Pokud budou mít stavbaři při budování dálnice D35 na Moravu velké štěstí, možná se zapíšou do učebnic pravěku i archeologie. V budovaných hlubokých zářezech pro novou silnici by totiž mohli narazit na pozůstatky ohromného savce, který zdejší krajinu kdysi osídloval.
Před 2,5 až 5 miliony let okolí České Třebové a Opatova ani v náznaku nepřipomínalo dnešní krajinu. Močálovitá silně zalesněná oblast s různě velkými lagunami a jezírky s prorůstající subtropickou vegetací nejspíše položenou u mořského zálivu byla jak stvořená pro mohutná, až čtyři metry vysoká zvířata, která se tak trochu podobala dnešním slonům.
Dinotheria však byla mnohem mohutnější, měla mnohem větší chobot a na rozdíl od ostatních chobotnatců se jejich kly nacházely pouze ve spodní čelisti, nesměřovaly dopředu, nýbrž byly obrácené dolů a ohýbaly se k tělu zvířete.
Moderní člověk se o těchto podivuhodných zvířatech začal poprvé dozvídat na začátku 18. století, kdy byly popsané první nálezy. Ještě dlouho paleontologům trvalo, než se dokázali shodnout, zda tito chobotnatci patří ke kytovcům, vačnatcům, nebo suchozemským živočichům.
Jen zasvěcení odborníci vědí, že ke správnému druhovému zařazení oblast kolem České Třebové výrazně přispěla. „V širším okolí České Třebové došlo do dnešní doby k nálezům kostí pocházejících nejméně ze čtyř až pěti jedinců dinotherií, většinou to byly celé anebo i částečné kostry,“ napsal do sborníku s názvem Paleontologické nálezy v České Třebové a okolí jeden z našich nejuznávanějších paleontologů Rudolf Musil, který letos zemřel ve věku 95 let.
V roce 1997 tento vědec českotřebovskému muzeu pomohl rozklíčovat poslední nález dinotheria z roku 1889. Muzeum dodnes ukrývá poklad v podobě 62 kusů různě zachovalých kostí. Ty největší jsou v těchto dnech k vidění v rámci letní interaktivní výstavy „Honba za pokladem muzea“.
„Paleontologická sbírka českotřebovského muzea čítá přes 21 tisíc kusů sbírkových předmětů. Máme sbírku fragmentů doktora Ilji Peka, který zachytil nálezy z již zaniklých lokalit. Ovšem z širšího nadregionálního pohledu jsou pozůstatky dinotheria v našem muzeu zcela mimořádné. Rozhodně jde o nejcennější paleontologický sbírkový předmět. Pokud je mi známo, zachovalých koster dinotherií se po světě příliš nenalézá,“ uvedla k mimořádně cennému nálezu ředitelka českotřebovského muzea Jana Voleská.
Českotřebovské muzeum za uchované nálezy vděčí svému zakladateli Janu Tykačovi, který nezvyklou událost na trati u Opatova pečlivě zaevidoval. „V listopadu roku 1889 upevňovala správa dráhy sjíždějící blok za posledním mostem blíže stanice Česká Třebová... přišlo se při kopání rigolu na kosti, jež spěchajíce neznalí dělníci rozbili. Část zůstala v zemi, část dobyta a dárci sem věnována,“ napsal v lednu 1890 do přírůstkové knihy, kde živočicha pojmenoval jako dlakozubce olbřimského.
Kosti si odnesli dělníci, něco dali muzeu
Celá kostra se v muzeu nenachází. Pří výkopových pracích u trati byla vyzvednuta jen její přední část. Největším zachovalým fragmentem dinotheria co do rozměru je špice klu. Má něco přes 20 centimetrů a jsou na ní dobře patrné podélné a příčné rýhy vzniklé za života zvířete. Dochovalo se i dalších 56 úlomků kostí, včetně stoliček vyhynulého zvířete.
Podle profesora Musila se druhá polovina kostry musí v zemi stále ještě nacházet. Kde přesně se část kostry v zemi skrývá, dnes nikdo neví. „Je to otázka, na kterou nikdo nemá odpověď. Jan Tykač pouze poznamenal, že jde o místo za posledním mostem. Pokud vím, nikdy jindy tam žádný další průzkum neprobíhal,“ uvedla Jana Voleská.
Je trochu zázrak, že kosti se do muzea dostaly. Za jakých okolností se jich dělníci vzdali, není známo. „Dělníci si opravdu některé kosti odnesli a pak z nich nějakou část věnovali muzeu. Co víme je, že šlo například o Pavla Žídka, přednostu trati, dále pana Josefa Glücksmanna, poštmistra, který daroval zub, nebo pana Františka Kyncla, který byl průvodčím vlaku a muzeu věnoval články prstů,“ dodala k okolnostem více než 130 let starého nálezu ředitelka muzea. Kostí se u trati muselo najít mnohem víc, všechny se však do sbírek nedostaly a dnes již pravděpodobně neexistují.
Českotřebovský nález se řadí mezi tři doložené případy z českých zemí, tudíž je velmi vzácný. První kosterní pozůstatky dinotheria z roku 1833 byly nalezeny u Františkových Lázní a dnes jsou součástí sbírek Přírodovědného muzea ve Vídni, druhý nález je také z Opatova a pochází z roku 1852. Fragmenty z něj by měly být uloženy v Národním muzeu v Praze.
I proto je oblast mezi Českou Třebovou a Opatovem z evropského hlediska pro paleontology zcela výjimečnou.
„Dosavadní nálezy jsou pravděpodobně pouze malým zlomkem toho, co by bylo možné v této oblasti ještě najít. Můžeme s velkou pravděpodobností očekávat, že poměrně nehluboko pod dnešním povrchem bychom mohli objevit další suchozemská zvířata, tedy nejen dinotheria. Za velmi důležitou proto pokládám výzvu k tamním obyvatelům a apeluji na jejich pocit hrdosti nad krajem, ve kterém žijí. Jakýkoliv hlubší výkop by totiž mohl poskytnout nejen nové nálezy, ale i celou řadu údajů,“ poznamenal před 25 lety paleontolog Rudolf Musil.
