Stouni se spřátelili s alchymistou Stanislasem Klossowski de Rola, autorem o pár let později vydané zásadní knihy "Alchymie: tajné umění"[15] – přátelili se s ním i Beatles, Syd Barrett z Pink Floyd a John Michell, jehož dílo "Vyhlídka na Atlantidu"[16] podnítila fascinaci následujícího desetiletí energetickými liniemi a „magií Země“. Michellova kniha "The Flying Saucer Vision" z roku 1967 se již tehdy stala kultovní „povinnou četbou“. Na podzim roku 1967 se řadoví britští hipsteři dozvěděli o Crowleym, když jim undergroundové noviny "International Times" – založené Barrym Milesem, přítelem Beatles –přinesly celostránkový článek, v němž představily Velkou bestii jako prototyp hippie, jehož život plný sexu a drog se zdál být přesně podle jeho gusta. V témže roce vyšla kniha "Černé umění Richarda Cavendishe",[17] jež patřila k oblíbené četbě Micka Jaggera, kterou měl u postele.
Obsahovala pasáže o Crowleym a Zlatém úsvitu a v knize "The Long Trip: A Prehistory of Psychedelia" z roku 1997 spisovatel Paul Devereux vzpomíná na to, jak na sklonku 60-tých let zahlédl „Micka Jaggera v bílém obleku“, jak opouští Watkinsovo knihkupectví na Charing Cross Road a nese si „hromadu okultních knih“. Za jurodivých dnů Velké bestie se právě Watkinsovo knihkupectví stalo domovem členů Hermetického řádu Zlatého úsvitu. Prostě a jasně, Crowley byl opět na pořadu dne. Mytické spojení skupiny se Satanem bylo ještě více stvrzeno spojením s americkým undergroundovým filmařem Kennethem Angerem, autorem knihy Hollywood Babylon.[18] Anger byl příznivcem Crowleyho, který své filmy Inauguration of the Pleasure Dome, Scorpio Rising a Fireworks nazval „vizuálním zaklínáním“ a „filmovým čarováním“. Jagger hrál na syntezátor v soundtracku k jeho filmu Invocation of My Demon Brother.
Anger se se Stouny seznámil prostřednictvím majitele umělecké galerie Roberta Frasera a požádal je, zda by s ním nespolupracovali na filmu nazvaném Lucifer Rising. Anger chtěl Micka obsadit do role Lucifera a Keithe do role Belzebuba. Fraser spolupracoval s Peterem Blakem a měl na triku výtvarný návrh alba Sgt. Pepper. Psychedelická deska The Rolling Stones, Their Satanic Majesties Request, která vyšla několik měsíců po Sgt. Pepper, 8. prosince 1967, stejně jako skladba Sympathy for the Devil z alba Beggar’s Banquet (6. prosince 1968), která se brzy stala jejich znělkou. Zeena říká, že v 60. a 70. letech ji tento filmař „ovlivnil díly Curtise Harringtona, Jeana Cocteaua a Mayi Deren“, a dodává, že její vlastní tvorba „byla už v raném věku ovlivněna mentorstvím jejího kmotra Kennetha Angera“. Během dětství a dospívání byla Zeena „zasvěcena do Angerových rozhovorů o jeho angažmá s takovými současníky, jako byli Rolling Stones, Jimmy Page a Anita Pallenberg“.
„Občas se Kenneth Anger zmínil o tom, že se s členy kapely stýkal,“ říká Zeena. „Když na to přišla řeč, říkal, že na sebe přivolali destruktivní energii. Paradoxně jim v tom on sám pomáhal, protože byl jejich magickým mentorem. Přestože se Stouni vzdálili temným okultním vlivům z 60. let, nelze popřít, že Anger pro ně po určitou dobu představoval silný vliv, o čemž svědčí i Jaggerův soundtrack k filmu Invocation of my Demon Brother.“ Zeena, která už od svých šestnácti letech vyučovala magii a čarodějnictví, však „nikdy nesouhlasila s Kennethovým obdivem a propagací Aleistera Crowleyho a Thelémy. Je to velmi destruktivní a misogynní filozofie, která lidem, kteří ji berou vážně, způsobila mnoho škody“. Zeena přerušila styky se svým otcem a jeho církví a nyní je učitelkou tibetského tantrického buddhismu, kde je hudba Rolling Stones vítaným doplňkem.
