové z 22. července 1941. Dívka se náhodně dostala do záběru kamery u příležitosti sousedčiny svatby).
Nyní se podívejme blíže na jednotlivé panely.
Velká radost, velké obavy
Edith a Otto Frankovi mají obrovskou radost z narození druhé dcery: Annelies Marie. Rodina Frankových jsou Židé a žijí v klidné čtvrti ve Frankfurtu nad Mohanem. Anne a její sestra Margot mají v sousedství hodně kamarádů. Pro ně je to ráj, ale jejich rodiče mají velké obavy. Stále častějí myslí na opuštění Německa, jak se dozvíme z textu na panelu, kde je také znázorněn rodokmen Anne Frankové.
Panel s názvem „Große Freude, große Sorgen“ (Velká radost, velké obavy) zachycuje období od 12. června 1929, kdy se Anne Franková narodila až do osudného 30. ledna 1933, kdy se Adolf Hitler stává říšským kancléřem.
Odchod z Německa
Tyto panely přinášejí přehled o událostech nejen v rodině Frankových v období 31. leden 1933 až 15. květen 1940 a 16. květen 1940 až 5. červenec 1942.
Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 už Otto a Edith Frankovi neviděli pro svou rodinu v Německu budoucnost. A tak se rodina přestěhovala do nizozemského Amsterdamu, kde Otto založil firmu.
Ovšem od května 1940 se Nizozemí stává okupovanou zemí, jak je uvedeno na panelu s názvem „Margot muss sich melden“. Zpočátku se pro Margot a Anne mnoho nemění. Chodí nadále do školy a o víkendech podnikají víkendy k moři. Pak následují první protižidovská nařízení – Židé nemohou vlastnit žádnou firmu. Otto Frank včas převádí firmu na nežidovského spolupracovníka.
Od září 1941 už Anne a její sestra Margot nesmějí chodit do školy s nežidovskými dětmi. Musí přejít na židovské gymnázium.
Deník
12. června 1942 dostává Anne ke svým třináctým narozeninám deník (jeho faksimile je na výstavě k vidění). „Možná to byl jeden z mých nejhezčích dárků…“ Deník nebyl překvapením, protože si ho Anne vybrala sama. Na titulní stranu napsala: „Doufám, že se ti budu moci se vším svěřit, protože jsem se nikdy nikomu svěřit nemohla, a doufám, že mi budeš velkým zdrojem útěchy a podpory.“
Situace v Nizozemí se zhoršovala. V Amsterdamu docházelo stále častěji k pouličním bitkám mezi nizozemskými nacisty a židovskými obyvateli. V únoru 1941 bylo zatčeno 427 židovských mužů a byli posláni do koncentračního tábora Mauthausen. Protesty amsterdamských obyvatel byly potlačeny. Pro Ottu a Edith Frankovi to znamenalo vážně přemýslet o tom, jak nacistům uniknout.
Dne 5. července 1942 dostala Margot povolávací rozkaz do pracovního tábora v Německu. Patřila mezi první skupinu Židů v Nizozemsku, kteří byli předvoláni. Její rodiče si nepřáli, aby jela, ale ti, kteří nejeli, byli zatčeni.
Úkryt
Aby se rodina Frankových vyhnula hrozícímu nebezpečí zatčení nebo deportace, ukryla se 6. července 1942 v zadním traktu domu na adrese Prinsengracht 263. Po týdnu se k nim přidala rodina van Pelsových a o několik měsíců později zde našel útočiště také Fritz Pfeffer.
28. března 1944 nizozemská exilová vláda vyzývá rozhlasem k uchovávání deníků a dalších svědectví pro válečnou dokumentaci. Anne se rozhodne svůj deník přepracovat a po válce ho vydat.
Na panelu s názvem „Das Versteck“ (Úkryt) – 6. červenec 1942 až 3. srpen 1944 – je zobrazen průřez domem, kde je vidět jeho vnitřní uspořádání a můžeme si lépe udělat představu o tom, v jakých podmínkách se osazenstvo nacházelo. (Virtuální prohlídka domu je dostupná na tomto odkaze).
Zrada
Je pátek 4. srpna 1944, zdá se to být den jako každý jiný. Skrývající se lidé jsou potichu, čtou si nebo se učí. Pro Anne je to 761. den v úkrytu. Najednou se o půl jedenácté objevilo před budovou auto. Do úkrytu nečekaně vtrhla Sicherheitspolizei spolu s nizozemskými policisty. Někdo jejich úkryt vyzradil.
Rodina Frankových a další skrývající se osoby jsou zatčeny a později deportovány. Margot a Anne nakonec skončily v táboře Bergen-Belsen, kde umírají. (Podrobněji k těmto událostem v textu Alexandry Gorodecké zde).
Panely s názvy „Nach dem Verrat“ a „Was bleibt, ist die Erinnerung…“ pokrývají události od 4. srpna 1944 do 3. června 1945 a dále od 3. června 1945 do současnosti.
Vzpomínka zůstává…
Z rodiny Frankových přežil pouze Otto. Třetího června 1945 je zpět v Amsterdamu a ihned se vydává ke svým přátelům – jsou jimi Miep a Jan Giesovi.
V červenci 1945 se Otto Frank setkal se sestrami Janny a Lientje Brilleslijperovými. Ty byly vězněny v Bergen-Belsenu spolu s Anne a Margot. Vyprávěly mu o strastiplných posledních měsících jeho dcer a o tom, jak zemřely na tyfus. I Miep se dozvěděla strašnou zprávu. Schovávala pro Anne její deník – teď, když se už nevrátila, předala jej Ottovi.
Otto nechal deník vydat, jeho publikací tak splnil přání své dcery.
***
Kdo jsem? Kdo jsme my?
Závěr expozice se zaměřil na mladé lidi – mohou se zabývat otázkami, které řešila i Anne Franková a které jsou stále aktuální. Jsou to otázky týkající se identity, skupinové příslušnosti a diskriminace.
Výstava je dostupná do 15. července 2022, pondělí zavřeno, ostatní dny od 10 do 17 hodin, vstup zdarma (Johanniskirche, Pfarrstr. 14, 02763 Zittau, Německo).
Psali jsme: