Zápisky z cesty po Bosně a Hercegovině

Všechny zájezdy které se mi líbily byly již vyprodány. Lidi se letos zkrátka rozhodli cestovat jako diví. A tak nakonec jsem se rozhodl vydat do země, kde by mně to za jiných okolností příliš netáhlo, do Bosny a Hercegoviny. Koupil jsem si zájezd od jedné české cestovní kanceláře a k ceně zájezdu si připlatil 4800Kč za jednolůžkový pokoj.

Řada lidí má z takového cestování obavy  a raději zůstávají doma. Já již jsem si zvykl cestovat většinou sám. Na každé cestě potkám někoho, s kým se spřátelím. Tento zájezd byl pro mně mimo jiné zajímavý tím, že takových lidí jsem zde potkal opravdu hodně. Je fascinující, jak v zájezdu kterého se zúčastnili lidé z různých koutů republiky se sejdou lidé, které pojí třeba podobné životní peripetie. Bylo by naivní hovořit o náhodě. Domnívám se že místa která navštěvujeme, lidi které zde potkáváme a příhody které zde prožíváme mají své kořeny třeba již ve velmi dávných minulých životech na něž máme uloženy vzpomínky hluboko v podvědomí. 

CESTA DO BOSNY

Do Bosny jsme vyrazili pozdě večer v pátek 22.7. autobusem z Prahy. Rychle jsme projeli Rakouskem, Slovinskem a ráno dorazili na hranici s Chorvatskem. Zde přišly první kolony a zpoždění. Čekali jsme  asi dvě hodiny.

Další nekonečné kolony aut začaly před Zagrebem a pokračovaly dál za městem. Bylo to  úmorné. Do Mostaru jsme měli dorazit podle plánů odpoledne, bylo však otázkou zda to vůbec stihneme do půlnoci. Sám sobě jsem nadával, že jsem se na tak úmornou cestu vydal. V duchu jsem si říkal: "Již nikdy se na takovou cestu nevydám!". 

Nakonec se kolona přece jen rozjela. Ještě jsme museli vydržet hodinu čekání na chorvatsko-bosenské hranici a nakonec ještě před 22 hodinou dorazili konečně do Mostaru.

Ještě jsme stihli i večeři v historickém centru města. Orientální atmosféra města mně ihned okouzlila a i když jsem byl unavený splín z cesty  spadl. Měli jsme zde servírované večeře. Jako vegetarián jsem požádal o bezmasé jídlo. Byl jsem potěšen. Co myslíte vy? Není někdy volba vegetariánského jídla přece jen lepší než si dát maso? 

MOSTAR

V Mostaru jsme byli ubytováni tři dny a vyjížděli odsuď na jednotlivé výlety. V té době zde bylo opravdu velmi teplo. Teploty stoupaly k čtyřicítce a stačilo ujít jen pár desítek metrů a již jsem byl celý zpocený. 

Vyjít na okolní kopec a podívat se na město a okolní krajinu z výšky tak bylo možné jen ráno před snídaní.

Symbolem Mostaru je most přes řeku Neretvu. Původní most byl zničen v devadesátých letech 20.století za občanské války. V roce 2004 byl postaven nový. V řece Neretvě se dá koupat. Počítejte však ze studenou vodou a rychlým proudem.

Mostar je multikulturním městem. Převažuje zde však islám. Zahalené muslimky jsou zde častým zjevem.  

MEDJUGORJE

Jedním z nejznámějších křesťanských poutních míst současného světa je Medjugorje. V roce 1981 se zde šesti mladým lidem zjevila krásná žena s dítětem a začala přinášet poselství. Její první slova zněla: "Mír, mír, mír-a jenom mír! Mír musí zavládnout mezi člověkem a Bohem a též mezi lidmi."

O pár let později zachvátila Bosnu krvavá občanská válka, kdy mezi sebou bojovali Srbové, Chorvati a Muslimové. Jako zázrakem se válka Medjugorji zcela vyhnula. Dva granáty které zde dopadly nevybuchly.

V den kdy jsme navštívili Medjugorji jsem z autobusu vytvořil oblačný útvar připomínající křesťanský kříž. 