„Třebaže se Kenneth Anger ve stejné době přátelil s Rolling Stones i s mým otcem, v sídle Církve Satanovy byste Sympathy for the Devil hrát rozhodně neslyšeli,“ zmiňuje Zeena. „Důvod je prostý: velekněz měl velmi rigidní a svérázný výklad toho, co považoval za ‚satanskou hudbu‘. Rocková hudba, heavy metal nebo jakýkoli jiný druh populární hudby rozhodně nepatřily do jeho satanistického jukeboxu.“
Britská skupina také možná přestala házet čtvrťáky do filmové činnosti amerického režiséra. „Kenneth Anger jim připadal směšný,“ napsala ve svých pamětech Marianne Faithfull. „Mick a Keith jeho satanistickými hokus pokusy pohrdali.“
„Kromě Kennetha Angera, který skupinu při natáčení Sympathy for the Devil ovlivňoval, však přímý magický vliv měla spíše Anita Pallenberg,“ uvádí Zeena. „Otevřeně praktikovala černomagické rituály a nikdy neskrývala svou fascinaci temnou stránkou života. Nejenže zpívala doprovodné vokály, ale měla také tvůrčí vliv na hudbu a styl skupiny, byla jakousi jejich ‚rezidentní čarodějkou‘. Znám jednu z jejích sestřenic, která mi potvrdila, že se vždycky zajímala o černé umění a byla tak trochu ‚čarodějnice‘.“ Anitě Pallenberg sice zůstala otevřená cesta k nahé scéně v trojce ve vaně s Jaggerem a Marianne ve filmu Performance – a jedna nevázanější scéna s Jane Fondovou ve filmu Barbarella z roku 1968 –, ale Rolling Stones většinu své magie nasměrovali do hudby. To ovšem lidem nebránilo v tom, aby na jejich albech a v písních nehledali stopy satanismu. Když Stouni v roce 1968 hráli píseň pro už dávno pohřbený televizní pořad Rock’n’Roll Circus, Jagger ji zpíval nahoře bez, pokrytý falešným ďábelským tetováním. Původní obal alba Goat’s Head Soup od Rolling Stones z roku 1973 udělal ze vzácného etnického pokrmu konspirační volňásek.
Když Jagger pro toto album psal píseň Dancin‘ With Mr. D., vložil do ní motiv z hororu. Zpěvák měl „na hřbitově“ schůzku s mužem s lidskými lebkami „zavěšenými kolem krku“. Své temné já našel „schované v koutě v New Yorku“, jak se „v Západní Virginii“ kouká „na dvojici při sexu v pozici tzv. 44“. Jednou v noci, když tančil s dámou v černém, s černými hedvábnými rukavicemi a černým hedvábným kloboukem, a viděl, jak „jí odpadává maso z kostí a oči v lebce jí hoří jako uhlíky“, tehdy si uvědomil, že tančí s paní (nikoliv panem) D.[19] zřejmě na liduprázdném pozemku za domem hrůzy slujícím Hammer.[20] Písmeno D. ovšem může v Jaggerově textu znamenat i narážku na démonickou succubu. Sympatie k Satanovi se dlouhodobě vyplácejí. Jagger byl v červnu 2002 královnou Alžbětou II. povýšen do rytířského stavu. Rolling Stones v roce 1965, kdy Beatles dostali medaile MBE (Member of British Empire), už nebyli lámáni v kole. Lennon později žertoval, že kapela vykouřila jointa v Buckinghamském paláci na záchodě.
V roce 1996 byl McCartney povýšen do rytířského stavu za „přínos britské hudbě a společnosti“. Byl to právě on, kdo Beatles navrhl, aby Crowleyho tvář zdobila album Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. Crowley, který opustil Řád zlatého úsvitu a založil vlastní mystický Řád stříbrné hvězdy, je znám především tím, že v roce 1904 v Káhiře sepsal Knihu Zákona, kterou mu prostřednictvím jeho ženy Rose nadiktovala duchovní mocnost jménem Aiwass. Crowleyho největším úspěchem však bylo používání pozpátku čtených úryvků křesťanských modliteb během gnostických a některých temnějších rituálů. Protože Swinging London v 60. letech zabíral jen pár bloků, byli Rolling Stones i Beatles nepřímo spojeni s protiduchovní skupinou šedesátých let Process Church of Final Judgement, ale hlavně proto, že všichni chodili na koncerty Pink Floyd. „Pohrávání si Stounů s populárními satanistickými motivy a obrazy bylo možná zpočátku povrchní, ale nakonec bylo zaseto zhoubné semínko a dozrály podmínky pro destruktivní následky,“ vysvětluje Zeena a odkazuje na další tragédii, která hrála roli v morbidní mytologii analyzované písně.
