Úsilí celého týmu se však vyplatilo. Zatímco Švéd Tom Kristensson potvrdil roli favorita a o druhém červencovém víkendu zvítězil na polské Rally Žemaitija, Martin Vlček dojel na Bohemia Rally Mladá Boleslav s čerstvě poskládaným vozem osmý. Jak nasvědčuje pohled do kalendáře, nebylo to pro letošek zdaleka naposledy, kdy „vlčí smečka“ bojovala na dvou frontách… O hodnocení dosavadního průběhu sezony jsme požádali pilota a šéfa týmu Martina Vlčka, který má letos v obou českých seriálech na kontě již sedm startů. Celkový počet závodů, které mají tento rok za sebou speciály z jeho stáje, však šplhá ke dvěma desítkám.

Počínaje Krumlovem jste vedle sebe posadil Alexandru Skripovou, kterou řada fanoušků předtím neznala. Můžete prozradit, jak se Vaše spolupráce zrodila?

„Sašu jsem objevil v Českomoravském poháru, když jsem procházel všechny možné startovky. Hledal jsem samozřejmě i v malém a velkém mistráku, ale nechtěl jsem rozbourávat fungující posádky. Podle mě by se tohle dělat nemělo, což říkám se zkušeností člověka, kterému se to už párkrát stalo. Pro mě bylo důležité mrknout se po někom mladém, kdo nemá svoje móresy, takže jsem schopen si takového člověka vychovat podle svých představ. “

Na kontě máte už čtyři společné starty. Znamená to, že bylo dosaženo symbiózy a počítáte se Sašou i nadále?

„Ano, máme na kontě čtyři starty, i když musím říct, že ten první se nám moc nepovedl. Symbióza v autě nebyla téměř vůbec. Saša byla zvyklá psát rozpis v podstatě tak, že v rychlém autě byl nepoužitelný. Museli jsme udělat velké změny a v těch dalších závodech jsme se do toho postupně dostávali. Dneska si už troufám říct, že by to mělo fungovat.“

Pozornost budí vývoj Vašeho odstupu od absolutní špičky. V Krumlově to byly skoro tři sekundy na kilometr, v Hustopečích méně než dvě…

„Právě, že v Krumlově nám to moc nešlo. Míra rizika, kterou bych musel přijmout, pokud bychom chtěli odstup snížit, by byla příliš vysoká. Jeli jsme, abychom dojeli, protože tehdy to ještě působilo tak, že v tom autě ani nesedíme spolu. Hustopeče byly už o něčem jiném. Se Sašou jsme se našli a pohybovali jsme se tam, kam patříme. Sedmé místo jsme brali všemi dvaceti, protože si myslím, že letošní ročník byl opravdu přetěžký. Jsem sice saunový vyznavač, ale v autě bylo snad ještě více než v té sauně.“

Před Bohemií se u Vás na dílně pracovalo do poslední chvíle, abyste měl s čím vyrazit závodit. Znamená to, že na dodání nového vozu stále čekáte?

„Před Bohemkou jsme museli do týmu pořídit ještě jedno auto, protože na to nové stále čekáme a moje trpělivost už téměř přetekla. V tuto chvíli si myslím, že tu objednávku brzy zrušíme. Dokoupil jsem staršího hyundaie, kterého si teď předělávám pro sebe a už bych si ho snad mohl nechat, protože s půjčováním aut, do kterých pak následně sedám, jsou potíže. V podstatě každý pilot, který si auto pronajme, se snaží přizpůsobit si ho a já s tím pak na následujícím závodě bojuju. To jsou změny, které jsou náročné finančně i časově, a ve finále mají zásadní vliv na výsledek.“

Padlo už rozhodnutí, jak si na Barumku s Tomem Kristenssonem rozdělíte Váš týmový arzenál? Opět to vypadá, že Tom pojede raději se starší specifikací „í-dvacítky“?

„Zatím to není jasné. Víme, že pojede Tom Kristensson, možná pojede i aktuálně druhý pilot tabulky mistrovství Evropy Nil Solans, případně jsou tu další klienti, ale nejsem v tuto chvíli schopen říct, jak to na 100 % bude. Jak už bylo dříve řečeno, rozdíly mezi starou a novou specifikací jsou dneska minimální. I třeba Tomovi se jede na šotolině paradoxně daleko lépe se starším modelem než s tím novým. Každopádně platí i pro Barumku, že klienti mají přednost a s tím, co zbude, snad pojedu já.“

Kromě "velkého mistráku", kde jste celkově šestý, máte velmi dobře rozjetý i Pohár 2+ (aktuálně 2.-4. místo tabulky). Nicméně, sprinty letos navazují těsně po dvoudenních soutěžích, což je případ nadcházející Příbrami i třeba Vyškova, který se jede týden po Barumce. Bude v silách týmu, abyste se sprintů účastnil i ve zbytku sezony?

„S krátkými pauzami mezi závody se dokážeme vyrovnat, protože máme v týmu dost schopných kluků, kteří auta dokážou připravit v podstatě přes noc. My už dneska víme, že od surového plechu, čili holé karoserie na dílně, vyjíždíme za dva a půl dne s pomalovaným, naladěným autem kamkoliv si klient řekne. Do mezer mezi českými závody nám už mnohokrát vstoupily soutěže mistrovství světa i Evropy, takže se pro nás nejedná o něco neobvyklého.“