Na domluvené natáčení v kavárně Českého muzea hudby v Karmelitské ulici přinesl osmasedmdesátiletý Otto Dlabola několik složek a v nich odhadem deset kilogramů svých fotografií. Mezi nimi řadu slavných snímků, ze kterých vznikly přebaly desek i plakáty nebo se dostaly na titulní stránky časopisů.
Na převážně černobílých fotkách je zachyceno mládí Marty Kubišové, Marie Rottrové, Waldemara Matušky, Václava Neckáře, Heleny Vondráčkové, Hany Zagorové i Hegerové, Karla Kryla, Petra Nováka a mnoha dalších zpěváků.
Nechybí samozřejmě Karel Gott, s nímž Otto Dlabola spolupracoval zejména v letech 1970 až 1974. Díky zpěvákovým fotkám dostal už dřív od jedné úřednice – Gottovy fanynky – na národním výboru potřebné razítko, aby mohl vykonávat „svobodné povolání“ a být svým vlastním šéfem.
„Ne,“ odpovídá na otázku, zda byli s Karlem Gottem přátelé. Fotograf zpěvákovi vykal, přestože mu „slavík“ opakovaně nabízel tykání. „Karel byl naprostá špička. V té době to byl jediný člověk, který se ptal: Proč jdeme fotit tam, proč tohle, proč takhle. Ostatní zpěváci stáli tam, kam jsem je postavil. Vymýšlet prostředí nebo typ fotky, to bylo na mně. Karel byl jediný člověk, který o tom uvažoval ve smyslu své image, jestli se to hodí, nebo ne,“ vzpomíná fotograf.
„Hlavně nepište, že jsem byl Gottův šofér, jak napsali v bulváru,“ zdůrazňuje s tím, že řidičský průkaz nikdy neměl. Na focení jezdil tramvají, taxíkem nebo ho přivezli umělci, třeba právě Gott. S ním pak po práci často zašel na dobré jídlo do čínské restaurace ve Vodičkově ulici.
Když si zpěvák nechal postavit začátkem sedmdesátých let v pražských Strašnicích moderní dvougenerační „bungalov“, byl Dlabola jedním z mála lidí, kteří se dostali dovnitř. Z focení ve vile vznikla série fotek, které pak v Supraphonu používali na obaly Gottových singlů.
Zpěváka fotil také v rozestavěném metru, na půjčeném motocyklu Harley-Davidson, v opuštěné maringotce, kde si Gott sundal zlaté hodinky a pak se pro ně musel vracet, nebo v příbramském dole. Po exkurzi pod zem se přesouvali na koncert do místního kulturního domu. Fotograf tam odložil brašnu s filmy a šel fotit k pódiu. Doma pak zjistil, že mu z ní zmizela rulička snímků – právě z focení mezi horníky.
„Zřejmě tam na nás někdo dohlížel a film mi vzal z tašky. Asi chtěl zjistit, zda jsem tam nefotil nějaké vzkazy od muklů. Za měsíc mi volali z Rudého práva, že je ten vyvolaný film u nich. S nimi jsem přitom spolupracoval minimálně,“ vypráví fotograf.
V polovině sedmdesátých let měnil Gott image a s ní i fotografy. Otto Dlabola měl v té době dojem, že už po stovkách fotek není schopen poznat, jestli na nich má zpěvák dobrý výraz, nebo ne. Přesto ještě občas spolupracovali, naposledy v roce 1986. Pak se fotograf věnoval jinému žánru – vážné hudbě.
V říjnu 2019 připravoval v Jablonci výstavu, když se dozvěděl, že Karel Gott zemřel. „Myslím, že i slzička ukápla. Skončila tím pro mě jedna éra,“ přiznává. Slavných lidí, které fotil a kteří už tu nejsou, přibývá. Nad otázkou, koho z nich by si přál nejvíc zpět, chvíli přemýšlí. „No, Karla. Nikdy jsem si ho nepřestal vážit. A nebo Jirku Schelingera, to byl víc kamarád,“ uzavírá.
Otto Dlabola Rodák z Poděbrad a vyučený jemný mechanik optických přístrojů. Pochází ze zámožné rodiny, jeho dědeček byl prezidentem Českého svazu textilních průmyslníků. Majetek jim zabrali komunisté. V deseti letech přišel o otce, který zemřel na vážné onemocnění ledvin. O pět let později ztratil matku, která se psychicky zhroutila. Nějaký čas strávil v dětském domově. Mezi prvními zpěváky, které začal fotit, byli Jiří Suchý či Milan Drobný. Pak se dostal k focení seriálu Píseň pro Rudolfa III. a zpěvačky Marty Kubišové. Zhruba čtyři roky byl dvorním fotografem Karla Gotta. Na jednom z jeho nejznámějších snímků sedí zpěvák v křesle na Václavském náměstí. Fotil i zahraniční hvězdy, třeba Ellu Fitzgerald, Charlese Aznavoura, Barbru Streisand, Eltona Johna nebo skupinu Queen. |