Mystická šedesátá léta a temná stránka věku Vodnáře je jsou námětem knihy "Turn Off Your Mind" od amerického spisovatele Garyho Lachmana z roku 2001 a nabízí alternativní kroniku toho, co se období „květinové revoluce“ dělo, když se kdesi ve spektru rozšiřujícího se vědomí mnoha hippies střetla s fascinací černou magií.[21] Mapuje přítomnost mystických a okultních myšlenek v popkultuře a kontrakultuře šedesátých let a v jejím rámci připomíná, že Crowley vstoupil do desátého aethyru 6. prosince. V knize poznamenal, že katastrofální koncert Rolling Stones v Altamontu, kde Pekelní andělé (Hells Angels) zavraždili jednoho člověka a terorizovali malé město hippies, se také konal 6. prosince, totiž šedesát let po Crowleyho setkání s Choronzonem.[22]
Legenda týkající se skladby Sympathy for the Devil nabrala zlověstnější obrátky během festivalu Altamont Free Concert v roce 1969. Ačkoli byl Meredith Hunter zabit motorkáři klubu Pekelní andělé, kteří tam pracovali jako ochranka, a když kapela zahrála Under My Thumb, došlo ke rvačce a následně k násilné smrti, právě v okamžiku, když kapela nakopla svou rytmickou satanistickou hymnu. „Vždycky – když začínáme tohle číslo – se nám stane něco velmi zábavného,“ řekl Jagger, než kapela začala tuto skladbu znovu hrát. Kvůli pobouření veřejnosti Stouni píseň během následujících sedm let na koncertě nehráli. Brian Jones byl během nahrávání alba Beggars Banquet nahrazován jinými nástroji a hráči, slyšet ho ale bylo. Richards sice pracoval ve dvojím až trojím obsazení, ale Jones předvedl skvělou práci ve skladbě No Expectations a hrál na sitár a tanpuru ve skladbě Street Fighting Man.
Album mělo být s Jonesem poslední, protože 26. července 1969 byl nalezen utopený ve svém bazénu v Sussexu. Jeho hudební objevování pohánělo kapelu k tomu, aby se v mnoha významných hudebních směrech dostala na špičku. „Budu-li mluvit pouze o letech, kdy jsem skládala pro hudební uskupení Radio Werewolf, neřekla bych, že Sympathy nebo Satanic Majesties Request měly přímý vliv na mou hudbu v rámci tohoto uskupení,“ říká Zeena. „Měla jsem ale silný vztah k jejich hudbě produkované v letech, kdy tam ještě fungoval Brian Jones – tedy k hudbě, která měla tehdy více středověký nádech. K tomuto zvuku mě to přirozeně táhne a často ho vytvářím.“ Ve stínu útoků na "Dvojčata" v roce 2002 označil Keith Richards tuto skladbu za „povznášející píseň. Jde jen o to podívat se ďáblovi do tváře. … Stejně tak můžete přijmout fakt, že zlo existuje, a vypořádat se s ním jakýmkoli způsobem.“ Sympathy for the Devil je píseň, která říká:
„Nezapomeň na něj. Když se mu postavíš, tak je bez práce.“
Ačkoli píseň možná nepřivolala na muzikanty žádné prokletí, přesto kapela zřejmě prodala svou duši na nějaké křižovatce, protože byla odsouzena jezdit na turné celou věčnost.
-konec-
----------------------------------------------------
PRAMENY:
[15] Stanislas Klossowski de Rola: Alchemy: The Secret Art. Avon Books, 1973.
[16] John Michell: The View Over Atlantis. SAGO Press, 1969.
[17] Richard Cavendish: The Black Arts: A Concise History of Witchcraft, Demonology, Astrology, and Other Mystical Practices Throughout the Ages. G. P. Putman’s Sons, 1967.
[18] Viz Carl Abrahamsson: Kenneth Anger: filmový mág.
[19] Narážka na slova devil a death, ve výše uvedeném případě tedy „ďábel“ a „Smrtka“.
[20] Odkaz na Hammer House of Horror, britskou filmovou produkční společnost se sídlem v Londýně, založenou v roce 1934 a známou především sérií gotických hororových a fantasy filmů (např. The Curse of Frankenstein, Dracula, The Mummy, The Quatermass Xperiment ad.) natočených od poloviny 50. let do konce 70. let XX. století.
[21] Gary Lachman: Turn Off Your Mind: The Mystic Sixties and the Dark Side of the Age of Aquarius. Sidgwick & Jackson, 2001.
[22] Gary Lachman: Aleister Crowley: Magick, Rock And Roll, And The Wickedest Man In The World. TarcherPerigee, 2014.
[23] Mick Jagger & Keith Richards: Sympathy For The Devil. © 1968 Mirage Music Int. Ltd., viz https://youtu.be/Jwtyn-L-2gQ
partner Matrix 2001