Poté co jsem v obrovském vedru vystoupil k soše p.Marie a podíval se na okolní krajinu zazněl hrom z oblaků tyčících se nad okolní krajinou. V každé takové události vidím symboly. Žijeme v čase kdy více než kdy jindy je celosvětový mír ohrožen a kdy běsy války nabývají na zuřivosti. 

Jinak samotné Medjugorje je poněkud nezajímavé město. Z jeho centra k místu zjevení je přes půl hodiny cesty. Překvapivé, že cesta je značená až těsně před samotným místem. Než jsme sem někteří z účastníků zájezdu došli, poněkud jsme bloudili místními poli. Jedno upozornění. Pokud se vydáte k místu zjevení za horkého počasí, nezapomeňte si vzít vodu!

KLÁŠTER V ŽITOMYSLIČI

Z duchovních památek mně asi nejvíce svým vlivem zapůsobilo místo, kde ve 20.století došlo k dvěma tragédiím. Je jím pravoslavný klášter ze 16 století v Žitomisliči, který byl zničen ve všech válkách a pak znovu postaven.

Při pohledu na znovu objevené fresky v chrámu jsem přemýšlel nad utrpením místních mnichů, kteří zde byli zabiti a později prohlášeni pravoslavnou církvi za svaté. Tam, kde se koncentruje nejvíce zla a utrpení podle zákona rovnováhy se musí objevit i hodně světla. Při cestě Bosnou to byl klášter místem, kde jsem nejintenzivněji pocítil přítomnost Boha a univerzální lásky, která je s námi vždy i v těch nejtěžších životních zkouškách jako naše nejpřirozenější opora. 

PŘÍRODOU BOSNY

Při výletech z Mostaru jsme navštívili i několik zajímavých přírodních lokalit.

Příjemná byla asi 40 minutová plavba v zákoutích řeky Krupy v národním parku Hutovo Blato.

Velmi osvěžující bylo koupání pod známými Kravickými vodopády.

Kouzelným místem je i Blagaj-kde ze skály vytéká silný pramen řeky Buny a kde si v 16.století postavili islámští derviši svůj klášter.

CESTOU K MOŘI

Po třech nocích v Mostaru jsme si sbalili věci a zamířili autobusem k moři. Cestou jsme absolvovali tři zastávky.

V oblasti Stolace archeologové odkryli památky již z prehistorických dob. Zajímavé pro mně byly především symboly na náhrobcích středověkého pohřebiště. Náhrobky pocházejí z 13. až 15.století a jsou připomínkou působení sekty Bogomilů na tomto území.

V údolí Neretvy se nachází hrad-pevnost která má počátky již někdy v 13.století. Sloužila jako opora proti Osmanům, kteří se šířili dále na sever.

Třetí zastávkou byly zbytky římské vily, která v době nadvlády Říma sloužila jako zemědělská usedlost.

NEUM

Ve druhé části zájezdu jsme byli ubytování v letovisku Neum. Bosna má jen několik kilometrů dlouhý úsek mořského pobřeží a Neum je jediným bosenským letoviskem u moře. Podle toho zde to také vypadá. Obrovské množství lidí, pláže takřka jen z betonu. Zástavba i hotel ve kterém jsme bydleli připomínal socialistické časy Jugoslávie. Přesto moře je moře a tak i zde se dalo užit koupání v teplém a průzračném Jadranu jen co jste se kousek vzdálili od břehu. 

I zde však lze od ruchu letoviska uniknout. Stačí vyrazit na cca 6km dlouhou cestu na nedaleký poloostrov  a ocitnete se v liduprázdné krajině, kde můžete  u kamenitého pobřeží nikým nerušeni vnímat atmosféru místní jadranské přírody a v klidu přemýšlet, relaxovat, či meditovat. 

PELJEŠACKÝ MOST

V den našeho příjezdu do Neumu slavili Chorvaté významnou událost. Do provozu byl uveden most spojující poloostrov Pelješac s Chorvatskou pevninou. Tento architektonický unikát byl postaven za účelem zjednodušení dopravy na jihu Jadranu. Díky mostu již motoristé nemusí projíždět bosensko-chorvatskou hranici, která zvlášť pro autobusy mnohdy představuje velké časové zpoždění. 

Večer jsme mohli nad mostem pozorovat slavnostní ohňostroj.

A již následný den, první den provozu jsme most přejížděli při výletu do chorvatského města Orebič, odkud jsme se plavili na ostrov Korčulu. Při zpáteční cestě jsme se zastavili na parkovišti, odkud je možné si most vyfotit zblízka.

KORČULA A DUBROVNÍK

Během pobytu u moře jsem absolvoval výlety na Korčulu a Dubrovnik.

Poměrně rozsáhlý ostrov Korčula je spojován především s postavou benátského cestovatele Marca Pola, který se zde údajně narodil a později u břehu ostrova byl zajat při námořní bitvě Janova a Benátek. Navštívil jsem zde místní katedrálu a pak čas trávil koupáním v moři.  

Dubrovník, zvaný někdy perlou Jadranu je opět významný především svou historii. Dubrovnická republika ve středověku proslula svou svobodomyslností i sociálním systémem pamatujícím i na chudé. Symbolem města je opevnění. Vstupné je však natolik vysoké, cca 800Kč, že po procházce centrem jsem raději zamířil k moři. 

SARAJEVO

V sobotu 30.7. ráno jsme opustili Neum a vyrazili do posledního místa cesty, hlavního města Bosny Sarajeva.

Cestou jsme projížděli údolím řeky Neretvy nad kterou vyrůstají mohutné skály a vysoké bosenské hory.

Na řece Neretvě se za druhé světové války odehrávala významná bitva mezi Němci a jugoslávskými partyzány. V městě Jablanica stojí i památník, který dávné boje připomíná.

Do Sarajeva jsme dorazili v poledne. Prvním cílem naší návštěvy bylo místní muzeum. Zažili jsme zde zajímavé zpestření. Krátce po našem příjezdu na místo dorazil španělský premiér Pedro Sancez, který právě byl na návštěvě Bosny. Nemohl jsem nevyužít příležitosti a ihned se chopil foťáku. Zatímco na hranicích Bosny a Chorvatska byly vždy přísné kontroly a skenovaní pasu, zde žádné kontroly nebyly. Kdybych měl jakoukoliv zbraň, bez problému bych provedl Sarajevský atentát č.2. Mé jméno by se tím okamžikem stalo jistě známým na celém světě.

Během návštěvy muzea se venku spustila velká bouře. Lilo jako z konve a létaly blesky. Museli jsme chvíli počkat a až se déšť zmírnil, vyrazili jsme do města. Sarajevo je multikulturním městem. Stojí zde mešity, stejně jako katolické a pravoslavné kostely. Známé je však především díky atentátu, který v roce 1914 vedl k vypuknutí první světové války. Místo, kde mladý srbský student Gavrilo Princip výstřely z pistole smrtelně zranil následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda a jeho ženu Žofii jsme jistě museli navštívit.

Po prohlídce centra města jsme se lanovkou vydali  do kopců nad městem.

Nacházejí se zde sportoviště, kde se v roce 1984 uskutečnily zimní olympijské hry. V celé oblasti se nachází několik dobře značených turistických cest. Počasí se opět zhoršilo a tak část mé procházky byla spojena s deštníkem. Zpátky do města jsem se sjel až za soumraku.

Po 22hodině jsme vyrazili ze Sarajeva směrem domů. Cesta již byla poměrně klidná a rychlá až na nervózního celníka na Chorvatsko bosenské hranici a mou žaludeční nevolnost na konci cesty. Nakonec sice velmi unaven, ale v pořádku v neděli večer dorazil domů.

ZÁVĚR

Cesta Bosnou byla pestrá a plná zážitků. Navštívili jsme řadu zajímavých míst.

Litoval jsem jen toho, že v programu zájezdu nebyla návštěva areálu bosenských pyramid, které se nacházejí jen cca 30km od Sarajeva. Tyto původem přírodní kopce byly podle řady indicií opracovány lidskou rukou a propojeny tunely. Podle archeologických průzkumů je jejich stáří větší než 20000let. Jsou tak pravděpodobně dílem prehistorické kultury, která zde sídlila. Nebylo by to pro mně překvapením. Krajina zde na mně působila zvláštním kouzlem, vrcholů pyramidového tvaru zde stálo více. Pokud někdy v minulosti touto krajinou procházely skupinky duchovně vědoucích lidí, jistě tohoto kraje využili a zanechali zde své stopy. Kdo ví, možná ještě v nějaké další cestě již cíleně tento pyramidový komplex navštívím.